Benedikt XVI. prolomil své mlčení
16.3.2016
Benedikt XVI. poskytl interview listu Avvenire, ve kterém odpovídá 
na otázky jezuity Jacquese Servaise, ředitele Casa Balthasar v Římě. Tématem rozhovoru je víra a její opodstatnění.
P. Servais se ptal Benedikta na spor o ospravedlnění u Martina Luthera a na úsilí sv. Františka Saleského po vzoru apoštola Pavla zachránit co největší počet „nevěřících“ od strašného osudu věčného zavržení. Benedikt hovoří o vývoji dogmatu: „Mimo církev není spásy“, které v nové době prošlo od středověku vývojem a „radikálně se změnilo“. Tím, že se koncil tohoto dogmatu definitivně vzdal, vyvolal však v Církvi dvojí krizi víry.
Bez vazby na spásu nemá víra své opodstatnění. Ústřední otázkou rozhovoru je: Co je to víra a jak dosáhneme toho, abychom věřili? Z delšího článku vyjímáme to podstatné:
Klíčové odpovědi Benedikt XVI. potvrzují zásadní omyly II. vatikánského koncilu:
»Misionáři 16. století byli přesvědčeni, že nepokřtěný člověk je provždy ztracen. Po koncilu bylo toto přesvědčení opuštěno. Z toho vznikla hluboká krize. Bez vazby na spásu ztrácí víra svůj základ.«
»Tím, že se koncil vzdal nutnosti, aby církev usilovala o spásu, vyvolal dvojí krizi:
Předně zbavil budoucí misijní úsilí veškeré motivace. Proč bychom měli někoho přesvědčovat, aby přijal křesťanskou víru, když se může zachránit i bez ní?«
»Ale i pro křesťany zde vyvstává otázka: Nezbytnost víry a s ní spojeného životního způsobu se stala nejistá a problematická. Jestliže jsou lidé, kteří se mohou spasit jiným způsobem, není už evidentně nutné, abychom usilovali o křesťanskou víru a vázali se na její morálku. Jestliže víra a morálka už na sobě nezávisí, ztrácí i víra své opodstatnění.«
V poslední době jsou podnikány pokusy spojit spolu univerzální nutnost křesťanské víry s možností zachránit se i bez ní.
»Ještě méně přijatelné je řešení vycházející z pluralistické náboženské teorie, že všechna náboženství svým způsobem jsou cestami ke spáse, a v tomto smyslu je možno jejich působení pokládat za rovnocenné. Kritika náboženství, jak ji provádí Starý zákon a prvotní církev, je mnohem realističtější, konkrétnější a pravdivější při hodnocení jednotlivých náboženství. Pluralistické teorie jsou povrchní jsou nepřiměřené závažnosti této otázky.«
katholisches.info
K čemu je taková církev, která zratila jasno v tom nejpodstanějším, k čemu byla Ježíšem Kristem založena? Nevystavuje tím miliardu lidí nebezpečí věčné záhuby?
