Kristův monogram
Láska ke Kristu oživovala každý den Conchitino srdce i pro ty nejmenší úkony jejího života. Milovala vášnivě svého manžela a své děti, ale jako »zahrnuté do této lásky« (Aut. I, s. 105), protože Kristus lásku neoklešťuje, i když ji přetváří a zbožšťuje.
Během svého dětství na rodinných haciendas a později u svého bratra Oktaviána Conchita pozorovala, jak se dobytku vypaluje žhavým železem značka jeho majitele. I ona toužila nést na své těle Kristův obraz. V životopisech světců nacházíme obdobné případy, např. u bl. Jindřicha Susa, dominikána. Podobnější je případ sv. Jany de Chantal, mladé vdovy, kterou nutila rodina k novému sňatku. Aby tomu učinila konec, odebrala se jednoho dne do svého pokoje a vyryla si na srdce Ježíšovo Jméno. Tyto jizvy byly u ní zjištěny ještě po její smrti. Pouze stopy posledního písmene »S« se vytratily. Svatý František Saleský řekl jasně, že něco takového by jí nebyl povolil. Svaté je třeba více obdivovat než napodobovat. Totéž by bylo možno říci o Conchitě.
»Na naléhavé žádosti jsem obdržela od svého duchovního vůdce povolení, abych si vyryla o svátku Jména Ježíš 14. ledna 1894 jeho monogram. Vyřezala jsem na své hrudi velká písmena v následující podobě: J. H. S. Jakmile jsem to udělala, pocítila jsem, jak mě velká nadpřirozená síla svrhla na podlahu tváří k zemi, oči jsem měla plné slz a v srdci plamen. Prosila jsem tehdy Pána ze všech sil a se vší horlivostí, která mě stravovala: Spásu duší! JEŽÍŠI, SPASITELI DUŠÍ, SPAS JE, SPAS!
Na více si nevzpomínám: duše, duše pro Ježíše! To je vše, po čem jsem toužila… Plameny mé duše převyšovaly žár mého těla a já jsem zakoušela nevýslovné štěstí a cítila jsem, že jsem celá Ježíšova, jako zvíře, které nese značku svého majitele. Ano, patřila jsem celá Ježíši, mému Ježíši, který zachrání tolik ubohých duší povolaných, aby ho oslavovaly. Opojena štěstím prožila jsem zbytek dne v horoucí touze po samotě a modlitbě, ale s návštěvou, kterou jsem musela přijmout« (Aut. I, s. 205–207).
Podobný čin patří mezi charismata jako šílenství lásky pro ukřižovaného Boha. Je možno jej vysvětlit zvláštním posláním zakladatelky »Díla Kříže«, které je povoláno, aby se rozšířilo po celém světě. Terezie z Lisieux, která byla Conchitinou zamilovanou světicí, měla jiný způsob, jak dokázat, že miluje Ježíše až k šílenství, a snila o tom, že v Církvi bude láskou, která nic neodmítá. Je třeba vzít v úvahu národní temperament, osobní milost a poslání jednoho každého. Je to tentýž Duch, který se vyjadřuje v písmenech z ohně a krve, nebo také s nemenší silou v absolutní věrnosti i v nejmenší oběti. V křesťanství se heroismus maličkosti spojuje s heroismem velikosti v rozletu téhož Ducha lásky.
Monogram zahájil novou fázi, jejíž odraz bylo možno cítit:
– v jejím osobním životě,
– v jejím apoštolském vyzařování,
– v charismatu božských osvícení ve prospěch celé Církve.
To je ekonomie spásy: privilegované činy rozšiřují často svůj spásný vliv na celé mystické tělo Kristovo. To byl případ svým stupněm jedinečný u Mariina »FIAT«, které spasilo svět. V příslušných proporcích se i nejmenší lidský skutek odráží v dějinách světa a může být přiměřeně hodnocen jedině na posledním soudu.
