Dopis kardinálu Maradiagovi SDB
Jeho Eminenci Óscar Andrés kardinálu Rodríguezovi Maradiagovi SDB
V Ostravě 20. prosince 2013
Vaše Eminence nejdůstojnější pane kardinále,
přijměte ode mne neobvyklé, ale zcela upřímně míněné novoroční přání. Jako nejvyšší církevní hodnostář jste oděný do purpuru, který má být pro Vás i pro všechny věřící symbolem Vaší neochvějné věrnosti Bohu a církvi ve víře, a to až do prolití vlastní krve. Svou krev takto skutečně prolili svatí apoštolové a po nich nesčíslné zástupy mučedníků od počátků církve až po nejnovější dobu. Mezi těmi, kteří mají na svědomí krev mučedníků, jsou ovšem i takoví, kteří zradili víru apoštolů a pak vraždili ty, kdo se své víry odmítali vzdát.
Poté, co jsem se seznámil s vaším obšírným vyznáním víry v revue Globus, musím však s bolestí konstatovat, že Vaše víra se v tom, co patří k jejím základům a nedotknutelné podstatě, neshoduje s vírou, kterou jsem přijal od svaté římské katolické a apoštolské církve a jejíž vyznání bylo podmínkou k přijetí svátostí křtu a biřmování.
Pokud mě chcete přesvědčit, že od doby mého křtu 6. ledna 1928 respektive biřmování 28. května 1944 se víra nějak změnila, nemohu s tím ani při nejlepší vůli souhlasit, protože jedna svatá apoštolská víra, kterou jsem přijal, mi byla předána právě jako trvalé a nezměnitelné dědictví, které církvi svaté předal jako takové sám Boží Syn Ježíš Kristus. O její nezměnitelnosti svědčí skutečnost, že je v plném souladu s vírou všech světců, církevních Otců a učitelů církve od jejího založení až do smrti posledního velkého světce současnosti sv. otce Pia a nejmladší učitelky církve sv. Terezie od Dítěte Ježíše.
V této svaté víře mě vychovali věrní synové svatého Jana Boska, členové stejné kongregace, v jaké jste vyrůstal a zasvětil se Bohu také Vy. Nepochybuji o tom, že ještě před několika desetiletími nebylo mezi Vaším a mým vyznáním víry žádných rozdílů a Vy to sám velice dobře víte. Ani od doby Vašeho mládí nedošlo k žádné změně ani vývoji evangelia. Ideje které nyní hlásáte, nemají totiž svůj původ v evangeliu, ale pocházejí od úhlavních nepřátel církve, kteří se již před dvěma sty lety zapřisáhli, že trpělivou mravenčí prací budou krok za krokem infikovat kleriky katolické církve od samého začátku jejich duchovní formace, aby tak církev postupně opanovala taková mentalita, jakou nepřátelé církve a Boha potřebují. Katolická církev je totiž jedinou překážkou uskutečnění jejich velkého projektu jediného světového náboženství bez kléru a bez papežů a bez Ježíše Krista, Božího Syna, nového náboženství, jehož hlavou je nikoliv Bůh, ale sám člověk, který se svévolně osvobodil od všech pout Desatera a mravních zákonů. Podle toho, co hlásáte Vy i Váš přítel z Brazílie, dosáhli nepřátelé církve velkého úspěchu a mohli by být na nejlepší cestě ke konečnému vítězství, pokud by dokázali ovlivnit a podvést nejen církevní preláty, ale také samotného Boha.
Jako vysoce vzdělaný člověk a salesián jistě víte, o kom mluvím, a víte také, že s těmito nepřáteli Boha a církve měl po celý svůj život co do činění i velký světec devatenáctého století a zakladatel vaší kongregace svatý Jan Bosko. O nesmiřitelném antagonismu mezi karbonáři a turínským světcem svědčí skutečnost, že se několikrát pokusili připravit ho zákeřně o život. Jako vzdělaný syn Dona Boska znáte jistě podrobně jeho životní osudy. Víte, že své dvě kongregace založil a vybudoval v době, kdy všechno stálo proti němu, a mohl toho dosáhnout nikoliv proto, že by se otevřel světu, že by přizpůsoboval svou víru a přesvědčení době a vývoji. Šel vytrvale proti proudu, ale nepřátelé mimo církev i v církvi proti němu nic nezmohli, protože za ním stála nepřemožitelná Pomocnice křesťanů.
