Duch Pachamamy kontra duch proroka Eliáše
31. 10. 2019
Co se stalo na synodě a kam nás to zavede?
Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, nemůžeme se omezit na rozbor závěrečného dokumentu přijatého 26. října 2019. Panamazonská synoda je součástí procesu, který je třeba hodnotit se zřetelem na stupňování jeho etap a v kontextu mediálním, abychom pochopili poslední cíl: přehodnocení svátostí hierarchického kněžství; možnost udělovat kněžské svěcení ženatým mužům a jáhenské svěcení ženám; ale především rozvoj nové eko-domorodé kosmologie s modloslužebnými kulty uvnitř katolické církve.
Na podkladě dokumentů v těchto měsících vydaných a mezi sebou propojených, vidíme, že každý dokument vždy vysvětluje ten předchozí a ohlašuje další: dokument přípravný z 8. června 2018; Instrumentum laboris ze 17. června 2019 a synodní dokument 26. října 2019; a konečně posynodní exhortace, kterou papež chce zveřejnit do konce roku, mnohem dříve, než se předpokládalo.
Ale neméně důležitý je kontext, ve kterém se synoda rozvíjela. Samotný závěrečný dokument ve svém prvním bodě zdůraznil důležitost tohoto aspektu, když připomněl, že »mimo synodní síň existuje přítomnost mnoha osob, které přišly z amazonského světa, aby organizovaly podpůrné akce různých aktivit a obřadů, jako je jeho otevření, když provázely jejich zpěvy a tance Svatého otce od hrobu sv. Petra až do synodní auly. Též zakončení křížovou cestou amazonských mučedníků za mohutné přítomnosti mezinárodních sdělovacích prostředků.« Je tedy možno hovořit o „duchu synody“, který se vznášel nad událostí, jako se mluví o duchu 2. vatikánského koncilu, který provázel jeho dokumenty a určuje klíč k jejich čtení. Symbolem tohoto amazonského ducha je obraz Pachamamy, pohanské bohyně země a plodnosti, kterou chtěl sám papež František hájit proti »urážkám«. Podle synodního dokumentu »moudrost domorodých národů potvrzuje, že matka země má ženskou tvář (n. 101) a církev s amazonskou tváří se vytváří v mezináboženském dialogu se starými domorodými kulty, které zasluhují, aby byly poznávány a chápány jakožto vlastní vyjádření vztahů k lesu a matce zemi«.
Obraz Pachamamy, Matky Země pro ameroindiánské národy, se představil ve vatikánských zahradách 4. října při otevření synody v průběhu obřadu, který se konal za přítomnosti papeže Františka, kardinálů a biskupů, jehož videozáznam je zde:
video
7. října vstoupil tento fetiš v procesí do baziliky sv. Petra, kde přijímal pocty od papeže a synodních otců. Brazilský teolog Paulo Suess, jeden z hlavních tvůrců synody, prohlásil, že i když se jednalo o obřad pohanský, to co se konalo, byl projev klanění. Obřad vždy poskytuje k vidění něco jako klanění a pohanství nemůže být přehlíženo jako něco, co neexistuje«. Figury Pachamamy byly vystaveny v chrámě Santa Maria in Traspotina, kde se každý den konal magický obřad nazvaný ‚Okamžiky amazonské spirituality‘. 19. října se Pachamama objevila v rouhavé křížové cestě, která se konala kromě jiných osobností za přítomnosti kardinála Pedro Barretta, místopředsedy REPAM, který vedl tyto zaklínací obřady.
Nakonec 21. října někteří odvážní katolíci vstoupili do zprofanovaného chrámu, vyzvedli pohanské sochy Pachamamy a hodili je do Tibery. »Velkým zblouděním bylo přinášet tyto modly do chrámu, potvrdil kardinál Müller, a nikoliv vyhodit je ven podle Božího zákona – prvního přikázání Desatera. Idololatrie je velmi závažný hřích, nelze ji tedy zařazovat do křesťanské liturgie.«»Vyhodit je ven může být v rozporu s civilním zákonem, ale vnášet modly do chrámu je těžké provinění proti zákonu Božímu«.
Ovšem 25. října vystoupil papež František a jako reakci na slova kardinála Müllera prohlásil, že ho urazila nikoliv tato profanace, ale ten, kdo chtěl tuto profanaci zrušit: »K dobrému poledni chtěl bych říct několik slov o figurách Pachamamy, které byly odneseny z kostela v Traspotina,kde byly z důvodů nikoliv modloslužebných, a byly hozeny do Tibery. Především, toto se stalo v Římě a jako biskup této diecéze žádám o odpuštění osoby, které byly tímto gestem uraženy«.
Mons. Schneider, jeden z mála biskupů, kteří mají odvahu mluvit pravdu, prohlásil, že, »důstojnou a křesťanskou reakcí na tanec kolem Pachamamy, - nového Zlatého telete ve Vatikáně - by měl být důstojný protest, náprava tohoto bludu. Se slzami v očích a s upřímnou bolestí v srdci by měly být přednášeny modlitby za obrácení a věčnou spásu papeže Františka, Náměstka Kristova na zemi, a za spásu těch kněží a věřících, kteří se účastnili podobných aktů, zapovězených Božím Zjevením«.
Kult Pachamamy zatemňuje, nebo lépe řečeno vrhá světlo na zlověstné požadavky, které přicházejí ze synody: návrh udělovat kněžské svěcení mužům uznaným ve společenství, kteří vykonávali funkci trvalého jáhna a podstoupili přiměřenou formaci pro kněžství, i když mají svoji legitimně založenou rodinu (n. 111); požadavek vytvořit novou službu žen pro vedení komunit (n. 102); revidovat Motu proprio Pavla VI. Ministram Quaedam o připuštění žen ke svátostným službám, a to tím spíše, že v počtu synodních doporučení se ozvaly četné hlasy, které požadovaly trvalé jáhenství pro ženy (n. 103). K tomuto bodu řekl papež František v závěrečném projevu, že má záměr přijmout výzvu přednesenou Otci a otevřít diskuzi o ženském diakonátu poté, co komise ustavená 2016 po dvouleté práci nenašla žádné řešení.
Mezi návrhy biskupů, které chce papež František proměnit na oficiální dispozici, je vypracování amazonského ritu (n. 119) a definice nového hříchu: onoho „ekologického“, s vytvořením Pastorační socio-klimatické pozorovatelny a amazonským úřadem s tím spojeným. Synoda o Amazonii se konala v Římě a nikoliv v Amazonii, aby získala univerzální platnost pro své návrhy, požadavky a rozhodnutí. Papež František přenechává biskupským konferencím konkrétní aplikace těchto inovací a němečtí biskupové budou fungovat jako průkopníci vytvoření nové církve s amazonskou tváří, která nebude nic jiného než církev Pachamamy, lépe řečeno náboženství idololatrie Pachamamy, zavedené v jediné Kristově církvi. Všechno je nyní odhaleno. V duchu Pachamamy jsme dospěli k okamžiku, kdy se církev postaví proti svatému prorokovi Eliášovi.
Roberto de Mattei -Corrispondenza Romana
Doslov překladatele:
