Luther nechtěl církev rozdělit. A co vlastně udělal?
Při setkání s finskou luteránskou delegací 19. ledna opakoval Bergoglio svou fixní ideu: Lutherovým záměrem před 500 lety bylo obnovit církev, nikoliv ji rozdělit.
Je třeba ovšem dodat, že jeho glorifikace německého arciheretika nespadla z nebe. Její přípravu, byť o něco zdrženlivější, můžeme najít u obou jeho Bergogliových předchůdců:
»Lutherovo myšlení a celá jeho vnitřní spiritualita byla zcela kristocentrická. „To, co podporuje věc Kristovu“, bylo pro Luthera rozhodující hermeneutické kritérium při výkladu Písma svatého. To tedy předpokládá, že aby Kristus byl centrem naší spirituality a láska k němu i život v něm orientoval náš život«.
Benedikt XVI. v Erfurtu v září 2011
A Jan Pavel II.? V dopise kard. Willebrandsovi, tehdy sekretáři pro jednotu křesťanů píše:
»Vědecké bádání evangelických i katolických vědců dosáhla už podivuhodné konvergence, připravila a vytyčila konkrétnější, více diferencovaný obraz Lutherovy osobnosti a komplexní osnovu historické, sociální a politické církevní reality první poloviny XVI. století. Tak byla narýsována jasně hluboká Lutherova religiozita, která s horoucí vášní podněcovala touhu po věčné spáse. Současně se jasně ukázalo, že zlom církevní jednoty není možno redukovat na nedostatek pochopení ze strany autorit katolické církve ani na nedostatečné chápání pravého katolicismu ze strany Lutherovy, i když obojí sehrálo svou roli.«
Ovšem Bergoglivy názory už představují naprostou pošetilost, neřku-li přímo herezi proti pravdě kanonicky potvrzené s klauzulí exkomunikace v dekretu Decet Romanum Pontificem. Papeže Lva X.
To, co říká Bergoglio o svém „chráněnci“, to můžeme říct stejně tak o Luciferovi, Jidášovi, Ariovi, Nestorovi atd. prakticky o všech hereticích a schizmaticích: že měli „dobré úmysly“ a nechtěli „ rozdělovat“, chtěli jenom – ve své pýše – „obnovovat “ a „reformovat“.
Chiesa e postconcilio
