Co s Bergogliovou herezí o pekle?:
29. března 2018 kolem 17. hodiny v bazilice sv. Petra naplněné lidmi padaly úlomky omítky ze sloupu hlavní lodi několik kroků od Michelangelovy kaple. Naštěstí nikomu se nic nestalo, ale vyvolalo to pozornost.
Zdá se, že tyto úlomky v bazilice jsou symbolem Velikonoc 2018, strašných pro Bergoglia a jeho zmírající pontifikát. Po měsících incidentů a klopýtání explodoval jeho interview o pekle, který s ním vedl opět Scalfari v listu »Repubblica«.
Měl to být senzační pokus o veřejný souhlas s »papežem revolucionářem«, ukázal se však jako zmýlený krok. Bergoglio to pochopil ve čtvrtek ráno po přijetí velmi ostrého telefonátu a ihned přehodil výhybku.
IGNOROVANÉ DEMENTI
Síť Il Sismografo si v sobotu ustavičně stěžovala, že navzdory vatikánského dementi dementi papežova věta o „neexistujícím pekle“ tvoří úplnou lavinu ve všech možných jazycích.
Ve skutečnosti tento velký pokřik zazníval v celém světě, s výjimkou italských médií. A především list„Repubblica“se o tom nezmínil ani slovem, jakoby nic takového neexistovalo.
Proč? Není to neobvyklé chování? Jak to, že si italské noviny tak pohotově nasadily dusítko? Aby nešlapaly na paty Vatikánu a „Repubblice“?
Je to zvláštní. Tato skutečnost je totiž spojena (a mohla by být ještě spojena) s obviněním proti Bergogliovi, které by ho mohlo připravit o papežský stolec (z důvodu hereze).
Tak to napovídá určitý druh veřejné morálně profesionální kompromitace "papeže laika" a důvěrného přítele Eugenia Scalfariho. Kdo z nich mluví pravdu?
JEDNA, NEBO DRUHÁ
Jsou dvě možnosti: buďto Bergoglio podal tyto explozivní heretické informace, které publikovaly „The Times" pod titulkem: „Papež František ruší peklo“, nebo si toto sousto vymyslel Scalfari a dopustil se neslýchaného profesionálního faux pas, které zpochybňuje věrohodnost listu „Repubblica“, což je neslýchaná věc v době, kdy den co den hřímá proti falešným zprávám.
Jestliže je Bergogliovo prohlášení pravdivé, stojíme tváří v tvář dramatickému zvratu v dvoutisícileté historii papežství. Pokud toto prohlášení se na pravdě nezakládá, bude to dramatický zvrat pro list Repubblica v tomto století.
Buď platí jedno, nebo druhé. Tertium non datur. Bylo by tu ještě třetí vysvětlení, které by mohlo vyspravit díru: Vatikán ale ten tuto možnost nezvolil.
Vezmeme-li v úvahu, že Scalfari si nemohl při zralém rozumu sám vymyslet onen rozhovor o pekle, případ by mohl být uzavřen, kdyby vatikánské sdělení připustilo, že ti dva se spolu bavili na téma této eschatologické záležitosti, ale Scalfari zcela pozměnil to, co řekl Bergolgio.
Stačilo, aby papež skrze svého mluvčího zdůraznil své pevné přesvědčení, odmítl ony heretické téze a potvrdil své bezvýhradné vyznání Kréda.
Je pravdou, že Scalfari by z toho měl velký malér, jako když někdo pokládá fiasko za zisk, ale případ by tak byl uzavřen. Ale k takovému vatikánskému dementi nedošlo.
AŤ NÁM ŘEKNOU PRAVDU
Vatikán naopak nepopírá, že ti dva spolu o tomto hovořili, a neříká, že Scalfari si to zcela špatně vyložil, nýbrž pouze tvrdí, že text je plodem jeho rekonstrukce, ve které nejsou citována výslovná papežova slova.
Jaké jsou tedy papežovy doslovné výroky? Proč nejsou zveřejněny?
Každé interview je rekonstrukce. Vatikán měl říct, zda Bergoglio nesouhlasí a odmítá téze, které jsou mu připisovány, nebo je naopak neodmítá (odsouzené duše nejsou trestány - peklo neexistuje, existuje rozplynutí hříšných duší). Proč to neudělal? Přitom to požadovali odpovědní katoličtí intelektuálové. Proč Vatikán nedementoval samu podstatu?
Historka formě, která přísluší novináři, je stará věc. To se už potvrdilo za předchozího papežského mluvčího Lombardiho po prvních zmatených rozhovorech Bergoglia se Scalfarim.
Všechny vatikánské pokusy distancovat se byly řešeny rozhodnutím papeže publikovat je ve své knize, a tak je akreditovat.
Ostatně Scalfari ve čtvrtek předeslal, že se s papežem setkal již několikrát, a to na jeho pozvání.
„THE TIMES“ VĚŘÍ SCALFARIMU
Proč si ho Bergoglio zve a podstupuje tak riziko, že tento novinář mu z toho udělá svůj explozivní neautorizovaný výběr a vyvodí z toho závažnosti, které on neměl na mysli? Chtějí tito dva, abychom věřili, že ani tentokrát, už po několikáté, se neshodli, aniž by tomu chtěli?
O tom musíme pochybovat. Jak nepochybovat, že Repubblica netiskne rozhovory bez jakékoliv formy souhlasu autora?
„The Times" interpelovalo experta na taková prohlášení, a ten má sklon věřit spíše Scalfarimu než Vatikánu, protože když víš, že někdo tvoje výroky zkresluje, nebudeš si ho stále zvát.
Jde tady o hru mezi Scalfarim a Bergogliem, která pokračuje již pět let a se kterou argentinský papež souhlasí jakožto s určitou formou magisteriální dvojkolejnosti: když mluví ke katolíkům, vyjadřuje se vágním, teologicky dvojznačným způsobem. Vyhýbá se výslovným rozporům a demontuje tak krok za krokem pravou nauku (taktika vařené žáby).
Scalfari naopak sděluje laickému světu jeho pravé ideje, aby tak akreditoval jeho „revoluci“ a jeho popularitu u médií a nekatolíků.
Není to náhoda, že „The Times“ v citovaném článku, který vyšel ve čtvrtek na první stránce, potvrzuje tyto výroky jako výslovně a autenticky Bergogliovy, protože tímto „našeptáváním“ o neexistenci pekla se snaží smířit věčné pravdy s mravy a mentalitou moderního věku.
JIŽ KARDINÁL MARITNI...
Ostatně ona idea o pekle patří již dlouho k progresivistické teologii. Je tím znám již kardinál Martini, pokládaný za velkého předchůdce Bergoglia. V posledních měsících svého života napsal knihu, která je jakoby jeho závětí. Píše v ní:
Živím naději, že dříve nebo později budeme všichni spaseni. Jsem velký optimista... Moje naděje, že Bůh přijme všechny, že je tak milosrdný, se stává stále silnější... Na druhé straně je přirozené a neumím si představit, jak Hitler nebo vrah, který zneužíval děti, by mohli být v Boží blízkosti. Zdá se mi snadnější myslet si, že takoví lidé budou prostě uvedeni vniveč.
Těmitoidejemi katolického progresivismu by chtěl být milosrdnější než Bůh a samotný Ježíš, který naopak líčí v evangeliu strašnými slovy pekelné tresty. To je smysl bergogliánského milosrdenství: překonat Ježíše.
Bergoglio nechává Scalfariho, aby prováděl předvýzkum: Třikrát již připsal Bergogliovi během let tyto ideje na stránkách listu Repubblica, aniž by je označil uvozovkami. Vatikán ji nikdy nevyvracel.
Uvnitř církvezmatené a nihilistické nedocházelo k žádným reakcím. Tak si dnes někdo myslel, že už nastal čas, aby byly přiznány uvozovkami přímo Bergogliovi.
Když ve čtvrtek ráno vyšly tyto noviny, Vatikán nereagoval, teprve v 15 hod, s velkým zpožděním vyšlo komuniké Proč. Co se stalo?
VZPOURA
Zdá se, že tentokrát, když uvozovky připsaly bludné výroky Bergogliovi, některý významný kardinál (nikoliv Ital) se zřejmě rozhořčil, zavolal několika kolegům a pak jejich jménem přímo Bergogliovi, co může tento interview znamenat (hlásat hereze je jeden ze čtyř důvodů ukončení petrského úřadu).
Bergoglio se poradil s mons. Becciu a rozhodl se ihned k opatření, k prohlášení cestou mluvčího a skrze něho informovat Scalfariho, který dosud zůstává ve hře.
To by vysvětlovalo, proč Repubblica nic nedementovala ani neodpověděla. Bude tím však záležitost ukončena?
Antonio Socci, Libero, 1. dubna 2018
