Cesta ke Koránu a cesta k Marii
13. 5. 2020
Slavnost „odevzdání Silvie Romano veřejnosti“, kterou osobně aranžovali ministerský předseda Conte a ministr zahraničí De Maio, byla ve skutečnosti propagandistickým aktem pro milici Al Shabaad, jednu z největších islámských teroristických skupin, které operují v Africe. Oslavovaná Silvie prohlásila, že si vyžádala četbu Koránu po 18 měsících věznění, kdy se podrobila jejich náboženství... Kéž se Pán smiluje nad Silvií, obětí těch, kteří jí nerozmluvili její nebezpečný krok; je obětí těch, kteří ji měli chránit a nechránili, obětí těch nejhorších západních učitelů euro-globalistické kultury, pro kterou hlasovali i mnozí pastýři církve, ochotnější uctít islám než náležitě obnovit své křesťanství.
Také blahoslavený Bartolo Longo (1841-1926), dominikánský terciář, apoštol svatého růžence a zakladatel svatyně Panny Marie Růžencové v Pompejích (oslavovali jsme ji 8. května), chtěl číst jednu knihu, která ho dočasně zavedla na scestí: Život Ježíše Krista od pozitivistického filozofa Ernsta Renana (1823-1892), který se zaprodal Darwinově teorii.
Longo se dal zapsat na právnickou fakultu Královské univerzity v Neapoli, stal se zapřisáhlým antiklerikálem a hltal lekce pozitivismu autorů jako August Vera (1813-1855), Bertrand Spaventa (1817- 1883) a Luigi Settembrini (1813-1876).
Živá a zvídavá inteligence zavedla Longa ještě dále. Scientismus, populární v oné epoše, usiloval vysvětlovat všechny fenomény záhrobního života skrze spiritismus. Proto začal Longo vyhledávat ona prostředí, četná v okolí neapolském, a dopracoval se až ke spiritistickému hnutí satanského charakteru. Slepě oddaný této mánii dosáhl dokonce toho, že asi jeden a půl roku působil jako »kněz satanista«.
Nicméně Pán ho nehodlal opustit. Longo upadl do těžké duchovní, psychologické i fyzické krize. Zatímco jeho kolega satanista našel řešení svého dramatu v sebevraždě, Longo získal zpět potřebné zdraví ducha i těla díky velmi zbožnému profesoru Vincenci Pepemu, který mu našel duchovního vůdce. Byl jím dominikánský kněz Albert Radente. A tak se právě dominikánská rodina stala prostředím, které přivedlo Bartola Longa k naprostému obratu a ze satanisty se stal jeden z nejzbožnějších synů Panny Marie a milovník Svatého růžence, skrze který zažil zázračné uzdravení své duše, jaké nemá obdoby.
Po odhalení tohoto pokladu zašel Longo za svými někdejšími druhy satanisty, aby jim s radostí v srdci nabídl stejný poklad, jaký sám nalezl, ale dostalo se mu jen démonického výsměchu. To jen sám náš Pán si vybírá mezi svými ty, kterým posílá spásnou milost.
Po dosažení doktorátu v oboru práva 1864 vrátil se Longo do Latiana v provincii Brindisi, aby zde zahájil svou právnickou kariéru; ta trvala jen docela krátce, protože se nadále zcela věnoval charitativní činnosti. Složil slib čistoty a svěřil se vedení redemptoristy Emanuela Ribera (1811-1874), který mu předpověděl, že si ho Bůh vyvolil k velkému poslání zde na zemi.
Jednoho dne, kdy se nacházel ve Valle di Pompei, uslyšel hlas Matky Boží, která mu řekla: »Jestliže budeš šířit růženec, budeš spasen!«. A v tu chvíli zaslechl z dálky zvon, který zval k modlitbě Anděl Páně. Poklekl a při modlitbě ucítil velký vnitřní pokoj, který dosud nikdy nepoznal. Právě při tomto vnitřním rozhovoru pojal úmysl založit zbožnou společnost Svatého růžence, iniciativu, ze které vzejde papežská svatyně Blahoslavené Panny Marie Svatého Růžence, hlavní duchovní centrum v Pompejích vedle metropolitního města Neapole, které navštíví i sv. Ludvík da Casoria, sv. Alois Guanella (1842-1915) i sv. Maxmilián Kolbe (1894-1941).
19. října 2008 řekl Benedikt XVI. ve svatyni v Pompejích: Kdo mohl tušit, že zde vedle trosek starobylých Pompejí vznikne Mariánská svatyně světového významu? A jsou zde tak četná sociální díla, která překládají evangelium do konkrétních skutků ve prospěch těch, kteří jsou v nesnázích. Kam vstoupí Bůh, i poušť rozkvétá. Také blahoslavený Bartolo Longo svým osobním obrácením vydal svědectví o této duchovní síle, která vnitřně přetváří člověka a uschopňuje ho konat velké věci podle Božího záměru. Případ jeho duchovní krize a jeho obrácení se dnes jeví vysoce aktuální.
Právě proto, že dílo Longovo bylo Boží vůlí, mělo neuvěřitelný úspěch. Dnes je na celém světě asi 40 kostelů (italské nepočítaje) zasvěcených Madoně z Pompejí. Spisy apoštola Růžence jsou rozšířeny všude: Bartolo Longo se totiž stal spisovatelem Nejsvětější Panny a dokázal vyvolat hnutí jako zázračný nakladatelský stroj. V jedné poznámce na obálce knihy z jeho bibliotéky čteme: »...Jaké je moje povolání? Psát o Marii, vyvolávat slávu Marii, šířit lásku k Marii (srov. G. Croiset, Esercizi di pietà, in «Opere Complete», Vol. VII, Livorno 1846, p. 261). Kolik je to článků, děl a knih...» I sama mariologie vzdává chválu Bartolu Longovi, nejen proto, že zdůraznil opodstatněnost šíření mariánské úcty v církvi, nejen pro její přizpůsobení lidu a pro jeho vliv na modlitbu a spiritualitu širokých mas; ale také pro výstrahy před zobecněnými bludy (S. De Fiores, Maria nell’esperienza e negli scritti di Bartolo Longo, in Atti del Convegno Storico «Bartolo Longo e il suo tempo», Vol. I, Edizione di Storia e Letteratura, Roma 1983, p. 137).
Více rozšířené mariologické texty jsoujen Slávy Mariiny sv. Alfonse z Liguori a Pojednání o pravé pobožnosti sv. Ludvíka Marii Grigniona z Montfortu. Ale musíme poukázat, že primát mezi mariánskými spisy má knížka do kapsy o 50 stranách z roku 1879 Bartola Longa: Novéna, která v roce 1974 měla 1153. vydání a dosáhla milionů výtisků. Velmi rozšířená je také důležitá kniha Patnáct Sobot svatého růžence (obsahuje slavné Supliky ke Královně Sv. Růžence v Pompejích), napsaná 1877, která r. 1981 dosáhla 75. vydání.
Právě on, který propadl satanskému kultu po přečtení jedné knihy, stal se nástrojem Prozřetelnosti, aby svými spisy vyvolával obrácení ke Kristu skrze Pannu Marii, Matku Boží u nespočetného množství duší. Krátce před smrtí patřila poslední jeho myšlenka Matce Boží: „Moje jediná touha je spatřit Marii, která mě spasila a zachrání mě před drápy Satana“.
Kéž blahoslavená Panna Růžencová z Pompejí se přimluví za Silvii Romano, která z vlastní vůle či z příkazu se začetla do Koránu.
Cristina Siccardi Corrispondenza Romana
