Fatima kulminuje (1)
Úvodem
Kdo se dívá na rusko – ukrajinskou krizi jen brýlemi mocenské politiky, ničeho se nedobere. Vlastním podtextem tohoto konfliktu je skutečnost, že Rusko jakožto prvořadá velmoc se stalo jedinou zemí, která se nezapojila do Satanova genderovského tažení proti rodině a lidstvu. (viz)Je zcela nesporné, že současná světovláda pokládá za nezbytné tuto překážku svého cílevědomého tažení za každou cenu odstranit a ve své ďábelské zaslepenosti si bláhově myslí, že něco takového sama bez větší pohromy přežije.
Z tohoto hlediska s přispěním Ducha Svatého může každý jakoby v novém světle konečně pochopit, proč Panna Maria již před sto lety žádala právě o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci a proč Nepříteli tolik záleželo na tom, aby k němu nikdy nedošlo. V době, kdy stojíme tváří v tvář největší světové katastrofě a přitom nevíme dne ani hodiny, vystupuje do popředí významný aspekt tohoto zasvěcení: Země zasvěcená Neposkvrněnému Srdci Panny Marie by nikdy nesáhla ke zbrani hromadného ničení a stejně tak by nikdy taková zbraň nemohla Mariinu zemi zasáhnout. Naopak, Ruko by se stalo velkým a nedobytným zdrojem a příkladem světla a pravdy.
Ale nestalo se tak, a to v důsledku tragické skutečnosti, že došlo k největšímu dějinnému selhání církve, které s sebou přináší radikální obrat v dosavadních lidských dějinách a vede k naprostému konci současné civilizace do všech důsledků a podrobností.
To, co se v současné děje v církvi a ve Vatikánu, je jen počátek trestů za její nevěrnost, zradu a spojenectví s Nepřítelem a jeho spiklenci.
Dnes již není třeba nikoho přesvědčovat o tom, že Vatikán ztratil víru. Množí se i písemné dokumenty o tom, že povstali biskupové proti biskupům a kardinálové proti kardinálům, jak bylo předpovězeno (viz). Proč muselo např. dojít k deformaci liturgie? Aby nový liturgický styl odváděl pozornost od Ukřižovaného a obracel ji k člověku, aby zastíral význam oběti a utrpení a pokání a otevíral cestu k pohodlí a k požitkům, aby zatlačoval pokoru a poslušnost a naváděl svévoli (viz ).
Tomu všemu chtěla Matka Boží předejít, ale odpovědní synové církve ji prostě nepřijali a neuposlechli. A protože právě na toto selhání a ztrátu víry ve svém posledním fatimském varování předem upozorňovala, podlým a hanebným způsobem její poselství zfalšovali a uzavřeli tak, abychom spásné akci Fatimské Panny Marie již dále nevěnovali pozornost. Vraťme se k Fatimě, dokud je čas!
1. Proč se nám Matka Boží zjevuje?
Nikdo z lidí nevytrpěl pro naši věčnou spásu tolik nevýslovných bolestí jako Panna Maria. Ona také nejlépe a nejdokonaleji ví, co pro lidskou rodinu vytrpěl její Syn. Velká, pro nás nepředstavitelná celoživotní dobrovolná oběť této naprosto nevinné bytosti spojila s lidským rodem tím nejtěsnějším poutem tu, která je současně ze všech lidí nejtěsnějším poutem spojena s Bohem v tajemství svého mateřství. Celá její neobyčejná záchranná akce, kterou nazýváme Fatimské zjevení, není nějaká její kratochvíle, ale představuje ustavičné pokračování ve spolupráci na díle spásy. Je to akce Matky Boží, která nemá v dějinách církve obdoby.
Kolem Fatimy zavládlo mezitím až podezřelé ticho. Jakoby všichni spoléhali na závěrečnou větu tohoto poselství: Nakonec moje Neposkvrněné Srdce zvítězí. Ale to bude opravdu až nakonec. Fatima není pasé. Musíme na ni myslet, čím více se blíží 100. výročí - 13. května 2017.
