Jsem svým kněžím na obtíž
Pán Ježíš o svých kněžích
Jiný důvod, který Mě zarmucuje, je nedostatek lásky a málo úcty některých kněží k nejvznešenější svátosti – Eucharistii, ke které jsou připoutáni zvláštním způsobem.
Projevují málo lásky, když žijí daleko od svatostánků, nenavštěvují Mě, nepřicházejí Mě potěšit, nemají ono intimní a dokonalé přátelství, které by měli uzavřít se Mnou, největší ze všech přátelství, jaké můžeme s přítelem uzavřít. Dávají přednost tvorům a jejich zájmům, místo aby se spokojili s tím, že budou nějaký čas v Mé přítomnosti. A Já je tolik miluji! Navíc dávají svým chladem ke svátosti lásky špatný příklad věřícím.
Mnozí kněží, když odslouží svou mši, nevzpomenou až do dalšího dne, že existuji na oltářích ve svátostné způsobě (právě z lásky, kterou k nim chovám).
Tato zapomnětlivost, plod lhostejnosti, která naplňuje jejich srdce, Mě hluboce zraňuje. Oba, Já i kněz, pro Moji nekonečnou náklonnost, se účastníme Eucharistie skrze proměnění Hostie ve mši, ve které Mi on nejen poskytuje svou pomoc, nýbrž ztotožněn se Mnou je druhým Mnou: to znamená, že v uskutečnění proměnění, v tomto tajemství lásky, která uskutečňuje přepodstatnění, je samotným Mnou.
To by měl být navíc důvod, proč by kněží s mimořádnou horlivostí měli konat eucharistickou adoraci. Oni více než kdokoliv jiný znají úžasný zázrak lásky, který se zde uskutečňuje, ale mnoho Mých kněží se ani nezastaví, aby se nad tím zamysleli, aby prohloubili toto vědomí a děkovali za tento zázrak lásky, kterému mnozí věřící přikládají větší důležitost než oni! Tento chlad, tato lhostejnost, tato nevděčnost těch, kteří jsou Moji, zraňuje Mou duši.
Kolikrát se smutný dívám, jak se vzdalují ode Mne a dávají zemi přednost před nebem. Kolikrát jejich roztržitost, jejich náklonnost k tvorům a ke světu je vzdaluje od svatostánků! A především kněží svatokrádežníci by chtěli, aby svatostánky na zemi ani neexistovaly, rozmrzele utíkají od jediné věci, která by je mohla spasit: od Mojí společnosti!
A proč Mě tak hluboce zraňuje lhostejnost těch, kteří by měli pociťovat žár a měli by nacházet svou rozkoš u svatostánků a žít z tepla, které z nich vyzařuje?
Protože toto všechno vyplývá z nedostatku lásky a nedostatek lásky je činí vlažnými v Mé službě. Ale tato vlažnost je následkem nedostatku modlitby a vnitřního života, hříchů v duši, které tam klidně kupí, místo aby usilovali, aby si zachovali čisté svědomí.
Kolik z nich ztrácí trpělivost, když mají rozdávat přijímání a rozdávají je s neochotou a nevhodným způsobem! Bylo by lepší, kdyby se Mne vůbec nedotýkali a nechali duše hladové. S jak neslýchanou nedbalostí nechávají padat na zem úlomky, s jakým spěchem, a vůbec se o to nestarají! Není zde pečlivost, není zde jemnost, není zde čistota, není zde úcta, není zde láska, když při různých příležitostech berou do rukou Mé nejsvětější Tělo, se kterým by měli zacházet s jemností a něžností!
Kdybych jim tak dal vidět, jaké to je, když z jejich nedbalosti padám na zem a šlape se po Mně! Toto všechno Mě velice zarmucuje a hluboce to uráží Mého Otce a Marii. Tento způsob zacházení s posvátným a s Nejsvětějším Mě zraňuje v hloubi duše. Příliš často jsem svým vlažným kněžím na obtíž! A to je pro Moji citlivost strašné utrpení. Když vidím a cítím, jak je zatěžuji, že jsem břemenem v jejich službě duším, kterým z povinnosti jsou zasvěceni, zraňuje Mě to v nejhlubším nitru.
Být na obtíž, Já, který jsem jen láska a něžnost! Být zátěží, Já, který se svěřuji jejich vlažnosti, jejich lhostejnosti a jejich hříchům, abych je očistil, těm, kteří jednají, jako by v jistém smyslu byli kněžími jen podle jména, ale jsou tomu na hony vzdáleni, i když se zdá, že jimi jsou (CC 49, 159–169).
Kněz je žijící Eucharistií
Protože jsem Vykupitel, jsem také nejvyšší Prostředník mezi lidmi a Trojicí, mezi Trojicí a lidmi.
