Co si počít?
Jakmile to, co se z ústních projevů papeže Františka postupně hromadilo jako pro věřícího katolíka „nestravitelná sousta“, dostalo nyní ucelenější písemnou podobu, potvrzuje se, že tyto nesrovnalosti nemají charakter nedorozumění, ale že skutečně ztrácíme to, co bývalo v církví samozřejmé, a to je společná řeč. Tady už nejde o určitá sporná místa. Dostali jsme černé na bílém, že mnoho otázek, o kterých se po koncilu ještě aspoň polemizovalo a které se odpovědná místa snažila vysvětlit jako problém interpretace v duchu kontinuity či diskontinuity, nejenže zůstala jednoznačně nevyjasněna, ale právě v té nejspornější podobě dostávají zelenou. Rok za rokem narůstá destrukce církve.
Uveřejnění poslední exhortace jen dokumentuje rozklad víry rozpoutaný posledním koncilem a potvrdilo se tak zcela názorně, že nastala spoušť, o které mluví prorok Daniel. Exhortace evidentně nevychází z autentické víry katolické církve, ale z pseudonáboženství, jehož hlavním krédem je, že místo Boha postavilo do centra pozornosti a poct člověka. Odpovídá to známému dlouhodobému karbonářskému projektu postupné demolice Církve, aby na její místo pak byla postavena univerzální církev Satanova. Polemizovat o jednotlivostech Bergogliovy exhortace nebo pokoušet se o jejich nápravu nemá praktický smysl, protože to nikam nevede. Bylo by to něco podobného, jako kdybychom chtěli podle českého pravopisu opravovat text napsaný v polštině. Nezbývá už na to ani čas, a co horšího velké většině lidí včetně kléru už zcela chybí k pochopení celé podstaty současné katastrofy nezbytná milost Ducha Svatého.
Jsme na lodi, která připomíná pyšný Titanic s jeho šíleným kapitánem. Z této lodi nemůžeme vystoupit. Ale jedno můžeme a musíme okamžitě udělat: zahájit a úpěnlivě vysílat k nebi naléhavé SOS, prosby a oběti za účinnou pomoc a záchranu.
V době, kdy nepravost ve svůdném převleku rozvrací církev zevnitř, slouží proroctví vyvolených duší k tomu, aby mobilizovala malé Bohem vyvolené stádo, které ještě zbývá, k soustředěné sebezáchraně a protiofenzivě nejúčinnějšími zbraněmi vytrvalé intenzivní modlitby, trpělivosti a oběti.
Především je třeba mobilizovat všechny kněze, kteří slaví mši svatou v autentickém apoštolském ritu svaté Římské Církve. Drazí a věrní služebníci Ježíše Krista, Bůh vás povolal v této rozhodující době k zachování nejdražšího a nenahraditelného pokladu, který svěřil své Církvi a na který Satan zběsile útočí od počátku XVI. století a zvláště od posledního koncilu. A proč? Protože v ní vidí svou definitivní porážku a své největší ohrožení. Připomínejte si každý den slova bl. Kateřiny Emmerichové:
„Kdyby jediný kněz přinesl Nekrvavou Oběť tak záslužně a se stejným cítěním jako apoštolové, odvrátilo by to všechny pohromy v Církvi.“
Dobrotivý Bůh vám svěřil hlavní a zcela nenahraditelný prostředek k záchraně Církve a světa. Buďte si vědomi této cti i odpovědnosti. Slavit důstojně a s veškerou zbožností a pokorou autentickou od Pána a apoštolů přijatou nekrvavou kalvarskou Oběť je vaším hlavním a nejdůležitějším posláním. Žádná jiná práce ani starost nesmí být důvodem, abyste zkracovali čas k svědomité přípravě na nejsvětější Oběť, její slavení a následné díkůčinění. Každý den, kdy by bez závažného důvodu někdo z vás neslavil mši svatou, která slavena být mohla, třeba i s krajními obětmi, představuje nenahraditelnou ztrátu.
Přistupujte k oltáři s čistým srdcem, jasným úmyslem a připraveni rovněž ke každé oběti, kterou od nás Pán požádá. Záchrana Církve a ohrožených nesmrtelných duší ať se stane vaší permanentní intencí, se kterou se probouzíte a usínáte a obětujete sebe bezvýhradně Bohu každý den ihned po procitnutí. Sjednocujte se se světci a světicemi, jejichž svátek nebo památka připadá na ten který den, připomínejte si jejich život a zásluhy a v tomto duchu je proste o přímluvu a zvláště účinnou pomoc v naší krajní nouzi.
