Bl. Inocenc XI. - pravý papež chudých
Obraťte své smýšlení k věcem tam nahoře, nikoliv k věcem pozemským
Idealizovat lidi je nesporně nebezpečná věc, ale četba o životě a díle Inocence XI. může posloužit jako nauka pro všechny katolíky. Jeho život je příkladem pro každého opravdového věřícího, zrcadlem, ve kterém spatříme náš vlastní život jak v omylech, protože žádný člověk není bez hříchu, tak především ve ctnostech. Tento papež je vzor přísné zbožnosti oživovaný pravou vírou, který nepřestal hledat a následovat Pravdu.
Benedetto Odescalchi přišel na svět v bohaté rodině v roce 1611 jako velmi nadaný a živý hoch; studium humanistických věd přerušil, aby pracoval ve směnárenské společnosti své rodiny; tuto práci záhy opustil, aby putoval do Milána a Como, kde se zabýval vojenskými záležitostmi. Dále uvažoval o změně pobytu do Neapole. Již v mládí se musel vyrovnat s těžkými zkouškami, jako byla ztráta otce ve svých jedenácti letech, se smrtí dvou bratrů a matky za morové epidemie v roce 1630, kterou popisuje Manzoni ve svých Snoubencích. Energický a nepokojný rozhodne se 1636 ještě jednou změnit život a odejde do Říma, kde byl uveden ke kardinálovi Alfonsi de la Cueva -Benavides, což znamenalo rozhodující setkání jeho života.
Prelát ihned postřehl nevšední nadání tohoto mládence a přesvědčil ho, aby v Neapoli sáhl po knihách a získal doktorát obojího práva. Stalo se tak v roce 1639 a před vynikajícím Odescaldim se otevřela kuriální kariéra. Nakonec Benedetto zklidnil svého ducha díky povolání k Boží službě a pocítil, jak se v něm rodí vůle k celibátnímu životu odloučenému od světa, zaměřenému na dobročinné skutky, a přijal tonzuru. Stal se ihned prezidentem apoštolské komory a gubernátorem Maceraty.
Jestliže mu jeho funkce zbraňovaly v tom prvním, tím více mu pomáhaly v tom druhém: omezil na minimum své služebnictvo, žil strohým životem, aplikoval zákon přísně a nestranně, odmítal dary a nebral ohled na sociální postavení. Své široké ekonomické kompetence využíval nikoliv ke svému prospěchu, ale k prospěchu církve. Projevoval neochvějnou horlivost, což mu dopomohlo 1645 ke kardinálskému klobouku a v roce 1648 byl vyslán jako legát do Ferrary, aby zde řešil problém velké bídy. Rozděloval chudým potraviny a peníze, trestal spekulanty, stanovil pevné ceny za obilí a nařídil jeho volnou distribuci všem občanům. Jeho neoblomný duch usiloval o ukončení sporů mezi místní šlechtou, zval ji ke svému stolu za situací, kdy bylo třeba spolu hovořit. Jako „otec chudých“ těšil se u lidu velké autoritě.
Byl zvolen biskupem v Novaře, ale záhy byl povolán, aby byl poradcem Alexandra VII. V kontrastu k honosnému římskému životu žil Odescalchi velmi skromně a věnoval své peníze nemocnicím, hospicům, poutníkům a nuzným. S jeho charitativní činností se pojila upřímná zbožnost, která ho vedla ke každodenním návštěvám chrámů.
Tak uplynulo několik let až do konkláve, které ho 1676 zvolilo papežem. Pokorný a zbožný kardinál tiáru odmítl, ale opakované hlasování ho opět vybralo za hlavu církve. Dříve než volbu přijal, předložil svým voličům pod hrozbou nového odmítnutí k podpisu prohlášení. Dokument obsahoval programovou linii papeže, kterou nesměli odmítnout a která předpokládala obranu a propagaci katolické víry, snížení luxusu kléru, kontrolu jejich obyčejů, omezení kuriálních výdajů a pastorační činnost zaměřenou na osobní péči o věřící. Překvapení kardinálové to přijali a Benedetto Odescalchi byl 4. října v prostém obřadu korunován jako Inocenc XI.. Novost pontifikátu se projevila již v tom, že ušetřené peníze byly věnovány chudým. V duchovní oblasti byl 11. září 1681 ohlášen mimořádný jubilejní rok na svolání Boží pomoci v těžkostech církve: Evropa a křesťanský svět byly ohroženy tureckou invazí k Vídni pod vedením Mohameda IV. Inocenc XI. vyhlásil poslední křížovou výpravu proti islámu. Věnoval více než milion a půl forintů polskému králi a rakouskému císaři, kteří porazili mohamedány a tak osvobodili Západ. Na oslavu této velké události ustanovil Inocenc XI. svátek Jména Panny Marie, která svou přímluvou pomohla odvrátit katastrofu.
V roce 1687 ustanovil tzv. taxa Innocentiana, která zakazovala biskupům stanovit poplatky za manželské dispenze. Potíral nepotismus a zakázal svěřit jakýkoliv úřad příbuzným, kteří v Římě ani nebydleli. Podporoval řeholní řády a často přijímal misionáře, aby se osobně informoval o šíření evangelia ve světě. Vědom si otroctví, v jakém bylo drženo domorodé obyvatelstvo, usiloval o jeho zrušení. Bojoval proti hazardu, zakazoval karnevaly, zrušil regatu na Tibeře, římskou tradici o svátku sv. Rocha, a obnosy, které byly na to věnovány, odkázal sirotčincům.
Kromě všeho toho velmi dbal o pravověrnost: v roce 1687 bulou Coelestis Pastor odsoudil jako heretický kvietismus, který vylučoval lidskou vůli a touhu jako prostředky k dosažení blaženosti a spoléhal pasivně pouze na Boží působení; toto hnutí v dřívější době podporoval. Bulou Sanctissimus Dominus zavrhl nauku laxismu, který hlásal uvolněnou morálku. Je třeba si uvědomit, jak i dnes se v jiných formách tato nauka šíří mezi věřícími, pro které se zachovávání přikázání stalo fakultativní volbou v katolicismu „udělej si sám“.
Postižen nemocí, v odpoutanosti od pozemských statků, s tělem, které zakusilo mnoho odříkání, zemřel Inocenc XI. roku 1689. Také jeho poslední dech byl slovem lásky, když věnoval chudým v Novaře deset tisíc skudů, a slovem víry, když odevzdal sám sebe Pánu, pro kterého zde na zemi žil a pracoval.
Lorenzo Benedetti, Corrispondenza Romana
