List francouzských biskupů chce akceptovat zednáře
Prohlášení Kongregace pro nauku víry vydané 26. listopadu 1983 se zvláštním schválením Jana Pavla II. zcela jednoznačně zdůraznilo trvající odsouzení a výstrahu před zednářstvím, jehož principy byly vždy pokládány za neslučitelné s naukou církve, proto příslušnost k němu zůstává zakázána. Věřící, kteří přísluší k zednářským organizacím, jsou v stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat ke svatému Přijímání.
Nicméně „dospělí katolíci“ to pokládají za příliš přísné a neváhají to veřejně prohlašovat. Deník francouzské biskupské konference La Croix 25. ledna otevřeně vyslovil politování, že taková přísnost má postihnout výlučně a bolestně právě zednáře, kteří se hlásí ke katolické víře.
Podle tohoto článku takové výroky byly ospravedlnitelné a pochopitelné v době, kdy lóže byly vůči církvi vysloveně nepřátelské. Nikoliv však dnes. Nezasluhuje v současném kontextu dobrodiní dialogu spíše ocenění než odsouzení? S odvoláním na všezahrnující Jubileum milosrdenství se deník francouzských biskupů La Croix dále ptá: Není lépe usilovat o definitivní zrušení nařčení a obvinění z těžkého hříchu?
Odpověď je ve skutečnosti docela prostá. Není možné měnit postoj k masonerii, která se nikdy nezměnila, neučinila nic pro svou změnu a nadále usiluje o destrukturalizaci přirozené společnosti a prosazuje otevřeně v tisku požadavky, které jsou v příkrém rozporu s katolickou vírou, jako jsou rozvody, potraty, homosexualita, LGBT a další.
Je pravda, že určitá „otevření“ ze strany progresivistů v církvi zmenšila „odstup“ od „liberálního myšlení“ lóží. Ale současně je pravda, že nadále platí důvody odsouzení, které oprávněně uvedl Klement XII. ve své bule In Eminenti z 28. dubna 1738, která nepřipouští žádnou pochybnost o neslučitelnosti členství v lóži s katolickou vírou. V bule se mimo jiné uvádí:
S bezpečným vědomím po zralé úvaze jsme stanovili a rozhodli z plnosti apoštolské moci, že právě tyto společnosti, spolky, jednoty, shromáždění, lóže a pokoutní schůzky svobodných zednářů nebo jakkoli jinak se nazývají, mají být odsouzeny a účast na nich zakázaná. Proto je také touto konstitucí, která nikdy nepozbude platnosti, odsuzujeme a účast na nich zakazujeme. Taktéž nařizujeme všem, aby se hleděli úplně zdržovat těchto společností, schůzí, tajných setkání, shromáždění, lóží nebo pokoutního sdružování, a to pod trestem exkomunikace, vztahujícím se na všechny, kdo jednají proti výše uvedeným zákazům. Tento trest nabývá platnosti bez jakéhokoli vyhlášení a nikomu, pokud není na smrtelném loži, se nesmí dostat dobrodiní, že řečený trest z něho bude sňat, jinak než od nás nebo jiného vládnoucího papeže.
Slušelo by se, aby list francouzských katolických biskupů především všem připomněl tuto bulu.
Corrispondenza Romana
