Bergoglio se bojí shromáždění svých kardinálů
10.8.2018
29. června uspořádal papež konzistoř pro jmenování nových kardinálů. Potřetí po sobě však po této tajné konzistoři nenásledovalo shromáždění všech kardinálů, kteří jsou v Římě přítomni. Naposled se tak stalo 14. února 2015. Před 2. vatikánským koncilem to byl vždy moment, kdy papež oznámil jména nových kardinálů; obyčejně týden před jejich slavnostním uvedením bylo toto shromáždění privilegovanou příležitostí ke kolektivní diskuzi a papežově prezentaci současného stavu církve. Vzhledem k rozšíření církve po celém světě to také byla příležitost k vzájemnému poznání a výměně názorů.
Je to jistě ojedinělá, neřku-li kontradiktorní volba ze strany papeže, který tolik zdůrazňuje kolektivitu, dialog a sdílení. Proč tomu tak je? Pokusme se o úvahu a hypotézu.
V roce 2016 byla zveřejněna Amoris laetitia. Z toho vzešly, jak víme, požadavky na vyjasnění – dubia – a nadále trvají nespokojenosti, polemiky a tenze. V kolegiálním shromáždění, kde se každý může ujmout slova, bylo by pro Bergoglia prakticky nemožné neodpovědět. Ale to by mu znemožnilo pokračovat nadále ve své politice, která otázky vyvolává, a nikoliv zodpovídá.
Zmínili jsme se o AL, protože první tajná konzistoř se konala v době, kdy byla AL publikována. Ale i v následujícím období nechybělo „obtíží“, na které by se kardinálové jistě ptali. A ty nescházejí ani dnes.
Proto první závěr, k němuž můžeme dospět, je, že panující papež má strach z otevřené konfrontace s těmi, kteří jsou podle statutu jeho prvními spolupracovníky a rádci. Bergoglio však ve skutečnosti dává přednost autokratickému a monokratickému stylu. I ti spolupracovníci, kteří by s ním mohli diskutovat v naprosté loajalitě vzhledem ke svému postavení a odpovědnosti, byli vyloučeni a nahrazeni přitakávači, kteří si každé ráno čtou aktuální meteorologické podmínky z tváře svrchovaného vládce.
Tento papež si kardinálského kolegia evidentně neváží. O tom svědčí jeho slavná devítka na reformu kurie, kam si povolal jen sobě oddané osobnosti. A to svědčí spíše o byrokratizaci než o využití existujícího organismu a tedy o jeho nadbytečnosti, což jistě vyvolává pochybnosti.
Současný mocnář se chce zřejmě vyhnout tomu, aby si lidé z různých kontinentů vyměnili názory a dospěli k nějakým kritickým závěrům o panující politické a naukové nesrovnalosti, zmatku a rozkolísanosti. A nedej Bože, aby tito kardinálové přišli s nějakými ideami, vyslovili kritické názory a měli lesk důstojnosti...
Marco Tosatti
