Bergogliův domino efekt se úspěšně rozjel
24. 1. 2018
Biskupové oblasti Emilia Romagna povolují znovusezdaným rozvedeným přístup ke svátostem. 23. ledna byly zveřejněny směrnice pro aplikaci osmé kapitoly AL. Vyjadřují se ještě zřetelněji a jednoznačněji než argentinští biskupové. Bergogliem nastavený proces se rozvíjí jako domino efekt.
Tichá revoluce
V červnu 2017 byl tichnou cestou v Acta Apostolicae Sedis zveřejněn soukromý Bergogliův dopis, odeslaný 5. září 2016 biskupům v Buenos Aires. Tak se ze soukromého dopisu rázem stal dokument učitelského úřadu. Tím byl nastaven směr, kterým se má církev pohybovat.
Zveřejnění v AAS bylo ovšem oznámeno teprve po několika měsících. Takovými neobvyklými, tichými, doslova kradmými kroky se dala do pohybu požadovaná „revoluce“. Její promotoři se to naučili tak, že po desetiletí probouzeli žízeň, která musela propuknout, když nejdříve narazili na skálu římské církve.
Od té doby hledali cestu bez konfrontace, protože ta se jim projevila jako nebezpečná. Odpor byl stále hodnocen jako velký. Byla proto nastoupena cesta malých a především zakuklených krůčků, napomáhajících zapírat projektovanou změnu tak dlouho, dokud není požadovaný zlom pod střechou.
Podle pokrokového smýšlení dá se pak revoluce samovolně do pohybu. Tím se vysvětluje, proč se neusiluje o ustanovení platná pro celou církev. To by vyprovokovalo konfrontace, a těm je třeba předejít. Proto se pod heslem „decentralizace“ rozhodují samostatně jednotlivé diecéze a jednotlivé biskupské konference. Jestliže Němci chtějí prosadit rozvod, ať si ho mají. Když to Poláci a velká část USA odmítají, je to jejich věc. Tak to již před synodami narýsoval kardinál Kasper.
Tato strategie má za úkol hledat škvíry ve zdi, jimiž by zlom mohl vniknout dovnitř. Pokrok pak bude vyvolávat přitažlivost, která strhne i ty země a diecéze, které prozatím odporují. Je to jen otázka času a nových generací biskupů, kněží a věřících; pak i v takových zemích, jako jsou některá místa Kanady, nakonec tyto zdi padnou.
Další „jezuitský“ tah
To, co se již uskutečňuje v oblasti rozvodu a druhého „manželství“, to nyní přichází na řadu a připravuje se v oblasti kněžství. 9. září 2017 volal František v Kolumbii k věřícím: Nechoďte za mnou s nějakým příběhem toho druhu: „Jistě není mnoho povolání pro tuto zvláště zasvěcenou službu, protože to je důsledek této krize, kterou prožíváme...“ Víte, co to je? Pohádky. Jasné?
Papež dává takovou odpověď, jakou odpůrci celibátu, jako je rakouský misijní biskup Erwin Kuenstler, neradí slyší, ale jaká ladí jeho zastáncům:
„I uprostřed krize Bůh stále povolává.“
Jasné?
Samozřejmě, že ne. Věci se ve skutečnosti mají zcela jinak, neboť zatím se už rozběhla příprava na změkčení celibátu. Nejbližší papežovi spolupracovníci už o tom mluví otevřeně, jako třeba kardinál Stella, prefekt kongregace pro klérus, který je ve svém úřadě jen jako držitel papežova místa, ale bez vlastní iniciativy. Podobně Bruno Forte, zvláštní sekretář synody o rodině zlehčoval pokyn nezmiňovat se v závěrečném dokumentu o rozvedených a znovu sezdaných, jako by šlo jen o nějaký typicky jezuitský zvyk, ačkoliv to byla taktika, aby to nevyvolalo předčasný odpor.
Demokraticky a antidiskriminačně
Strategie postupovat „demokraticky“ a „antidiskriminačně“ bude stejně tak použita i k likvidaci celibátu. „Jen“ v případě stavu nouze a „jen“ starší, ctihodné ženaté muže připustit ke kněžskému svěcení a „jen“ v amazonském pralese. A na vzdálených jižních ostrovech. A v Kongu a... také ... v džungli velkoměst. Možnost k návštěvě mše je s odvoláním na 2VK totiž „právo“, jehož odepření znamená diskriminaci. Tak argumentuje v těchto dnech biskup Kreutler s pathosem emancipačního levicového politika pro amazonské domorodce. Ale co platí pro indiány v pralese, musí tedy platit i pro věřící v Kocourkově, kteří kvůli vysychajícímu proudu povolání nemají žádného faráře.