Bylo to skutečné zjevení, žádné vnitřní hlasy ani vidiny a bylo potvrzeno mimořádným způsobem. Nebyla to žádná okrajová událost. Fatimskému poselství nic nekonkuruje, ničím nebylo odvoláno a všechno to, co v bylo něm oznámeno, platí nadále ve svém plném rozsahu a měla mu být věnována ta největší pozornost právě nyní. Za pozornost stojí skutečnost, že celé toto nejvýznamnější proroctví na rozdíl od množství mnohomluvných poselství se vejde na tři stránky.
Jestliže se totiž Matka Boží, nejpřednější a nejvznešenější ze všech tvorů, mimořádným způsobem zajímá o své děti, není to zpestření jejich života, ale znamení mimořádné a naléhavé péče, která musí také okamžitě probudit naši svrchovanou pozornost a zájem. Z Mariina postavení u Boha jasně vyplývá, že zná velmi dobře mimořádnost a naléhavost situace, ve která se nacházíme a která tedy vyžaduje od nás nejvyšší pozornost, svrchovanou vděčnost a dokonalou spolupráci, protože na této spolupráci závisí úspěch poslání, kterým byla od Boha pověřena, aby nám mimořádně a viditelně vyšla vstříc.
Proč nám Maria nabídla mimořádnou pomoc a ochranu? Protože se ovoce díla spásy ocitlo v mimořádném ohrožení a nebezpečí: nastoupili jsme cestu největší historické absurdity: nevěřící církve.
2. O co tedy Svaté Panně na počátku 20. století šlo?
Šlo jí o záchranu víry, jediného reálného pojítka mezi nebem a zemí, víry, která se v důsledku dlouhodobých a podlých útoků Nepřítele ocitla v situaci vážného ohrožení. Spolu s vírou je v sázce základní otázka naší existence, pro kterou jsme byli stvořeni: jde o věčný život, nebo věčnou záhubu lidského rodu.
Aby nám svatá Panna umožnila bezpečně odlišit svůj zásah od všech podvodů a podvrhů, postarala se o tak výrazné a nekompromisní důkazy, které vylučují jakoukoliv pochybnost. Autentičnost svého vystoupení a svých požadavků potvrdila trojím neklamným znamením:
1. Naprosto nesporným velkým slunečním zázrakem 13. října 1917, který byl autentickým potvrzením její zcela konkrétní žádosti týkající se všeobecného pokání, zvláštních modliteb a pobožností a bezpodmínečného zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci přesně stanoveným způsobem.
2. Druhým nesporným předovězeným znamením je propuknutí druhé světové války jako důsledku případného odmítnutí jejích výslovných žádostí.
3. Třetí předpovězené znamení hovoří o katastrofální ztrátě víry vycházející od samotného vedení církve. Nástrojem této ztráty je podřízenost zednářským vlivům. Právě této katastrofě měla zabránit kající poslušnost požadavkům Neposkvrněného Srdce Panny Marie, obsaženým v jejím poselství. (viz)
Maria žádá výslovné zasvěcení Ruska. Tím žádá celou církev, aby před celým světem vyznala svou víru, kterou nemůže ohrozit ani ovlivnit žádná situace a okolnost na tomto světě. Neexistuje situace, která by člověku znemožňovala vyznání víry. Vyznání víry znamená: Jsem úplně oddán Bohu, přijímám jeho slovo a bezvýhradně mu důvěřuji, protože vím, že nemohu být zklamán, a to ani v tom případě, kdy vůbec nechápu, jak Bůh může své slovo splnit. Všichni papežové od roku 1917 se však vyznačovali spíše zbabělostí a neměli opravdovou a přesvědčující víru.
Důvodem tohoto Mariina požadavku byla skutečnost, že svět dvacátého století nezbytně potřeboval toto univerzální vyznání víry jako důkaz její trvalé existence. My jsme však nesdíleli její smýšlení a propadli jsme obavám, že zasvěcení vyprovokuje Rusko k odvetě. Maria věděla něco zcela jiného: Kdyby svět uslyšel jednohlasné zasvěcení ze všech diecézí na celé zeměkouli, byl by u vytržení z úžasu a ohromen silou a mocí, s jakou nikdy nepočítal.
