Kardinál Müller kontra biskup Genn
13. 12. 2018
Kněz má a musí odmítnout poslušnost, jestliže mu biskup přikazuje, aby podal svaté přijímání nekatolíkovi. Tak komentuje kardinál Gerhard Müller tvrzení německého biskupa Grenna, který tvrdí, že kněz nemá v takovém případě právo odmítnout poslušnost. Jestliže biskup v takovém případně postihne kněze sankcemi, těžce zneužívá svou apoštolskou autoritu
.
Kněz může a musí odmítnout podat svaté přijímání nekatolíkovi, i když mu to jeho biskup nařídí. Bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry komentuje takto tvrzení německého biskupa Felixe Grenna z Münsteru, který prezentoval německé směrnice o smíšených manželstvích. Grenn prohlásil: »Jako pastýři a strážci nemáme právo schvalovat nebo odmítat přístup k Eucharistii. Je nepřípustné rigorózně odmítnout svaté přijímání.«
Müller odpovídá na přímou otázku Maike Hicksonové v LiveSiteNews. Tato záležitost se stala v Německu velmi delikátní, protože je výsledkem sporu mezi biskupy, ke kterému se Řím i papež staví dvojznačně. Müller mezi jiným zdůrazňuje, že není možno ponechat svobodnému rozhodnutí toho, kdo přistupuje k Eucharistii, zda ji bude přijímat podle nauky katolické, nebo protestantské.
Tento problém vznikl evidentně v médiích, když Bergoglio odpovídal při návštěvě luteránského chrámu v Římě na otázku jedné protestantky sezdané s katolíkem. Papežova odpověď nebyla vůbec jasná. (viz): „Jedna víra, jeden křest, jeden Pán“..., tak to říká Pavel, a z toho vyvoďte důsledky. Já se nikdy neodvážím dát povolení, není to moje kompetence. Jeden křest, jeden Pán, jedna víra. Promluvte s Pánem a jděte dál. Nedovažuji se říct více“.
Müller jasně vysvětluje, že by to bylo stejné zneužití biskupské autority, jako kdyby biskup vyžadoval poslušnost ve věci, která je v rozporu se závaznou naukou církve. Kardinál v LiveSiteNews připomněl, že existují případy, kdy kněz musí svému biskupovi odporovat, právě jako odporoval sv. Pavel svatému Petrovi: „V tomto případě každý katolík, a zvláště každý pastýř, má povinnost jako svatý Pavel ve vztahu k sv. Petrovi, aby se otevřeně postavil na odpor, jestliže představený nemá pravdu“ (Gal 2,11). Podle kardinála nikdo nemůže kněze zavazovat, aby podal sv. přijímání nekatolíkovi. Naopak, každý kněz je zavázán neporušovat svátostný řád církve. Nikdo nemůže být zavazován, aby kvůli biskupskému pořádku, což je evidentně církevní řád, porušil a zamlžil svátostný řád církve.
Müller při výkladu poukazuje také na případ McCarricka: „Biskupové by zneužívali svou autoritu, kdyby vyžadovali poslušnost ve věci porušení přirozeného mravního zákona s poukazem na své falešné nauky a výklady. Je jasné, že když bývalý arcibiskup Washingtonu žádal od seminaristů a kněží nemravné skutky, zneužíval svou moc a svou autoritu. Projevuje se zde základní neschopnost odporovat tomu: je to neschopnost vidět skutečnost úpadku morálky v oblasti sexu, s námitkou, že tato bažina už vyschla.
Bohužel, nemáme pastýře, jako byl sv. Pavel. Někteří biskupové jsou velmi liberální a laxní v oblasti nauky, a současně se chovají superautoritativně vůči pravověrným katolíkům, pro které mají jen vyhrožování a tresty.
K otázce přijímání pro nekatolíky kardinál zdůrazňuje, že svaté přijímání může důstojně přijmout jen pokřtěný katolický křesťan, který je v plné jednotě s katolickou církví a její naukou (Credo) o svátostech, s papežem a biskupy. Podmínkou je milost posvěcující jako výsledek smíření s Bohem a s církví v platné svátostné zpovědi.
Proto elaborát německých biskupů o přijímání pro smíšená manželství je teologicky zcela závadný, při čemž obešli kompetentní učitelský úřad a opomenuli potvrzení Kongregací pro nauku víry a papeže. Není možné přenechávat takové rozhodnutí svědomí katolíků a nekatolíků. Protestantské a humanistické pojetí svátosti oltářní je zcela nepřijatelné.
Biskup, který stíhá sankcemi správně jednajícího kněze, hrubě zneužívá apoštolskou autoritu a musí skládat účty před církevním tribunálem. Zákulisní uplatňování benevolence jen podkopává autoritu učitelského úřadu a papeže.
Marco Tosatti: Nuova Bussola Quotidiana
