Don Luigi Villa (1)
Narodil se v Lecco 3. února 1918. Po absolvování gymnázia vystudoval teologii a přijal kněžské svěcení 28. června 1942. Svou první mši svatou slavil v katedrále v Lecco. Kněžskou službu pak vykonával v institutu comboniánů asi po dobu 10 let. Byl velkým lovcem povolání a velmi ceněným kazatelem, zvaným na mnohá místa v Itálii. Horlivě se věnoval pastoraci mezi mládeží. 
Mladý Luigi Villa
Pro svůj vliv na mládež upadl v nemilost fašistického státu a vysloužil si dokonce rozsudek smrti. Ministr spravedlnosti Roberto Farinacci ho odsoudil s tímto zdůvodněním: „O P. Liugi Villa nevíme, kdo to je. Zdá se, že byl vyslán, aby pobuřoval mládež proti republice“. K exekuci zastřelením nedošlo, díky jednomu z úředníků ministerstva, který tajně informoval jednoho spolubratra dona Lugiho. Don Ceccarini ho upozornil, aby rychle utekl. Don Villa vyskočil z okna a utekl právě v době, kdy k institutu přijížděl jeep s ozbrojenými vojáky.
Rozsudek byl jeho břemenem až do konce války 25. června 1945, který konečně znamenal jeho vysvobození.
Don Luigi Villa
Pro rodinné neshody v roce 1953 opustil comboniánský institut a byl inkardinován na pozvání arcibiskupa z Ferrary Mons. Ruggero Bovelliho v této diecézi, aby zde založil Mezinárodní misijní hnutí.
Setkání s otce Piem
I v těchto letech pokračoval don Luigi ve své činnosti kazatele a pořadatele duchovních obnov. V roce 1956 vykonal několik obnov pro studenty v Bari, kde při obědě snědl zkaženou paštiku a utrpěl těžkou otravu. Když se to dověděl jeho přítel don Berni, který byl vojenským kaplanem na letišti v Bari, letci ho umístili na ošetřovně letiště a tam se ho ujal plukovník lékař, který o něho pečoval až do úplného uzdravení.
Ještě než odejel z Bari, byl donem Bernim požádán, aby ho doprovodil do San Giovanni Rotondo. Když přišli na místo, řekl mu don Berni, aby na něho na jednom místě počkal a sám šel objednat oběd do restaurace „Santa Maria“. Don Villa se mezitím šel pomodlit do klášterního kostelíka.
Kostel byl prázdný a kněz si klekl v jedné lavici. Pojednou pocítil, že je někdo za ním. Otočil se a uviděl neobyčejně krásného mladíka, který se ho zeptal: „Chcete se setkat s P. Piem?“ „Ne!“, odpověděl Villa, ale mládenec naléhal: „Ale jen pojďte, P. Pio vás očekává!“
Don Luigi se zvedl a otočil se k osobě, která ho oslovila, ale nikoho neviděl. Muž, který pronesl pozvání, zmizel.
Vstoupil tedy do kláštera a vystoupil až k cele P. Pia; pocítil intenzivní vůni květů a řekl to jednomu bratru, který procházel kolem, a ten mu řekl: „To je dobré znamení, dobré znamení!“. Řekl, že P. Pio se hned vrátí do své cely.
Během čekání si don Villa napsal na lístek 12 otázek, které chtěl pak položit P. Piovi. Brzy nato se otevřely dveře do sakristie v hloubi chodby. Jakmile P. Pio vstoupil na chodbu (byl od něho vzdálen asi 20 metrů), řekl: „Co zde děláte, otče Villo?“ Pak přišel až ke své cele č. 5 spolu se dvěma lékaři, kteří ho doprovázeli. Lékaři za několik minut vyšli a P. Pio zavolal dona Luigiho a uvedl ho do své cely. Tam mu odpověděl na jeho dvanáct otázek a rozmlouval s ním asi půl hodiny. Dal mu zvláštní úkol: chránit církev před působení zednářů, zvláště církevních.
Don Villa tím byl překvapen a zmaten řekl: „Ale já nejsem pro takový úkol připraven; navíc, musel bych mít záštitu některého biskupa“. P. Pio ho přerušil a řekl: „Běž k biskupovi v Chieti a on ti poví, co je třeba udělat“.
Dva dni nato odjel don Villa do Bari a zašel k Mons. Gianbattistovi Bosiovi. Biskup se otázal: „Proč jsi tady?“ „Protože mě za vámi poslal P. Pio“, a vysvětlil mu důvody.
Mons. Giannbattista Bosio
Mons. Bosio mu nakonec řekl: „To nebude možné, protože biskup má autoritu jen ve své diecézi a tvůj program je mnohem širší! Ale když ti to řekl P. Pio, kterého jsem nikdy neviděl a neznám ho, zajedu do Říma pro vysvětlení.“
Mons. Bosio se skutečně vypravil za státním sekretářem kardinálem Domenico Tardinim, aby s ním promluvil o úkolu, který P. Pio uložil don Villovi. Kardinál se ihned postavil proti, protože, jak řekl, takový úkol je vyhrazen pro špičky církve a nikoliv pro obyčejného kněze. Nicméně, když celá věc má svůj počátek u P. Pia, řekl, že o tom promluví se Svatým otcem. A tak se stalo.
Státní sekretář kardinál Tardini
Když se Mons. Bosio vrátil od kardinála Tardiniho, oznámil P. Villovi, že Pius XII. schválil úkol, který mu uložil P. Pio, a to se dvěma podmínkami: Don Luigi se musí habilitovat z teologie a podřídit se vedení kardinála Ottavianiho, prefekta Svatého oficia, kardinála Piero Parente a kardinála Pero Palazziniho.
Kadinálové Palazzini a Parente
Tito kardinálové ho měli vést a uvést ho do proudu mnoha tajemství, která souvisela s tímto papežským posláním.
Mons. Bosio předal donu Villovi „podmínky Pia XII.“, ale připojil k nim ještě jednu svou: „Přijímám úkol, že budu tvým biskupem, ale to ti říkám: „Nesmíš si v ničem začínat s Montinim!“
Překvapen těmito tvrdými slovy, don Villa se zeptal: „Ale kdo je Montini?“
Mons. Bosio odpověděl: „Uvedu ti příklad: Já jsem na této straně stolu a ty jsi na druhé. Na této straně je Mons. Gianbattista Montini; na druhé straně je zbytek lidstva!“
Je třeba poznamenat, že rodiny Montini a Bosio sídlily obě v Concesio (v sousedství Brescie v diecézi Chieti).
Don Luigi se tedy dal zapsat na univerzitu ve Fribourgu (Švýcarsko), kde získal licenciát z posvátné teologie v červenci 1963 a doktorát obhájil na Lateránské univerzitě 28. dubna 1971.
V druhé polovině roku 1963 se podruhé setkal s P. Piem. Sotva ho světec uviděl, řekl: „Už na tebe čekám hezkou dobu“, a stěžoval si na pomalost, s jakou don Luigi postupuje ve svém poslání, které mu svěřil.
Na závěr setkání ho objal a řekl mu: „Odvahu, odvahu, odvahu! Protože církev je již napadená zednářstvím.“ A dodal: „Zednářství už dorazilo až do papežových pantoflí (Pavla VI.).“
