Hlásáme Krista Ukřižovaného, pro muslimy je to pohoršení
Jaký to má smysl mluvit o teroru, ale zamlčovat, že je to teror islámský?
Útok na redakci Charlie Hebdo byl zahájen výkřikem: „Allahu akbar!“, aby byl pomstěn Mohamed za karikatury; za kalašnikovy teroristů stojí jasný obraz islámského světového názoru. Teprve nyní začínají západní bezpečnostní služby brát vážně hrozby Abu Muhamada al-Adnaniho, které publikoval v několikajazyčném komuniké v „The Long War Journal“!
»Dobudeme Řím, jeho kříže odstraníme, se svolením Alláha, Nejvyššího, učiníme z jeho žen otrokyně«, prohlásil mluvčí IS svým přívržencům. Neopakoval pouze výrok, že »nevěřící budou zničeni, ať se nacházejí kdekoliv«, nýbrž dal k tomu pokyn: »Umístěte výbušniny na jejich cestách, napadněte jejich statky, vnikněte do jejich domů, srazte jim hlavy. Nesmí se nikde cítit bezpeční! Když nebudete moci získat výbušniny nebo munici, izolujte nevěřící Američany, nevěřící Francouze nebo jakékoliv jejich spojence: roztlučte jim lebky kameny, zabijte je nožem, srazte je autem, kdekoliv je svrhněte, probodněte nebo otravte!«
Je to iluze, že se nejedná o válku proti Západu, nýbrž jen o islámský konflikt
Děláme si iluze, že válku, která již začala, islám Západu nevyhlásil, nýbrž že je to válka uvnitř islámského světa a že jedinou cestou k záchraně je podporovat umírněný islám, aby porazil fundamentalisty, jak to napsal 11. ledna v Corriere della Sera Sergio Romano. Ve Francii se teď nejvíce opakuje „amalgámový slogan“. Znamená to, že se nemá slučovat umírněný islám s radikálním. Nicméně společným cílem veškerého islámu je dobýt Západ a svět. Kdo tento cíl nesdílí, není z muslimského pohledu umírněný muslim, nýbrž prostě špatný muslim.
Rozdíly, když už, se týkají nikoliv cílů, nýbrž prostředků k dosažení cíle: muslimové z Al Kaidy a IS, zvolili leninskou cestu násilné akce. Muslimští bratři sledují cestu Gramsciho: kulturní hegemonii. Mešity jsou náborová centra kulturní války. O volbě prostředků je možno diskutovat i uvnitř islámu. O konečném cíli panuje jednomyslná shoda: rozšíření šaria – koránského zákona na celý svět.
Islám znamená podrobení – západní státnici se pohybují na tenkém ledě
Islám je podstatné jméno které zní v překladu „podrobení“. Podrobení, aby byl zmírněn teror, to je scénář budoucí Evropy, který líčí Michel Houllebecq ve svém nejnovějším románu, který byl co nejrychleji stažen z francouzských knihkupectví. Ne k teroru znamená pro naše politiky ne k násilnému podrobní džihádisty, ale Ano k mírovému podrobení Západu v určitém umírněném Dhimmi – statusu.
Západ prohlašuje, že je ochoten přijmout islám „s lidskou tváří“. Co však ale na islámu ve skutečnosti odmítá, není násilí, nýbrž absolutní nárok ve sféře náboženství. Pro Západ existuje licence k zabíjení ve jménu morálního relativismu, nikoliv však ve jménu absolutních hodnot. Potraty jsou na Západě ve všech státech praktikovány a žádný šéf či státník, který v Paříži demonstruje proti teroru, je neodsuzuje. Co je to však potrat, ne-li legalizace teroru, státního teroru, který je podporován či ospravedlňován, nikoliv však odsuzován. Jaké vůbec právo mají západní státníci demonstrovat proti teroru? Nepohybují se na nebezpečně tenkém ledu?
Zatímco bývalý šéf extrémně levicové „Lotta Continua“ Adriano Sofri
při pohledu na smuteční pochod Paříží oslavoval Evropu, která se »pod Bastilou znovu probudila«, tvrdila postmoderní filozofka Julia Kristeva, která je velice drahá kardinálu Ravasimu, v listu La Repubblica 13. ledna 2015, že »ono osvícenské náměstí zachránilo Evropu« a že »tváří v tvář nebezpečí, že se stanou abstraktními pojmy, vtělily se volnost, rovnost a bratrství do milionů lidí«.
Kdo však vynalezl teror, ne-li republikánská Francie?
Kdo však vynalezl teror, ne-li republikánská Francie, aby zničila 
všechny odpůrce Francouzské revoluce? Ideologie a praxe terorismu stanuly poprvé v dějinách po boku Francouzské revoluce, zvláště 5. září 1793, když konvent učinil „teror“ běžnou a ústřední součástí svého revolučního systému. První genocida, která jako taková vstoupila do povědomí, byla uskutečněna proti kraji Vendée. Byla provedena ve jménu republikánských ideálů volnosti, rovnosti a bratrství. Komunismus, který si vytkl za cíl dokončit sekularizaci započatou francouzskou revolucí, rozvinul teror na globální úrovni a během 70 let si vyžádal více než 200 milionů mrtvých. A není dnešní islámský terorismus filozofie Koránu kontaminovaná ze Západu importovanou marxisticko - osvícenskou praxí?
Charlie Hebdo jsou noviny, ve kterých od jejich založení byla satira dána do služeb anarchisticko – liberalistické životní filozofie, jejíž kořeny vyrůstají z protikřesťanského osvícenství. Tento francouzský list byl známý svými karikaturami Mohameda. Nesmíme ovšem zapomínat na nechutné urážející karikatury Boha, které byly zveřejněny v roce 2012, aby podpořily legalizaci homo-sňatků. Redaktoři „Charlie Hebdo“ jsou chápáni jakožto extrémní, ale konec konců jde o koherentní projev relativistické kultury, která se rozšířila po celém Západě. Jsou tak jako teroristé, kteří je napadli, výrazem nenávisti k Západu, a ta je dominantní v celém islámském světě.
Islám není možno překonat relativismem
Ty, kteří zastávají existenci absolutní objektivní pravdy, stavějí novo-osvícenci do jedné řady s islámskými fundamentalisty. My však spojujeme relativismus s islámismem, protože oběma je vlastní smrtonosný fanatismus. Fanatismus není projevem pravdy, nýbrž intelektuální a emocionální deformace, která vzniká odklonem od pravdy. Existuje jen jedna pravda, ve které může svět najít mír, to znamená řád: Ježíš Kristus, Boží Syn, k němuž musí směřovat všechny věci na nebi i na zemi, aby se uskutečnil „Kristův pokoj v Kristově království“, jak na to poukázal Pius XI. v encyklice Quas Primas z 11. prosince 1925 a označil za ideál pro každého křesťana.
Není možno bojovat proti islámu ve jménu osvícenství a už vůbec ne ve jménu relativismu. Co se může proti němu postavit, je přirozený řád a Boží zákon, které popírá od základu jak relativismus, tak islám. Z toho důvodu musíme vysoko pozvedat Kříž, odmítaný laicismem i islámem, a učinit z něj prapor pro svůj život a pro své jednání:
My však hlásáme Krista, a to ukřižovaného, pro židy je to pohoršení a pro pohany bláznovství, řekl apoštol Pavel (1 Kor, 1, 23). Můžeme s ním říct: My však hlásáme Krista, a to ukřižovaného, pro muslimy je to pohoršení, a pro laicisty hloupost.
Roberto de Mattei katholisches.info
