Autopsie Muže z Turínského plátna
25. 11. 2015
Rozhovor Marco Respintiho s doktorem, který provedl autopsii z Turínského plátna. Výsledky mu vzaly dech...
Profesor Giampietro Farronato působí na milánské Università degli Studi v oboru zubního lékařství, kde studuje anomálie zubů a čelistních kostí. Se skupinou významných specialistů (Bruno Barneris, Luigi Fabrizio Rodella, Giovanni Pierucci, Mauro Balanca, Alessandro Majorana a Massimo Bocatelli) zkoumal Turínské plátno. Výsledky publikoval v knize Autopsia dell´Uomo della Sindone (Autopsie Muže z Turinského plátna, Elledici Leumann, Torino, 2015), která byla prezentována v Miláně v chrámu San Gottardo in Corte v Katedrální škole, kterou spravuje Veneranda Fabbrica del Duomo.
Pane profesore, provedl jste autopsii Muže z Turinského plátna. Jak jste přišel na tuto myšlenku?
Soudní medicína dosud neřekla všechno, čeho je schopna, a zde je výsledek. Nápad vznikl asi před třemi roky. Provedení důkladné anatomické studie obrazu na sindonu navázalo na náhlý nápad Seconda Pia v roce 1898, jehož plodem bylo zjištění, že obraz na plátně je jako fotografický negativ. Prohlédli jsme znovu velké množství fotografií a pročetli množství výsledků, které tu byly před námi.
A jakou představu jste si udělali o scéně zločinu?
Vyšetřovali jsme zločin pouze na základě morfologických údajů, které nám poskytla mrtvola. Bylo jich mnoho. Především tvář, bohatá a úplná. Prakticky jsme převedli obraz z plátna do „masky“, jakou soudní medicína používá pro popis zranění na mrtvole nebo živém těle.
A pak?
Spolu s Alessandrem Majoranou jsme vytvořili čitelnější otisk schopný lékařského šetření. Pomocí nejnovějšího software pro pro pořizování obrazů jsme invertovali světlé a tmavé body a také pravolevou orientaci. Pak jsme aplikovali metody TAC pro vytvoření čitelnosti Cone Beam, tedy magnetickou rezonanci a další tridimenzionální procedury a obdrželi jsme kompletní ortodontickou diagnózu, to je oblast, ve které se dosahuje těch nejpodrobnějších detailů.
Tedy CSI (Crime Scene Investigation)
Něco podobného, jde však o metodu vědeckou, nikoliv kinematografickou. A skutečně jsme získali podrobnosti, které nám umožňují nejpřesnější měření.
Chcete říct, že pouhým studiem obrazu na plátně starého několik staletí jste dokázali analyzovat tvář, jakoby se jednalo o mrtvolu z masa a kostí?
Dokonce ještě více. Bylo to, jako bychom měli před sebou pacienta, u kterého máme provést ortodontické nebo chirurgické zákroky.
Můstky, úpravy zubů, operace na tváři atd.?
Ano.
Co vám nakonec řekla ona tvář rekonstruovaná v laboratoři?
Mnoho věcí. Při prvním použití vědeckých metod, jako je lebeční kefalometrie, která eviduje strukturální změny přítomné u muže na plátně, vycházejí tato data: asymetrie otoků na čele, na lících, deviace v oblasti nosu, asymetrie čelistí a deformace jako důsledky úrazů a zranění v období krátce před skonem.
Tvář, která se takto vynořuje, byla zalita krví, jejíž stopy je možno sledovat na rysech zanechaných detailně na vláknech plátna.
Dnešní metodologie nejsou schopny reprodukovat ani vysvětlit tento otisk, který zasahuje jen do minimální hloubky na plátně.
Kdo je tedy Mužem z plátna a předmětem dávné kontroverze, někdy dokonce velmi prudké. Co říká věda dnes?
Věda říká, že se jedná o obraz mrtvoly muže, který podstoupil ante mortem mučení, bičování, byl korunován trním a nakonec ukřižován. To způsobilo jeho smrt v naprostém souladu s vyprávěním evangelií, a to i s časovým sledem, včetně stavu post mortem, kdy byl proboden jeho bok. Vědecký výzkum z března tohoto roku koordinovaný prof. Giulio Fantim a zpracovaný na Università degli Studi v Padově, (která koordinovala výzkumy prováděné ve spolupráci s jinými vědeckými centry) přinesl nové datování plátna. Chemické a mechanické rozbory datují plátno do let mezi 283 před Kristem – 217 po Kristu, tedy do období, do kterého spadá Ježíšův život v Palestině.
Ovšem jakým způsobem byl tento obraz na plátně realizován, zůstává neprobadatelným tajemstvím.
A Ježíš?
Člověk víry nemůže klást vědě otázky, na které věda nemá odpověď.
Libero, 22. listopadu 2015