Tak nebo podobně to uslyšíme v budoucích dvou letech. Praxe bude nakonec taková, že každá diecéze a každá biskupská konference vyhlásí svůj nouzový stav a bude požadovat „výjimečná opatření“. A hle, z výjimky se stane pravidlo. Tak je to naplánováno. A papež František bude přitom až do jara 2020 zarytě mlčet o ženatých kněžích a o postupném odbourávání celibátu, doku se to nestane hotovou věcí. On nic, on mzikant.
Vnější formy jsou jasné, rozsah vnitřních důsledků pro církev a Boží lid je netušený. Každý poukaz na pravověrnou církev je z historických a kulturních důvodů zbytečný. Zlom v katolické církvi nebude požadován z důvodů ortodoxních, nýbrž odvozován z ducha protestantismu a částečně ze západního relativismu.
Jako kameny domina
Papež mluví o procesech, které chce naťuknout, aby pak jen dodal, že mají být nezvratné. Za tím vším však stojí spuštění domino efektu, jak se to už zcela jasně projevuje v případě AL.
Kardinál Schönborn, který Františkovi zachránil biskupskou synodu, udal při prezentaci AL směr. A František ho za to pochválil. O půl roku později padl další kámen – biskupové z Buenos Aires řekli totéž, jenže zřetelněji než Schönborn. A nyní biskupové z Emilia-Romagna to říkají znovu, ale ještě zřetelněji. Takticky zvolená a zahalená slova byla opuštěna a nyní už se rýsuje jistota, že bude následovat celá vlna padajících kamenů.
Co Jan Pavel II. ve Familiaris consortio 87 označuje za povinnost rozvedených sezdaných, kteří se nechtějí odloučit ze závažných důvodů, totiž žít jako bratr a sestra, zní po dvou synodách pod papežem Františkem a po jeho postsynodálním spisu AL a po dlouhé hře na kočku a myš zcela jinak: Biskupové z Emilia-Romagna nemluví ve svých směrnicích o „povinnosti“, ale o „možnosti“, kterou je navíc třeba uvádět jen zdrženlivě. Píšou doslova:
Na tuto volbu je možno se dívat jako na jednu z možností, protože nový svazek, a tedy i blaho dětí, by mohl být při absenci pohlavního styku vystaven ohrožení.
Co bylo dosud nezbytným požadavkem, to je nyní jen možnost a jedna z voleb. To, co církev dříve požadovala, to je nyní označeno jako možné ohrožení. Biskupové z Emilia-Romagna tím přijímají a potvrzují, co církvi nepřátelské kruhy již dávno tvrdí: církevní nauka lidi „ohrožuje“, „utlačuje“ a „poškozuje“.
Biskupové severoitalské oblasti se odvolávají na dokument Gaudium et spes a převádějí výrok koncilní konstituce, který se vztahuje na řádné manžely, zkrátka a dobře na všechny páry, i na civilně sezdané, nebo sezdané po rozvodu. Neexistuje žádné rozlišování, a to nikoliv náhodou. Když GS ukončení manželského soužití označuje za možné ohrožení, vidí v tom tito biskupové potvrzení, že rozvedení musí v pohlavním životě pokračovat... Začarovaný kruh otevírá dokořán brány nemanželskému pohlavnímu soužití, neboť zdůvodňuje jeho oprávněnost.
Za kardinála Caffarry nemyslitelné
Takové směrnice by byly za kardinála Caffarry nemyslitelné. Je to důsledek nástupu „kněží z ulice“, které Bergoglio dosazuje na biskupské stolce. Takovým knězem nahradil v Boloni Caffarru a Luigi Negriho ve Ferraře. Tři Bergogliem nově jmenovaní nejvíce ovlivnili biskupy z této oblasti. Podobné „směrnice“ chystají také v Lombardii, ačkoliv kardinál Scola vydal již v Miláně pokyny opačného charakteru. Domino efekt je již nezadržitelný.
Už víte, proč Bergoglio neodpovídá na žádná dubia ani na dopisy s tisíci podpisy? Proč by odpovídal? Všechno mu funguje, jak si to naplánoval. A to je stále teprve začátek!
Katholisches