A právě proto i jako prostý a chudý kněz svaté církve měl svatý Jan Bosko mimořádný vliv na vývoj církve a na průběh I. vatikánského koncilu v kritické historické době, kdy proti církvi bojovaly spojené nepřátelské síly slovem, zákony i zbraněmi. Ukázal přitom prakticky, jak řešit krajně vyhrocenou sociální otázku tehdejší doby nikoliv podle socialistických a marxistických principů, ale přesně podle evangelia. I papež a král nad tím žasli a nechápali, jak může chudý kněz s prázdnou kapsou živit a vychovávat tisíce opuštěných a dříve bezprizorných chlapců a vychovat z nich nejen příkladné občany, ale i biskupy a kardinály.
Myšlenky a praxe Jana Boska ovlivnily nemalou měrou také papeže Pia IX. a nezůstaly bez vlivu na jeho slavný protimodernistický a trvale platný Sylabus, jehož poslední věta odsuzuje jakékoliv smiřování s pokrokem, liberalismem a moderním světem.
Bůh Vás obdařil tolika dary a nadáním a povolal vás do řad synů sv. Jana Boska v prvé řadě proto, abyste kráčel v jeho stopách. Nebo se domníváte, že Don Bosko by dnes zastával a šířil Vaše myšlenky a názory, proti kterým celý život neúnavně bojoval?
Vážený pane kardinále, celý Váš kontinent, podobně jako i ten náš, stojí na pokraji katastrofy nikoliv proto, že by byl ještě málo liberální a málo pokrokový. Visí nad ním Damoklův meč právě proto, že se vydal na scestí pokroku a liberalismu, kterým ho infikovali Boží nepřátelé. Jak si můžete při vašem rozhledu myslet, že můžete pro společnost vykonat něco opravdu prospěšného tím, jestliže se tomuto modernismu a pokroku otevřete a zdeformujete podle něho Kristovo evangelium? Copak nevíte, že „lidská práva“ jsou vynálezem zednářů, který má zneškodnit evangelium? Vy si opravdu myslíte, že evangelium ztratilo svou Bohem zjevenou pravdu a musí se poučit od karbonářů? Co to vykládáte za nesmysly, že církev už nenásleduje evangelium a Krista, a musí si proto vzít na pomoc to, co vzešlo z materialistické a ateistické ideologie? Vy nechápete, že tím degradujete církev Boží na lidskou instituci, která má spoléhat na lidské síly? Vaše horování pro vnitrocírkevní rovnoprávnost je papouškování kréda zednářských vůdců francouzské revoluce. Jen se podívejte na zakladatele Vaší kongregace. Nebylo snad jeho kněžství i bez Vaší ideologie dokonalou službou lásky právě proto, že čerpalo sílu a inspiraci v tom, co vy nazýváte zcela laicky „kult v chrámě“? Pane kardinále, jako nástupce apoštolů držte se svého kopyta, zanechte politického utopismu a hlásejte čisté a praktické evangelium. My nepotřebujeme hledat nové horizonty, ty nám náš Pán a Spasitel vytyčil zcela jasně. My potřebujeme obnovenou víru, horlivost, modlitbu a oběti. Na vašem jihoamerickém území dávno před nástupem „pokroku“ a „liberalismu“ fungovaly příkladné a přímo záviděníhodné aplikace evangelia, které by mohly být dodnes zářným vzorem sociálního řádu pro celý svět. Kdo zničil tyto redukce i jezuitský řád? Hlasatelé pokroku a liberalismu, původci všech revolucí a válek moderní doby, u kterých byste chtěl hledat pravdu a řešení. A tito zednáři a karbonáři podle svého dlouhodobého plánu rafinovaným způsobem podkopali církev jen díky podobným prelátům, jako jste Vy, a mohou si nyní pochvalovat: „Svobodné zednářství, jak je chápeme, přemáhá katolickou Církev, protože ta se už udržuje při životě jen zapíráním celé své minulosti. Když papežové zaměřují kurs Petrovy lodi směrem k pokroku a úctě k jiným náboženstvím jakož i k vděčnému uznání lidských hodnot, nepokračují v díle svých předchůdců. Naopak podnikají rozhodující kroky směrem k nám. Zcela ponenáhlu od jednoho pokrokového papeže k druhému pokrokovému papeži se katolická Církev zařizuje podle našich ideálů…“
Nemyslete si, že jste objevili Ameriku. Vy i Váš dávný přítel z Brazílie jste sedli na lep Hadovi jako kdysi Eva a Adam a máte radost z toho, že Vám svět tleská. Komu však ve skutečnosti sloužíte? Dovoláváte se následování Krista, ale nepodobáte se mu v tom podstatném. Ženete se za popularitou a skutečně jí dosahujete. Jenže běda vám, jestliže vás lidé budou chválit. Stejným způsobem se chovali k falešným prorokům.
Kéž Vám svatá Matka Boží vyprosí hojnost betlémského světla, pokoru pastýřů a víru a moudrost svatých Mudrců, abyste našel jinou cestu vedoucí do pravé vlasti.
V Kristu oddaný
Lubomír Štula