V rámci všech možností, které rubriky nabízejí, využívejte bohatého pokladu speciálních mešních textů a modliteb Římského misálu k naléhavým prosbám za Církev i svět. Patří sem soubor votivních mší De Spiritu Sancto, De Ssmo Eucharistiae Sacramento, De Jesu Christo summo et aeterno Pontifice, De S. Cruce, De Passione Domini, De Ssmo Corde Jesu. Dále jsou to významné votivní mše svaté k Matce Boží, sv. Josefu, ochránci Církve, svatým Apoštolům a svatým Andělům.
Velmi potřebné a nezanedbatelné jsou další prosebné votivní mše: Ad vocationes ecclesiasticas petendas, et servandas, Ad vocationes religiosas petendas et servandas. Pro Fidei propagatione, Pro Eccelsiae defensione. Pro Ecclesiae unitate.
Pokladnicí jsou rovněž Orationes diversae, které je možno co nejčastějí vhodně připojovat: Ad suffragia Sanctorum, Pro Ecclesiae libertate, Pro omni gradu Ecclesiae. Pro Papa. Pro Episcopo. Pro defensione ab hostibus, Pro devotis amicis. Ad petendam commutationem cordis, Pro inimicis a všechny orace vyprošující nezbytné ctnosti. Připojujte jak jen možno tyto modlitby a úmysly k běžným intencím, přijatým od věřících, neboť poklad každé mše svaté je nekonečný. Zapojte do těchto modliteb své věrné věřící. Postarejte se, aby měli překlady těchto liturgických textů a upozorňujte vždy na jejich použití.
Seznamujte je vytrvale, systematicky a důsledně se základními pravdami víry podle předkoncilních katechismů a obnovujte u nich pravé křesťanské vědomí a svědomí. Všechno, co pochází z koncilu, i ty na první pohled nejkrásnější věty, jsou načichlé bludem falešného antropocentrismu a každému křesťanu, který neotupěl, čpí jako něco připáleného.
Otevřete školu modlitby! Zahajte s lidmi dobré vůle křížové tažení modliteb, v němž na prvním místě stojí adorace před Nejsvětější Svátostí a svatý růženec. Vyzývejte je, aby přitom pozorně naslouchali hlasu Panny Marie Spoluvykupitelky a nepřeslechli ho, pokud je pozve, aby se připojili k ní jako dobrovolné oběti, které jsou ochotny a připraveny přijmout jakékoliv utrpení a jakýkoliv způsob smrti se všemi úzkostmi a trápením, jen aby naplnily Boží vůli a přispěly k obrácení a záchraně Církve a světa. To ať se stane hlavním smyslem vašeho i jejich života. Ať obětují Bohu spolu s vámi také všechen posměch, izolaci, ústrky a opuštěnost, které budou zakoušet uprostřed všeobecné lhostejnosti, vlažnosti, zpohodlnění a tolerované hříšnosti, jaká opanovala církev pod pláštěm falešného bratrství a smíru se všemi i se zlem. Varujte je před všudypřítomnou, dotěrnou a omamující mediální rakovinou i před modernistickou propagandou usazenou v „katolických“ médiích. Využijte internetové sítě k vzájemnému spojení a podpoře pravověrných kněží a duší i jejich modlitebních aktivit. Nadešla doba, o které prorocky hovoří Sv. Ludvík Grignion Maria z Monfortu. Pro všechny věřící, kteří nechtějí následovat pasažéry Titaniku, kteří bezstarostně tančili v době, kdy jeho bok už byl nenávratně rozpáraný, nechť je tato výzva návěstím, kde hledat záchranné čluny:
Proste neúnavně o lásku, odvahu a vytrvalost! Jsme pod ochranným pláštěm Pomocnice křesťanů, mocné Panny, která sama potřela všechny bludy na celém světě! Ať vám žehná a provází vás na každém kroku!
Kdo je ta, jež jako Jitřenka shlíží,
krásná jako Luna,
čistá jako žhnoucí Slunce,
strašná jako vojsko pod prapory? (Pís 6,10)
Dějiny triumfů církve jsou totožné s triumfy Panny Marie....
Pokaždé, když se zdálo, že na svět sestupuje noc,
objevila se na nebi Maria jako hvězda jitřní. (Pius XII. 26.4.1958)
Lumen de Lumine
