Bernardeta řekla
Bernadeta Soubirousová nám nezanechala žádné písemnosti. V archivech kláštera Saint-Gildart v Nevers se však nacházejí akta svatořečení. Jsou zde svědecké výpovědi sester a jiných osob, které s ní byly v kontaktu, především v době jejího klášterního života v letech 1866–1879.
Březen 1879 (měsíc před její smrtí)
Henri Lasserre:
„Co chce Pán, to chci také já,“ řekla ve své bolesti, „tolik, kolik on chce. Já se mu zcela odevzdávám a být oběť Ježíšova Srdce, to by měla být moje radost.“
V této poslední nemoci velice trpěla. Její úzká hruď byla jeden oheň. Její stehenní kost byla zničená kostižerem.
Sestra Emilie Marcillac:
Astmatické záchvaty byly stále častější. Na pravém koleně měla veliký nádor, její kosti byly rozpadlé: Trpěla nevýslovnými bolestmi, ale každý bolestný povzdech měnila v modlitbu. „Můj Bože, nabízím ti to. Můj Bože, miluji tě!“
Sestra Saint-Cyr Jollet:
Říkala: „Můj Bože, já chci trpět, toužím po tom, ale dej mi milost trpělivosti, kterou tolik potřebuji.“
Opat Perreau:
Na konci života byla velice smutná, že nemůže chodit na adorace, a posteskla si kaplanovi. On jí řekl: „Utěšte se, konáte adoraci u paty kříže tím, že se noříte do ran našeho Pána.“ Bernadeta odpověděla: „Jak dobře mi dělají tato slova!“
Myslím, že Pán jí dal tušit, že její smrt je blízko. Když jsem ji totiž o svátku svatého Josefa navštívil a zeptal se, kterou milost si o tomto velkém svátku vyprosila, odpověděla: „Milost dobré smrti.“
Poslední pomazání přijala v pátek 28. března 1879. Pak řekla: „Matko, prosím za odpuštění všech starostí, které jsem vám připravila, když jsem chybovala v řeholním životě, a prosím za odpuštění i své spolusestry za špatný příklad, který jsem jim dávala.“
Opat Perreau:
Sestry ji prosily, aby přednesla jejich prosby v nebi. Bernadeta odpověděla: „Ano, na žádnou z vás nezapomenu.“
Duben 1879
Matka Eleonore Cassagnes:
Řekla: „Jsem víc dojata, když si o utrpení Páně čtu, než když je vykládám.“
Krátce před smrtí jí kaplan řekl: „Myslete na slib Matky Boží. Nebe je konec cesty.“ Ona zvolala: „Ano, ale ten konec prostě nechce přijít.“
Aby jí pomohl v jejím utrpení a umírání, připomněl jí opat Febvre krásu Matky Boží. „Ó ano, jak velkou útěchou je pro mne tato myšlenka.“ Krátce před smrtí poručila, aby odstranili z jejího lůžka všechny obrázky, které jí přinesli. Na otázku, proč – odpověděla: „Mně stačí toto.“ A ukázala na kříž.
15. dubna 1879
(den před smrtí)
Opat Febvre:
Sestra Marie Bernarda prožívala večer před svou smrtí podobný duchovní zápas jako Ježíš. V noci z pondělí bylo slyšet několikrát, jak říká: „Odstup ode mne, satane!“ V úterý ráno mi řekla, že ji satan pokoušel, chtěl ji zastrašit, ale když volala jméno Ježíšovo, všechno zmizelo.
16. dubna
(den úmrtí)
Sestra Nathalie Portat:
Při slovech Ave Maria Bernadeta opět ožila a opakovala dvakrát a se zvláštním důrazem: Svatá Maria, Matko Boží, pros za mě, ubohou hříšnici.
Kolem čtvrt na čtyři řekla Bernadeta: „Žízním.“ Podali jí sklenici a přiložili k jejím rtům. Pak udělala nádherným způsobem znamení kříže, sklonila hlavu a odevzdala svou duši Pánu.
Z 30giorni 1/2008
přeložil -lš-
