Faktické schizma
Demise velmistra Maltézského řádu Matthewa Festinga uložená 23. ledna Františkem je rizikem, že se stane Pyrrhovým vítězstvím. Papež František sice dosáhl, čeho chtěl, ale musel použít nátlaku a znásilnil tak jak právo a řád, tak dobrý smysl. A to je předurčeno ke špatným důsledkům nejen na Maltě, ale mezi katolíky celého světa, stále více zmatenými a dezorientovanými způsobem, jakým František řídí církev.
Papež věděl, že nemá právní důvod zasahovat do vnitřního života suverénního řádu a vyžadovat demisi velmistra. Věděl, že sám velmistr nemohl odporovat morálnímu nátlaku k demisi, navíc nelegitimní.
Tímto jednáním provedl Bergoglio vládní akt otevřeně kontrastující s leitmotivem roku milosrdenství. Ale co je horšího, k zásahu došlo, aby v Řádu bylo postiženo křídlo věrnější neměnnému magisteriu církve a posílilo to sekulární, které by chtělo transformovat Maltézský řád na humanitární složku OSN a distributora prezervativů a potratových prostředků.
Další předurčenou obětí se jeví kardinál patron Raymond Leo Burke, který má u papeže dvojnásobnou vinu, protože hájil v celém řádu katolickou pravověrnost a je jedním ze čtyř kardinálů, kteří kritizovali teologické a morální bludy exhortace Amoris laetitia.
Při svém setkání s Velmistrem papež František oznámil svůj záměr „reformovat“ řád, tj. vůli změnit jeho řeholní charakter; ve jménu své papežské autority chce nastolit emancipaci od náboženských a mravních norem. Jedná se tedy o projekt zničení řádu. K tomu může dojít jen díky ostatním členům řádu, kteří, jak se zdá, bohužel ztratili svého bojovného ducha, jakým se vyznačovali v bojích křížových výprav, ve vodách Rhodu, Kypru a u Lepanta. Tímto jednáním papež ztrácí mnoho ze své věrohodnosti nejen v očích samotných rytířů, ale také u značného počtu věřících, kteří odhalují protiklady mezi způsobem, jakým příjemně lichotivě mluví, a způsobem netolerantního jednání a vyhrožování.
Z centra přejděme na periferii, která je pro papeže mnohem důležitější než centrum. Několik dnů před demisí velmistra řádu přišla zpráva, která ohromila katolický svět ve stejné linii. Mons. Rigoberto Corrdor Bermudez, biskup v Pereira v Kolumbii suspendoval a divinis kněze Alberta Uribe Medinu, protože podle sdělení diecéze vyjádřil veřejně i soukromě svůj odmítavý postoj k věroučnému a pastoračnímu magisteriu Svatého otce Františka, především pokud jde o manželství a Eucharistii. Diecézní komuniké dodává, že z důvodu svého postoje se kněz veřejně vyloučil ze společenství s papežem a s církví.
Don Uribe byl tedy obviněn z hereze a ze schizmatu, protože odmítl ony pastorační pokyny papeže Bergoglia, které v očích mnoha kardinálů, biskupů a teologů zavánějí herezí právě proto, že se vzdalují od katolické víry. To znamená, že kněz, který odmítá podat svaté přijímání rozvedeným a civilně sezdaným a praktikujícím homosexuálům, je suspendován a divinis, nebo exkomunikován, zatímco ten, kdo odmítá Tridentský koncil a Familiaris consortio, je jmenován biskupem a dokonce kardinálem, jak můžeme očekávat u Mons. Charelse Scicluny, arcibiskupa na Maltě, jednoho ze dvou biskupů, kteří autorizovali příjímání pro civilně sezdané, kteří spolu žijí more uxorio. Jméno malého středomořského ostrova má tedy, jak se zdá, zvláštní pouto k budoucnosti papeže Bergoglia, méně pokojné než jak si můžeme představit.
Kdo je dnes pravověrný a kdo je heretik a schizmatik? To je velká debata, která se rýsuje na obzoru, faktické schizma, jak definoval německý deník Die Tagespost, totiž občanská válka v církvi, jejímž bledým předobrazem je válka uvnitř Maltézského řádu.
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana
