Claudio Colombiere a Božské Srdce
Tento světec dokonale pochopil, že proti chladu jansenismu a náboženské lhostejnosti mnoha křesťanů a také mnoha zasvěcených osob je třeba hlásat a dát lidem hluboce pocítit pravý důvod stvoření a vykoupení: Lásku! Toto poselství pak neúnavně hlásal po celý zbytek svého života."
Ve své promluvě k věřícím, kteří přijeli do Říma na kanonizaci Claudia de La Colombière, Jan Pavel II. shrnul celý život francouzského řeholníka, jehož památku si dnes připomínáme. Bylo 1. června 1992: den předtím byl La Colombière prohlášen za svatého. Polský papež mluví o Lásce, obrovské síle, která mění svět. Chrám toho všeho: srdce. Málokdy se nad tím zamýšlíme, ale právě tento životně důležitý orgán určuje naše činy, gesta a dokonce i myšlenky: srdce je synonymem života a k životu je třeba především milovat. "Ubi caritas est vera, Deus ibi est": to dobře víme, Láska a Bůh, Láska a Kristus jsou neoddělitelné pojmy. A je na každém křesťanovi, aby věděl, jak "přijmout" Boží lásku, aby ji mohl šířit do celého světa. Je to báječný kruh, do kterého jsme všichni povoláni se zapojit. Kristus je obdivuhodným vyjádřením této Lásky k člověku a v Jeho Nejsvětějším Srdci nacházíme nekonečný prostor, v němž sídlí Láska k nám.
Tento předpoklad byl nezbytný k pochopení významu pastorační činnosti Claudia de La Colombière, neúnavného apoštola úcty k Nejsvětějšímu Srdci. Celá jeho existence byla šířením tohoto tajemství, které je v jedné z jeho modliteb "vysvětleno" těmito slovy:
Nejsvětější Srdce Ježíšovo, nauč mě úplně zapomenout na sebe sama,
protože to je jediný způsob. neboť jen tak k Tobě mohu skutečně přistoupit.
A protože to, co udělám, bude pro tvou budoucnost,
dohlédni na to, abych nikdy nic neudělal co tě není hodno.
Naplňuj ve mne i navzdory sobě samému svou vůli.
Záleží na tobě, Božské Srdce Ježíšovo, abys ve mně udělalo všechno,
takže Ty sám,¨když se učiním svatým, budeš mít slávu z mého posvěcení.
Tato vznešená modlitba je ozvěnou poezie: modlit se přece znamená kreslit na stránku života verše Bohu, jedinou skutečně velkou Poezii, tu s velkým "P". A Claudio de La Colombière je jedním z nejvyšších básníků Nejsvětějšího Srdce, Kristovy lásky k celému lidstvu. V životě tohoto muže je zvláštní setkání, které zůstává potvrzením jeho povolání: je to setkání se svatou Markétou Marií Alacoque. Claudiovi de La Colombière bylo 34 let a právě 2. února 1675 složil slavnostní jezuitské sliby. Brzy poté byl jmenován představeným jezuitského domu v Paray-le-Monial. Francouzský jezuita jistě netušil, co v tomto malém městě najde, ale jeho představení, vědomi si vizí sestry Markéty a kontroverzí, které vyvolaly, ho vybrali, aby rozpoznal události týkající se Nejsvětějšího Srdce. V době jeho pobytu v klášteře poznamenala nejen jeho život, ale i život svaté Markéty Marie zvláštní epizoda. Během mše svaté sloužené pro komunitu, viděla řeholnice - po svatém přijímání - Nejsvětější Srdce Ježíšovo jako hořící pec a dvě další srdce, která se do ní vnořila. Byla to srdce obou řeholníků. Tuto vizi doprovázela tato slova: "Takto má čistá láska navždy spojuje tato tři srdce. Toto spojení je určeno ke slávě mého Nejsvětějšího Srdce. Chci, abyste objevili jeho poklady, poznali jeho cenu a užitečnost. Proto buďte jako bratr a sestra, kteří se rovným dílem podílejí na duchovních statcích." Sestra tuto skutečnost vylíčila knězi, který v naprosté pokoře přijal její slova: "Projevy pokory a projevy díků, s nimiž přijal toto sdělení a různé jiné věci, které jsem mu předala od mého svrchovaného Pána a které se ho týkaly, mě dojímaly a byly pro mě užitečnější než všechna kázání, která jsem mohla slyšet." Byl to jen začátek duchovního spojení, které navždy poznamenalo jejich životy.
Jezuitovo poslání bylo poznamenáno Bohem. Ve "velkém zjevení" v roce 1675, jednoho dne v oktávu Božího Těla, požádal Ježíš sestru Markétu Marii, aby první pátek po oktávu Božího Těla byl zasvěcen jako zvláštní svátek ke cti jeho Srdce s veřejným úkonem lítosti nad urážkami, které mu byly způsobeny, a se svatým přijímáním. Pán přidal slib, že těm, kdo budou tuto pobožnost praktikovat, udělí hojné duchovní milosti. Na dotaz jeptiška odpověděla, že toho sama není schopna. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: "Obrať se na mého služebníka Claudia a řekni mu, aby z mé strany udělal vše, co je možné, aby tuto oddanost upevnil a poskytl toto potěšení mému Božskému Srdci; ať se nenechá odradit obtížemi, na které narazí,
"I dnes nás svatý Claudius La Colombière jako mistr osvícené spirituality nás učí, že jedině Ježíš Kristus vede k pravému Bohu, jedině Láska - biblicky symbolizovaná v Srdci, výrazu celé Ježíšovy osoby a poslání - nám umožňuje proniknout do tajemství Boha, Stvořitele, Vykupitele a Odměnitele! 1. června 1992 věnoval Jan Pavel II. francouzskému světci tato slova. Jsou to slova, která nám v dnešní době - možná až příliš často vyprahlé láskou - ukazují na svatého Klaudia de La Colombière jako na maják, jako na hořící plamen, z něhož je třeba čerpat, aby zahřál srdce všech a přiblížil je k velkému, jedinečnému ohni Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Tento světec dokonale pochopil, že proti chladu jansenismu a náboženské lhostejnosti mnoha křesťanů a také mnoha zasvěcených osob je třeba hlásat a dát lidem hluboce pocítit pravý důvod stvoření a vykoupení: Lásku! Toto poselství pak neúnavně hlásal po celý zbytek svého života."
Ve své promluvě k věřícím, kteří přijeli do Říma na kanonizaci Claudia de La Colombière, Jan Pavel II. shrnul celý život francouzského řeholníka, jehož památku si dnes připomínáme. Bylo 1. června 1992: den předtím byl La Colombière prohlášen za svatého. Polský papež mluví o Lásce, obrovské síle, která mění svět. Chrám toho všeho: srdce. Málokdy se nad tím zamýšlíme, ale právě tento životně důležitý orgán určuje naše činy, gesta a dokonce i myšlenky: srdce je synonymem života a k životu je třeba především milovat. "Ubi caritas est vera, Deus ibi est": to dobře víme, Láska a Bůh, Láska a Kristus jsou neoddělitelné pojmy. A je na každém křesťanovi, aby věděl, jak "přijmout" Boží lásku, aby ji mohl šířit do celého světa. Je to báječný kruh, do kterého jsme všichni povoláni se zapojit. Kristus je obdivuhodným vyjádřením této Lásky k člověku a v Jeho Nejsvětějším Srdci nacházíme nekonečný prostor, v němž sídlí Láska k nám.
Tento předpoklad byl nezbytný k pochopení významu pastorační činnosti Claudia de La Colombière, neúnavného apoštola úcty k Nejsvětějšímu Srdci. Celá jeho existence byla šířením tohoto tajemství, které je v jedné z jeho modliteb "vysvětleno" těmito slovy:
Nejsvětější Srdce Ježíšovo, nauč mě úplně zapomenout na sebe sama,
protože to je jediný způsob. neboť jen tak k Tobě mohu skutečně přistoupit.
A protože to, co udělám, bude pro tvou budoucnost,
dohlédni na to, abych nikdy nic neudělal co tě není hodno.
Naplňuj ve mne i navzdory sobě samému svou vůli.
Záleží na tobě, Božské Srdce Ježíšovo, abys ve mně udělalo všechno,
takže Ty sám,¨když se učiním svatým, budeš mít slávu z mého posvěcení.
Tato vznešená modlitba je ozvěnou poezie: modlit se přece znamená kreslit na stránku života verše Bohu, jedinou skutečně velkou Poezii, tu s velkým "P". A Claudio de La Colombière je jedním z nejvyšších básníků Nejsvětějšího Srdce, Kristovy lásky k celému lidstvu. V životě tohoto muže je zvláštní setkání, které zůstává potvrzením jeho povolání: je to setkání se svatou Markétou Marií Alacoque. Claudiovi de La Colombière bylo 34 let a právě 2. února 1675 složil slavnostní jezuitské sliby. Brzy poté byl jmenován představeným jezuitského domu v Paray-le-Monial. Francouzský jezuita jistě netušil, co v tomto malém městě najde, ale jeho představení, vědomi si vizí sestry Markéty a kontroverzí, které vyvolaly, ho vybrali, aby rozpoznal události týkající se Nejsvětějšího Srdce. V době jeho pobytu v klášteře poznamenala nejen jeho život, ale i život svaté Markéty Marie zvláštní epizoda. Během mše svaté sloužené pro komunitu, viděla řeholnice - po svatém přijímání - Nejsvětější Srdce Ježíšovo jako hořící pec a dvě další srdce, která se do ní vnořila. Byla to srdce obou řeholníků. Tuto vizi doprovázela tato slova: "Takto má čistá láska navždy spojuje tato tři srdce. Toto spojení je určeno ke slávě mého Nejsvětějšího Srdce. Chci, abyste objevili jeho poklady, poznali jeho cenu a užitečnost. Proto buďte jako bratr a sestra, kteří se rovným dílem podílejí na duchovních statcích." Sestra tuto skutečnost vylíčila knězi, který v naprosté pokoře přijal její slova: "Projevy pokory a projevy díků, s nimiž přijal toto sdělení a různé jiné věci, které jsem mu předala od mého svrchovaného Pána a které se ho týkaly, mě dojímaly a byly pro mě užitečnější než všechna kázání, která jsem mohla slyšet." Byl to jen začátek duchovního spojení, které navždy poznamenalo jejich životy.
Jezuitovo poslání bylo poznamenáno Bohem. Ve "velkém zjevení" v roce 1675, jednoho dne v oktávu Božího Těla, požádal Ježíš sestru Markétu Marii, aby první pátek po oktávu Božího Těla byl zasvěcen jako zvláštní svátek ke cti jeho Srdce s veřejným úkonem lítosti nad urážkami, které mu byly způsobeny, a se svatým přijímáním. Pán přidal slib, že těm, kdo budou tuto pobožnost praktikovat, udělí hojné duchovní milosti. Na dotaz jeptiška odpověděla, že toho sama není schopna. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: "Obrať se na mého služebníka Claudia a řekni mu, aby z mé strany udělal vše, co je možné, aby tuto oddanost upevnil a poskytl toto potěšení mému Božskému Srdci; ať se nenechá odradit obtížemi, na které narazí,
"I dnes nás svatý Claudius La Colombière jako mistr osvícené spirituality nás učí, že jedině Ježíš Kristus vede k pravému Bohu, jedině Láska - biblicky symbolizovaná v Srdci, výrazu celé Ježíšovy osoby a poslání - nám umožňuje proniknout do tajemství Boha, Stvořitele, Vykupitele a Odměnitele! 1. června 1992 věnoval Jan Pavel II. francouzskému světci tato slova. Jsou to slova, která nám v dnešní době - možná až příliš často vyprahlé láskou - ukazují na svatého Klaudia de La Colombière jako na maják, jako na hořící plamen, z něhož je třeba čerpat, aby zahřál srdce všech a přiblížil je k velkému, jedinečnému ohni Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Nuiova Bussola Quotidiana
