Když j papežova slova poslouží jako rozsudek smrti
Britský soudce, který nařídil odpojit ventilátor malého Alfia, použil pasáž z dopisu, který papež poslal na vatikánskou konferenci o konci lidského života. Tento text je evidentně dvojznačný a britští lékaři použili mylnou interpretaci.
Je to velmi bolestné, když se dovídáme, že soudce citoval papežský dokument na ospravedlnění rozsudku smrti. Mám na mysli rozhodnutí soudce Anthony Haydena, který 20. února rozhodl o odpojení ventilátoru, který udržoval při životě malého Alfie Evanse. Dokumentem je ve skutečnosti dopis, který poslal papež mons. Vincenzo Pagliovi, předsedovi Papežské akademie pro život, u příležitosti konference o konci života, která se konala ve Vatikánu loni v listopadu.
Soudce citoval pasáž, ve které papež mluví o »vždy svůdném pokušení trvat na použití přístrojů, které mají velký účinek na tělo, ale neslouží k integrálnímu dobru osoby«, a definuje jako »morálně dovolené« rezignovat na použití terapeutických prostředků, když jejich užití neodpovídá etickému humánnímu kritériu, definovanému jako »přiměřená péče«.
Je třeba kriticky poukázat na způsob, jakým soudce použil papežova slova, aby legalizoval etiku svého rozhodnutí, také s ohledem na to, že rodiče dítěte jsou katolíci. Jinými slovy, rodičům, kteří kteří se ohrazovali proti postupu liverpoolských lékařů, soudce řekl: »Proč naléháte? I váš papež říká, že v těchto případech se má aparát odpojit.«
Je to rozhodně nesprávné, když se nevhodně aplikuje výrok, pronesený v jiném kontextu, aby odzbrojil odpor rodičů proti rozhodnutí lékařů.
Současně je třeba konstatovat, že toto slavné papežovo poselství vatikánské konferenci o definici terapeutického zásahu je ve skutečnosti problematické. Není to náhoda, že soudce cituje právě tu pasáž, na kterou poukázala Nuova Bussola Qquotidiana jako na silně dvojznačnou. Tato pasáž rovněž připravila cestu k projednávání italského zákona o eutanazii. Dnes vidíme její použití v případu malého Alfia.
Citovaná pasáž navíc zapadá do kontextu, kdy katoličtí bioetici jsou rozděleni. Viděli jsme to v případě Charlie Garda, kdy nemálo z nich zastávalo názor, že udržování Charlieho při životě je „terapeutická tvrdošíjnost“. I zde bylo potřebné jasné slovo, aby se zabránilo rozšířenému konceptu této „tvrdošíjnosti“.
V každém případě je nepřípustné zneužít papežova slova, jak to udělal britský civilní soudce. Je proto zcela nepochopitelné, proč Vatikán k případu mlčí a proč jasně nezdůrazní, že v žádném případě nemůže být v zájmu dítěte, aby bylo usmrceno.
Mlčení je o to závažnější, že poselství církve místo aby navodilo debatu, která vede k vyjasnění pravdy, je nástrojem sporu mezi protichůdnými frakcemi.
Nuova Bussola Quotidiana, Riccardo Cascioli