Jaké je to pro lidi potěšení, že mají Boha-Člověka, Srdce Člověka-Boha, který má stejné útroby lásky jako oni! Co by bylo z lidstva, kdyby Slovo nebylo přijalo totéž tělo, jako mají lidé?
Ale jedním z prvních cílů, které Slovo sledovalo, když se stalo člověkem, bylo vytvořit v Něm a s Ním kněze, učinit ho podobným Jemu, přetvořit lidské tělo, aby se zbožštilo v Něm. A aby to uskutečnilo, aby ustanovilo zde na zemi tento vybraný oddíl, tuto legii tvorů více než andělských, vytvořilo Církev, aby je živila a ve svém lůně připravila pro oltář, aby z nich udělala anděly pro oběť, přetvořila je v Něho, aby činili trvalým Jeho umučení a Jeho smrt v Eucharistii k prospěchu všech duší, aby díky nim mohly v Něm dosáhnout spásy.
Sledujte, jaký byl hlavní motiv vtělení Slova: očistit svět a učinit svou přítomnost trvalou dvěma způsoby: v Eucharistii a v Kněžství, které je jako druhá, putovní Eucharistie. Protože Moji kněží nemají zachovávat Eucharistii pouze božskou mocí, kterou jim Bůh udělil, když pronášejí slova proměňování (jsou jejími opatrovníky). Oni dokonalým přetvořením ve Mne mají být nejen ciboriem, které Mě obsahuje, ale druhým Mnou, totéž Moje Tělo, Moje Krev v síle tohoto přetvoření ve Mne.
Jaké to věci vykonala Boží láska: stvoření, vykoupení, milovanou Církev se všemi svátostmi a zdroji její lásky k hříšníkům, aby byli spaseni! Ale největší věc je Církev s kněžími, druhými Mnou na zemi, aby obnovili duše, biskupové a kněží přetvoření ve Mne, kteří v sobě zvěčňují Moji přítomnost na zemi tak, jak se to děje v Eucharistii.
Když jsem řekl při Poslední večeři: Toto je moje Tělo, toto je moje Krev, měl jsem na mysli prodloužení tohoto Těla a této Krve v kněžích přetvořených ve Mne, kdy se i oni stali v tomto smyslu živoucí Eucharistií s totožným cílem: žít obětovaní ve prospěch světa. V Mé duši byl přítomen záměr, aby i oni se ztratili jako svátostné způsoby a aby byli nyní přetvořeni ve Mne pro spásu duší. Touhou Otce, nadějí Boha-
-Člověka je vidět v nich druhého Ježíše. Chci, aby byli Ježíšem dokonalým. Jak? Tím, že Mě napodobují a přetvářejí se zevně i vnitřně ve Mne skrze ctnosti a svou lásku ke Mně.
Poslání kněze nekončí u oltáře, naopak, zde tak říkajíc začíná, protože zde se rodí kněz pro kněžství, zde začíná dokonalá jednota s věčným Veleknězem, která má růst každý den, každou hodinu skrze lásku a bolest, až dospěje k dokonalému přetvoření ve Mne. Kněz přetvořený ve Mne musí reprodukovat Mne samotného sám v sobě v jakémkoliv aspektu, ze kterého Mě vidí. Ale Můj pravý aspekt na zemi je obětovaná láska, oběť z lásky.
Dokonalý kněz musí rozšířit svou duši, své ideály, své srdce, svou energii, svou čistotu, své ctnosti, své kvality, které přijal, a dokonce samotnou svoji duchovní vitalitu, aby dospěl k podobnosti se Mnou ve všech svých aspektech lásky, trpělivosti, pokory, oběti, učenlivosti, sebezapření, poslušnosti. Aby jeho duše byla odleskem Eucharistie, aby se připodobnil Ježíši v jeho univerzální lásce, byl pro všechny vším, daroval se totálně ve svatém výkonu apoštolátu ve prospěch duší.
Kdyby kněží pochopili tyto Moje myšlenky, dělali by pokroky ve svém nevyhnutelném přetváření ve Mne (což je v těchto posledních časech naléhavější než kdykoliv jindy) a dali by cirkulovat v celém svém bytí této božské míze, sjednoceni v jednotě Trojice.
Takový byl ideál Otce, když si je vyvolil, aby byli druhým Mnou a On v nich mohl mít zalíbení jako ve svém milovaném Synu. Kéž by nepohrdali Božím darem a usilovali, aby vzrůstalo proudění božského života v jejich duších a jejich tělech jako prověrka víry a naděje v Trojici, která se v nich uskutečňuje, lásky a vděčnosti ke Mně, kterou se mají vyznačovat, protože je nosím důvěrně ve svém Srdci a ve své duši (CC 52, 146–158).
Z knihy Conchitty Armidy: Pán Ježíš o svých kněžích-
