Když ve jménu jednoty vládne ten, který rozděluje
Nepřátelé evangelia rádi překrucují Boží slovo, aby vyslovili přesný opak toho, co vyjadřuje. Jsou to učedníci toho, který v ráji s použitím Božích slov obelhal naše prarodiče (Gen 3,1), toho, který se odvážil použít Boží slova k svádění (Lk4, 3-9) Božího Syna.
Z jiné doby pochází tento úryvek: Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám, ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí, co je skryté, ti to odplatí (Mt 6, 5-6).
Tento krátký úryvek by se měl číst spolu s Mt 5, 13-15 (sůl země a světlo světa); připomeňme si, že v evangeliu není protiřečení, nemůže být. Kdo čte spolu tyto dva úryvky, dobře pochopí, že Ježíš nás vyzývá, abychom nebyli pokrytci, jen aby nás druzí viděli, bez víry. Moderní čtení toho úryvku naopak znamená otevřenou výzvu opustit náměstí a zůstávat o samotě; jinak – jak říká evangelium, jsi pokrytec. Použitý text evangelia má navést katolíky k mlčení a odloučení od veřejnosti. Ďábelské – přesně. Je pěkné, když mnozí skládají ruce v klín.
Předmětem je naprostá separace a autonomie víry a politiky, modernistické dogma odsouzené gigantem Lvem XIII. v encyklice Immortale Dei (1885).Katolíci naopak mají jiné dogma, zcela opačné než toto modernistické: královskou vládu Kristovu definovanou v encyklice Quas primas, vydané Piem XI. Královská důstojnost Krista vyplývá přímo z jeho slov: »Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, a učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce a Syna a Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal« (Mt 28, 18-20).
Zatlačování náboženství do soukromé vlastní komůrky se netýká jen politiky. Týká se například přímo mého povolání; v mém případě psychologie. Psychologem, v běžné mentalitě, může být také věřící; ale tím má zůstávat výlučně jen ve svém soukromí. Jeho profesionální praxe a smýšlení musí být absolutně osvobozeno od jakéhokoliv rysu náboženství (především toho nejvíce nenáviděného moderním světem - katolicismu). Z tohoto konstatování vychází moje práce již několik desetiletí: »nebudovat mosty« mezi katolicismem a psychologiemi založenými na antropologických předpokladech anti-katolicismu; místo aby bylo vráceno Kristu žezlo ve vedení psychologie. Nejedná se o to pracovat pro církev, ale pro celou zemi; protože je již Kristova.
Není to jen otázka ryze dogmatická. Jak správně vysvětluje Stefano Fontana (viz), nauka sv. Tomáše o spoluúčasti stanoví, že náleží Bohu, aby dal existenci různým jsoucnům (včetně společnosti a různých těles, ze kterých se skládá) tím, že jim dává bytí, tedy sama Sebe. Bůh je totiž Bytí (Ez 3,14; Jan 8,58), kdyby se opravdu uskutečnila touha modernistů a Bůh byl zcela odloučen od společnosti, společnost by přestala existovat.
Toto je přesně terén aktuálního střetu mezi Logos a světem: oddělenost mezi církví a světem.
To byl důvod, proč Jan Pavel II. ve své encyklice věnované obraně života (Evangelium vitae) rozšířil horizont střetu mezi dobrem a zlem. Tento pohled plný světel a stínů nás nutí uvědomit si, že stojíme všichni před krutým a rozhodujícím zápasem mezi dobrem a zlem, životem a smrtí, „kulturou smrti“ a „kulturou života“. Nestojíme „před“ tímto zápasem, ale ve skutečnosti jsme „uvnitř“: všichni jsme jím ovlivněni a nemůžeme uniknout té základní povinnosti, být bezpodmínečně vždy na straně života (28). Co má společného politická otázka, jakou je potrat, se zápasem mezi dobrem a zlem? Týká se to problému, že se nejedná pouze o „potrat“, ale o věčný zápas mezi Logos a jeho nepřáteli.
A to je pravděpodobně důvod, proč mons. Viganò ve svém listě ze 4. listopadu použil apokalyptického tónu, když mluvil o volbách v USA:
»Již měsíce jsme svědky ustavičného opakování zfalšovaných zpráv, manipulovaných nebo cenzurovaných informací, zamlčovaných zločinů nebo ukrývaných důkazů a nevyvratitelných svědectví. Viděli jsme, jak se organizuje deep state se širokou předehrou pro nejkolosálnější volební podvod, aby dosáhl porážky toho, kdo se v USA přísně staví proti nastolení Nového světového řádu, jaký chtějí synové temnot. V tomto boji nesmíte selhat, jak je vaší svatou povinností, a dát svůj hlas zastánci Dobra. Jiní, jako otroci neřestí nebo naplnění pekelnou nenávistí k našemu Pánu se zařadili na stranu Zla. Nedomnívejte se, že synové temnot jednají čestně a nepohoršujte se, jestliže jednají podlým způsobem. Věříte snad, že následovníci Satana jsou čestní, upřímní a loajální? Pán nás varoval před ďáblem: On je vrah od počátku a nedrží se pravdy, protože v něm pravda není. Když mluví, mluví z toho, co je mu vlastní, protože je lhář a otec lži (Jan 8,44). (https://www.marcotosatti.com/2020/11/05/appello-di-mons-vigano-agli-americani-cattolici-e-non/)
Že náš Pán vstupuje do amerických voleb? Není to hrubá ingerence církve do politiky? Jistě že ano. Je to potvrzení Kristovy politické a sociální svrchovanosti.
A ještě závěrečná úvaha.
Titul ďábel pochází z řeckého slova diabolos – ten, který rozděluje. Tím je řečeno, že bychom si mohli také vyhrnout rukávy a spojit se: budovat mosty a bourat zdi [https://www.lanuovabq.it/it/il-vangelo-non-ammette-neutralita].
Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj, nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Přišel jsem, abych rozdvojil syna s otcem, dceru s matkou a snachu s tchyní; lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí (Mt 10, 34-36). Kde je tedy rozdíl?
Rozdíl je tento: Zatímco Kristus odděluje své děti od temnot, ďábel chce oddělit Kristovy učedníky od světa, protože si myslí, že ten patří jen jemu. Není knížetem tohoto světa? Přesně řečeno: je první mezi rovnými. Není Králem.
Roberto Marchesini - La Nuova Bussola Quotidiana
