Bergogliovy fantazie
Arupe je svatý"
Papež nabízí jeden "inovativní" a dva méně originální přístupy k chápání Druhého vatikánského koncilu
14. června 2022
Jezuitský generál Pedro Arrupe s otcem Jorge Mariem Bergogliem,
V rozhovoru s deseti šéfredaktory evropských jezuitských časopisů, jehož úryvky dnes zveřejnil italský deník La Stampa, se papež František vyjádřil nejen k válce na Ukrajině, NATO a třetí světové válce, ale také k otázkám uvnitř církve. Kritizoval přitom "obnovující" síly, protože plody II. vatikánského koncilu lze spatřit pouze v "novém pohledu" na věc.
V průběhu Druhého vatikánského koncilu byla církvi předpovídána zářná budoucnost a slibován rozkvět církevních krajin. Od té doby se vytrvale hlásá "nové jaro" pro církev, ale s problémem, který přetrvává od roku 1965: zářivá budoucnost, rozkvetlé krajiny a nové jaro jsou v nedohlednu.
Pro tento zjevný nedostatek výkladu koncilu nabízí papež František ve svém rozhovoru "inovativní" řešení. Pokud někdo neuznává velké úspěchy nedávného Koncilu, není to proto, že by neexistovaly, ale proto, že se na ně pozorovatel dívá nesprávným způsobem. Je třeba změnit perspektivu, a to již....
"Restaurace zacpala Radě ústa".
Na otázku zákoníků, zda vidí "duchovní obnovu v církvi", František odpověděl:
"Je velmi obtížné vidět duchovní obnovu s velmi zastaralými schématy. Musíme obnovit svůj způsob vidění a hodnocení reality. V evropské církvi vidím obnovu spíše ve spontánních věcech, které vznikají: Hnutí, skupiny, noví biskupové, kteří si pamatují, že za nimi stojí koncil. Protože koncil, který si někteří pastoři pamatují nejlépe, je Tridentský koncil. A to, co říkám, není nesmysl."
Druhá část jeho "řešení" je mnohem méně inovativní a především není originální. Představuje mantru zastánců Koncilu. Podle Františka za kolaps, který církev v některých částech západní Evropy zažívá, nemůže koncil a jeho apologeti, ale předkoncilní síly, které nežijí v 19. století, například v duchu I. vatikánského koncilu, ale, což je mnohem horší, ještě v duchu tridentského koncilu, tedy v 16. století.
Francis pokračoval:
"Restaurace zašla tak daleko, že Koncilu zacpala ústa."
Počet "restorativních skupin" je "opravdu impozantní". Zejména v USA je jich mnoho.
"Jeden argentinský biskup mi řekl, že byl požádán, aby spravoval diecézi, která se dostala do rukou těchto 'restaurátorů'. Nikdy Radu nepřijali."
Existují myšlenky a chování, řekl Francis, které vyrůstají z restorativního přístupu, který nakonec koncil nepřijal:
"To je právě ten problém, že v některých kontextech Rada dosud nebyla přijata."
Proč však trvalo tak dlouho, než se plody II. vatikánského koncilu staly obecně známými, vysvětluje František takto:
"Je také pravda, že trvá sto let, než rada zapustí kořeny. Máme ještě 40 let na to, aby se zakořenil, takže....!"
Jedno je jisté už teď: nikdo z hlasitých vykladačů koncilu, kteří jsou zodpovědní za stanovení špatného směru, už tehdy nebude naživu, o koncilových otcích ani nemluvě. Poslední koncilní otec z německy mluvících zemí zemřel v roce 2014, poslední anglofonní koncilní otec loni v únoru. Poslední italský koncilní otec, Msgr. Luigi Bettazzi, emeritní biskup z Ivrey od roku 1999 a jediný žijící signatář Katakombální smlouvy z roku 1965, však stále žije. Právě Bettazziho označil papež František v létě 2020 za "syna Druhého vatikánského koncilu". Více:
Zvolením Bergoglia jsem viděl programové vyvrcholení koncilu, kterého jsem se účastnil."
Poslední žijící italský koncilní otec, 99letý emeritní biskup Luigi Bettazzi s Františkem.
Z duchovního hlediska ovšem není rozhodující soud člověka, ale Boha. Přesto se zdá, že dochází k nedorozumění: když nás církev učí důvěřovat Boží prozřetelnosti, neznamená to záměrnou projekci do budoucnosti, která se vymyká jakémukoli racionálnímu zkoumání, aby ospravedlnila konkrétní rozhodnutí a soudy.
František omlouvá odchylku, a proto církev nepřistála na jaře, ale v zimě.