Toto zasvěcení bylo proto tak důležité, protože mělo znamenat zlomení Satanovy moci nad tímto světem. Zlý to velmi dobře ví a na ničem mu proto tak nezáleželo a nezáleží, jako na tom, aby požadovanému zasvěcení zabránil. Používá k tomu všech možných prostředků, i záplavy domnělých „zjevování“ a nepřetržitých „poselství“, do kterých umí přimíchat „autentické“ předpovědi, které se dokonce splní. Vůbec mu nevadí nějaká místní obrácení, jen když odvrací pozornost od toho podstatného: od zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci a jeho velkého obrácení k pravé katolické víře. (Tomuto obrácení stojí nyní v cestě navíc hluboký úpadek víry v katolické církvi, zjevný od hlavy až k patě.)
Odpad od víry nabyl pod Satanovým vedením nové převratné podoby. „Marnotratní synové“ se totiž zařídili tak, aby ani nemuseli opustit otcovský dům. Přímo v otcovském domě mohou předstírat věrnost, ačkoliv ve skutečnosti chodí kolem Otce, jako by ho nebylo, a mohou se tak dokonce nadále těšit dobré pověsti. Zneužívají totiž skutečnosti, že Otec nespěchá s odhalením neposlušných a nezdárných synů ve svém domě.
To je osměluje, aby zneužili svého postavení a „udělali si přátele“ i z Božích nepřátel: vyhlašují jako nový výdobytek „náboženskou svobodu“, ale myslí tím především osvobození od závislosti na Bohu, které potřebují především sami pro sebe. Tato domnělá „svoboda“ je pak obdivuhodně spojuje a sbratřuje s kýmkoliv, i s ďáblem a jeho elitními služebníky.
Aby pro tuto svou „novou víru“ a „novou církev“ získali a zavázali pokud možno všechny, dali ji slavnostně vyhlásit zfalšovaným koncilem přímo nad hrobem Svatého Petra!
3. Co s Fatimou a jejím živým svědkem Lucií?
Zůstala jim však velká starost: Jak sprovodit ze světa ono třetí tajemství, které je usvědčuje ze ztráty víry, onoho neštěstí, proti kterému je zaměřena celá akce svaté Panny? Nabízí se jim jediná možnost: zneužít svého postavení a sáhnout k podvodu a lži.
Zatímco fatimské děti byly připraveny za poselství své Paní položit život, adresáti těchto poselství vynaloží všechno úsilí a vynalézavost, aby si je upravili podle svého obrazu stejně tak jako svou novou víru.
K tomu bylo nezbytné umlčet definitivně sestru Lucii, korunního a autentického svědka fatimských zjevení a skutečných poselství Panny Marie. Výsledkem tohoto úsilí je cílevědomá kolektivní akce nejvyšší církevní hierarchie, která ke svému cíli zneužila náboženského přesvědčení a řeholního postavení Lucie dos Santos, vědomě navedla ke lži a k přetvářce jinou osobu, ale co nejhoršího, představila veřejně zfalšované poselství, které připisuje samotné Matce Boží.
Ani ta nejvyšší autorita nezasluhuje důvěru, jakmile se dopouští podvodu. Stává se vlkem v beránčím rouchu. Může se někdo divit současnému zdivočelému Satanovu působení kdekoliv ve světě od Sýrie, Palestiny, Iráku, Indie atd. až po Ukrajinu, když mu bylo umožněno, aby se vysmíval Bohu a lidem přímo z Vatikánu, jak bylo předpovězeno na jiných místech? Podle zfalšovaného poselství oznámeného v roce 2000, se již údajně fatimské poselství naplnilo a skončilo. Ve skutečnosti jsme ocitli v období, které je bezprostřední předehrou děsivého Božího trestu. Tuto skutečnst naznačil papež Ratzinger a korigoval tak dodatečně svůj tendenční "teologický komentář" z roku 2000.
(pokračování)
