Hlas svaté Hildegardy z Bingenu
Teologická, filozofická a vědecká naučení Hildegardy z Bingenu, ve kterých se víra a rozum obdivuhodně scházejí, mají udivující aktuálnost a vstupují do naší dezolátní současnosti, zhanobené a zaplavené hříchy. Byl to prozřetelnostní zásah papeže Benedikta XVI., který věnoval několik katechezí této německé světici, kterou prohlásil 7. října 2012 za učitelku církve. Když 16. května 2012 potvrdil její svatořečení, zdůraznil před římskou kurií boje a obranu, kterou tato svatá benediktinská řeholnice věnuje církvi. Ve vidění sv. Hildegardy je tvář církve pokryta prachem, a tak to také vidíme. Tato „rýnská Sibyla“ napsala:
V roce 1170 po narození Krista jsem byla dlouhou dobu nemocná a upoutána na lůžko. Náhle tělesně a duševně čilá, spatřila jsem ženu takové krásy, jakou není v lidských silách pojmout. Její postava se tyčila od země až k nebi. Její tvář zářila posvátným jasem. Její pohled byl obrácen k nebi. Byla oděna do zářícího šatu z bílého hedvábí a pláště vyzdobeného drahými kameny. Na nohou měla obuv z onyxu. Ale její tvář byla pokryta prachem. Její šat na pravém boku byl roztržený. Také její plášť ztratil krásu a její boty byly svrchu ušpiněné. Silným a žalostným hlasem volala ta žena k nebi: »Slyš, nebe, moje tvář je pošpiněna. Zaplač, země, můj šat je roztržen. Zachvějte se, propasti, mé střevíce jsou ušpiněny!« A pokračovala: »Byla jsme ukryta v Otcově srdci, dokud Syn člověka pannou počatý a porozený, neprolil svou krev. S touto svou krví jako věnem si mě vzal za ženu. Rány mého ženicha zůstávají čerstvé a otevřené, dokud jsou otevřené rány lidských hříchů. Že Kristovy rány zůstávají otevřené, tím jsou vinni kněží. Oni trhají můj šat, protože přestupují Zákon, evangelium a neplní své kněžské povinnosti. Odnímají lesk mému plášti, protože zcela zanedbávají přikázání, která jsou jim uložena. Špiní moji obuv, protože nekráčejí po rovných cestách, tj. po cestách pevných, dlážděných spravedlností a také nedávají dobrý příklad svým svěřeným. Ale přesto u některých nacházím zář pravdy.« A slyšela jsem z nebe hlas, který pravil: »Tento obraz představuje církev. Lidská bytosti, která vidíš a slyšíš slova nářku, pověz to kněžím, kteří jsou určeni, aby byli vůdci a učiteli Božího lidu, a těm, kterým jako apoštolům bylo řečeno: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření“ (Mk 16,15).
(Dopis Werneru Kirchheimovi a jeho kněžské komunitě) (viz také)