Z duchovního hlediska ovšem není rozhodující soud lidí, ale soud Boží. Přesto se zdá, že dochází k nedorozumění: když nás církev učí důvěřovat Boží prozřetelnosti, neznamená to záměrnou projekci do budoucnosti, která se vymyká jakémukoli rozumnému zkoumání, aby se ospravedlnila konkrétní rozhodnutí a soudy.
František tuto odchylku, proč církev nepřistála na jaře, ale v zimě, v rozhovoru omlouvá dvěma způsoby. Podle něj jsou za to zodpovědné obnovující síly, které se v 16. století zastavily a zabránily realizaci II. vatikánského koncilu, a skutečnost, že trvá nejméně sto let, než se plody koncilu skutečně projeví. Nechte nás to spočítat: Podle toho by se plody Tridentského koncilu, na který se papež odvolává, projevily nejdříve v roce 1663 a plody Prvního vatikánského koncilu nejdříve v roce 1970. Proč tedy Jan XXIII. svolal nový koncil již v roce 1961? Neudusil tím Radu dříve, než se mohla stát plodnou?
Buďme však aritmeticky shovívaví, protože podle Františka se jistě objevují "známky obnovy". Ale papež o tom příliš nepřemýšlí. Existují skupiny, které poskytují "sociální pomoc", protože dávají církvi "novou tvář". "Francouzi jsou v tomto ohledu velmi kreativní."
"Dnes se totéž děje prostřednictvím tradicionalistů."
František se pak rychle vrací k předchozím poznámkám, aby v nové variaci pranýřoval síly, které údajně dusí II. vatikánský koncil. Přitom se zastává vlivné postavy pokoncilní éry, tehdejšího jezuitského generála Pedra Arrupeho.
Papež František u hrobu generála Arrupeho 12. května
Arrupe, Bask, stejně jako zakladatel řádu Ignác z Loyoly, se snažil uzavřít spojenectví mezi křesťanstvím a socialismem v době Druhého vatikánského koncilu a byl jedním z prvních podporovatelů Jorge Maria Bergoglia. Byl to právě Arrupe, kdo v roce 1973 jmenoval Bergoglia provinciálem řádu v Argentině.
Arrupeho úsilí vedlo k nebývalému úpadku jezuitského řádu, dokud Jan Pavel II. brzy po svém zvolení nezatáhl za ruční brzdu a nesesadil ho. To, co polskému papeži mnozí jezuité nikdy neodpustili. Za Františka se již několik let objevují snahy vyzdvihnout Arrupeho na oltář za jeho zdrcení. V květnu se František pomodlil u Arrupeho hrobu v mateřském kostele řádu. Poprvé tak učinil již v létě 2013. Tím, že František v dnes zveřejněném rozhovoru označil Arrupeho za "světce", předjímal zřejmě blížící se kanonizaci jezuitského generála.
Redaktorům evropských jezuitských časopisů řekl:
"Vy jste ještě nebyl na světě, ale já jsem byl v roce 1974 svědkem utrpení generálního představeného P. Pedra Arrupeho na XXXII. generální kongregaci. V té době se objevila konzervativní reakce, která se snažila zablokovat Arrupeho prorocký hlas! Dnes je pro nás tento generál světcem, ale musel snést mnoho útoků. Byl odvážný, protože se odvážil udělat krok. Arrupe byl mužem, který byl papeži velmi poslušný. Velká poslušnost. A Pavel VI. to pochopil. Nejlepší pojednání, které kdy papež adresoval Tovaryšstvu Ježíšovu, je to, které Pavel VI. napsal 3. prosince 1974. Napsal ji ručně. Originály jsou k dispozici. Prorok Pavel VI. měl svobodu ji napsat. Na druhé straně osoby nějakým způsobem spojené s kurií podporovaly skupinu španělských jezuitů, kteří se považovali za pravověrné a stavěli se proti Arrupovi. Pavel VI. se této hry nikdy nezúčastnil. Arrupe měl schopnost rozeznávat Boží vůli spojenou s dětskou prostotou následovat papeže."
Španělský jezuita, který "všude působil potíže", mu tehdy v Argentině řekl, že on, Bergoglio, nic nechápe: Arrupe je vinen a už se těší, až ho uvidí viset na šibenici na Svatopetrském náměstí. František neříká, jaká to byla hloupá pomluva, protože na Svatopetrském náměstí nikdy nebyla šibenice. František spíše používá neobvyklou anekdotu, aby ukázal, jak kruté byly "obnovující" síly v pokoncilní době, a aby postavil most k současnosti:
"Totéž se děje znovu, zejména ze strany tradicionalistů. Proto je důležité zachránit tyto osobnosti [jako Arrupe], které hájily koncil a věrnost papeži. Musíme se vrátit k Arrupovi: Je světlem tohoto okamžiku, které nás všechny osvěcuje."
Text: Giuseppe Nardi
Obrázek: MiL/Avven
