Lumen de Lumine

Existuje reálné řešení současné kritické situace?

Paolo Pasqualucci reaguje na rozhovor, který vedl s kardinálem Burkem Ross Douthat. Kardinál Borker v něm prohlásil, že podle jeho názoru neexistuje žádný nástroj univerzální církve, který by mohl čelit současné kritické situaci.

Rekapitulace současného vývoje:

• Instrumentum Laboris pro amazonskou synodu se vzdaluje od křesťanské tradice, obsahuje hereze a postoje, které se k herezi blíží.

• Pokud to papež podepíše, podepíše heretický dokument, který implikuje přetvoření katolicismu na nové náboženství s amazonskou tváří, tedy synkretické náboženství mezi pohanstvím a křesťanstvím s charakterem panteistického naturalismu, s kultem Matky Země a boha Otce-matky, tedy nikdy neslýchanou ohavnost.

• Protože v tomto případě by se jednalo o nové náboženství a papež by se tím objektivně prohlásil za hlavu nového náboženství, které nahrazuje náboženství katolické, stal by se schizmatikem. To je situace, která se nikdy dříve neuskutečnila a kardinál Burke prohlašuje, že bez precedentu nemá koncepční nástroje, aby se proti tomu vzepřel.

• Je evidentní, že papeže tohoto druhu nemůžeme morálně pokládat za pravého papeže: kdo by ho následoval, přestal by být katolíkem, stal by se odpadlíkem a heretikem a připravoval by si místo v pekle.

• Je však třeba najít řešení na půdě teologické a kanonické.

• Navrhuji jako prostý věřící, respektovat nikdy neodvolaný slavný princip: Papež nemůže být souzen nikým, leda že by se odchýlil od víry. Tento princip je po staletí součástí kodexu kanonického práva. Skutečnost, že kodexy 1917 a 1983 ho vynechaly, není podle mého názoru rozhodující: jedná se o generální princip kanonického práva založeného na Písmu svatém (utvrzuj své bratry ve víře), který je třeba vždy dodržovat. Jestliže papež, místo aby nás všechny utvrzoval ve víře, dělá opak a místo křesťanství předkládá pohanství jako ameroindiánské novopohanství, je evidentní, že nemůže být platným papežem, pro kterého platí privilegium, že nemůže být podroben soudu.

V koncepčním plánu by tedy nic nepřekáželo ustavit komisi, početně dostatečný orgán kardinálů a biskupů, který by ho formálně napomenul, aby odpřisáhl své bludy a odvolal je. Kdyby to odmítl, prohlásit ho za heretika, vzpurného a schizmatického a zahájit proceduru sesazení s katedry, která je nedůstojně okupována.

Ani my, kteří jsme povinni ho přísně kritizovat, nemůžeme být pokládáni za nepřátele papeže. Bojujeme proti bludu, který zrazuje Krista, našeho Pána, a nikoliv proti osobám jako takovým. Bergogliovi obhájci postupují tak, že útočí na osoby svých odpůrců, protože v doktrinální rovině nemají argumenty.

K tomu ovšem poznamenává Cesare Baronio:

Mělo by být samozřejmé, že není možno připustit, aby osoba, která se vyloučila ze společenství církve, mohla být současně její hlavou; v okamžiku, kdy papež upadne do hereze, která je formální a zjevná, právě proto, že se tím vylučuje ze společenství církve, přestává být její viditelnou hlavou, stejně jako jí přestává být papež, který zemřel.

Proto eventuální případ takového stavu není výsledkem výroku soudu, stejně jako není výsledkem soudu vyhlášení jeho volby nebo konstatování jeho úmrtí.

Stav hereze, který je zjevný u papeže, nebo lépe řečeno u kterékoliv pokřtěné osoby, která od určitého okamžiku byla kanonicky zvolena papežem, nezávisí na arbitrálním rozhodnutí, a proto není legitimní postavit ji před soud; je to fakt sám o sobě, který může na základě rozumu konstatovat kdokoliv, a tím spíše jakýkoliv prelát.

Proto ověření jaké předpokládají posvátné kánony, že věřící objektivně upadl do formální hereze, se omezuje na tento fakt a nikoliv na osobu. Už také proto, že formální hereze musí být výslovně veřejná a tvrdošíjná a neomezuje se na vnitřní formulace dotyčného. Církev nesoudí věci skryté. To, co staví v takovém případě papeže mimo církev, není arbitrální výrok, který ho prohlašuje za heretika, ale je to hereze sama tím, že je formální, tedy zjevná a tvrdošíjná.

Je tedy možno říct, že se zde nejedná o slepou uličku, protože je možno trvat na tom, že pokud upadl do formální hereze ten, kdo před tím zaujal místo papeže, ocitl se ipso facto mimo církev, takže je nadále ontologicky neschopen být současně mimo církev a zůstat její hlavou.

Chiesa e postconcilio

Jeden skromný dotaz:

Jestliže Beroglio tuto falešnou pohanskou víru již otevřeně a veřejně vyznával před Katedrou sv. Petra a pak ji celý měsíc obhajoval na oficiální synodě, zhanobil svatokrádežně Boží oltář nejsvětější Oběť mše svaté, jedná se stále jen o o nějakou nevinou hru, která ještě nestačí jako doklad do nebe volajícího pohoršení a demonstrace formální hereze? Co když vám ten dokument podepíše za tři roky nebo třeba vůbec nepodepíše, může se dále klanět Pachamamě a nadále vodit za nos Boží lid, jeho slepé kněze a líné stádo neschopných prelátů, jak to dělá již sedm let za jásotu poblázněných fanoušků?