Antonín Maria Klaret - apoštol dětí
Antonín Maria Klaret - dnes je jeho liturgická památka - naslouchal Ježíšovým slovům, a proto mu velmi záleželo na tom, aby poučil nejmenší o pravdách víry a mravů. Poslání, které světec považoval za zásadní pro spásu duší a které bylo předmětem několika jeho učení. Stejně jako katechismus pro dospělé.
"Nechte maličké přijít ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království" (Mk 10,14). Svatý Antonín Maria Klaret (1807-1870) měl při své práci pastýře duší a misionáře vždy na paměti Ježíšova slova o dětech. Tato skutečnost je o to důležitější, že zakladatel Misionářů Neposkvrněného Srdce Panny Marie a řeholníků Neposkvrněné Panny Marie, autor obrovského množství knih (které, jak doporučoval, musí být stručné), neúnavný apoštol růžence ("Dominik těchto časů", Panny Marie), arcibiskupem, mystikem, zpovědníkem španělských králů a nositelem různých dalších jmenování, bez nichž by se - kvůli své touze hlásat evangelium celému světu - rád obešel, byl sopkou iniciativy a neustále se snažil využít svůj čas k jedinému účelu: k větší slávě Boží, a tedy ke spáse duší.
Právě proto, aby dosáhl tohoto cíle, se Klaret tak horlivě snažil učit nejmenší pravdám víry a morálky, jejichž učitelkou je z Božího pověření církev. Jednu poznámku: mnohé činnosti našeho světce, o nichž jsme se zmínili, vycházely z modlitby. Právě meditace a neustálý vztah s Bohem - od časných ranních hodin (nejpozději ve tři hodiny už byl vzhůru) - vytvářely jeho dobročinnost. Proto Klaret při výčtu sedmi prostředků, které nejvíce používal "k dosažení obrácení hříšníků, vytrvalosti spravedlivých a úlevy pro duše v očistci" (Aut. 264), uvedl na prvním místě modlitbu. Dobře si uvědomoval, že cílů, které si vytyčil, může dosáhnout pouze tehdy, když bude prosit o pomoc Boha a Nejsvětější Marii, Prostřednici všech milostí. Modlil se a přiměl lidi, aby se modlili.
Hned po modlitbě uvádí světec prostředkem, který představil ve své Autobiografii (napsané z poslušnosti): katechizace dětí. Jako by chtěl říci, že první praktická aplikace je inspirována kontemplací. Klaret píše: "První, co jsem udělal, bylo vyučování dětí křesťanské nauce, jednak proto, že jsem měl vždycky zálibu v této formě výuky, jednak proto, že jsem věděl, že je to nejdůležitější věc, protože katechismus je základem budovy náboženské a morální výchovy. Děti se mu navíc snadno učí, dlouho si ho pamatují a jsou tak uchráněny od omylů, neřestí, nevědomosti a snadněji si osvojují ctnosti, protože jsou učenlivější než dospělí. U dětí se pouze sází, u dospělých je třeba nejprve vytrhat plevel a pak teprve sázet. Pak je tu ještě jedna výhoda: s malými dětmi zvítězíte nad dospělými, s dětmi zvítězíte nad rodiči, protože děti jsou jedno se srdcem svých rodičů" (Aut. 275).
Klaret ve své službě nic nevynechal. Kázal lidem všech společenských a církevních postavení: duchovním, řeholníkům, jeptiškám, dětem i dospělým, chudým i bohatým, vzdělaným i nevzdělaným. Stejně tak si počínal i při psaní. Velká část jeho rozsáhlé produkce - více než 120 spisů, včetně knih a brožur, a velké množství letáků a malých obrázků, jejichž prostřednictvím dosáhl obdivuhodných konverzí - je určena určitému životnímu stavu (mladí muži, mladé dámy, seminaristé, kněží, otcové rodin atd.). "Množství jeho děl, prostých a zbožných, poučilo lid," píše Valverde, "a udržovalo ho ve zbožnosti po mnoho let. S pohledem na Ježíše a příklad tolika svatých se však Klaret cítil být přitahován především k vyučování nejmenších, protože "dítě, zachované v nevinnosti dobrou výchovou, je v Božích očích pokladem cennějším než všechna království světa" (Aut. 276). Napsal také ad hoc brožurku, která už z názvu - Povolání dětí - ukazuje, jak zásadní roli v nebeských plánech dilo pro nejmenší.
Sám Klaret sestavil čtyři katechismy, jeden pro děti do sedmi let, druhý pro obyčejné lidi, třetí rozsáhlejší a čtvrtý ilustrovaný. Dokonce i katechismus pro dospělé - je dobré se o něm alespoň zmínit, abychom si vysvětlili jeho jasnozřivost, pokud jde o prostředky k dosažení věčné spásy - označil za mimořádně důležitý prostředek: díky němuž jsou totiž dospělí "osvobozeni od své nevědomosti, která je větší, než by se mohlo zdát, a toi u těch lidí, kteří často poslouchají kázání, protože kazatelé předpokládají posluchače vzdělané, a právě toto vzdělání je u katolíků běžně nedostatečné". Tak jsou [pomocí katechismu] poučeni o svých povinnostech a o tom, jak je mají plnit" (Aut. 287).
Klaret se vracel k dětem a nejenže je učil základům katolické víry, ale využíval jejich spolupráce k tomu, aby tytéž pravdy předával starším, kteří je neznali. Za tímto účelem založil v prvním roce svého pobytu na Kubě Bratrstvo křesťanské nauky (1851). V neděli vedl monsignor Klaret s dětmi procesí, které končilo "na nějakém nádvoří nebo náměstí. Postavily se tam dva malé stolky, na které vylezly dvě děti a hlasitě se ptaly. Tak se přihlížející a lid, který se na tuto novinku hrnul, dozvěděl učení, které tolik potřeboval" (Aut. 560).
Jako potvrzení své specifické péče katechizoval španělský mystik i v Římě během prvního vatikánského koncilu - jsme v jeho posledních pozemských měsících - děti, přičemž používal katechismus svatého Roberta Bellarmina, jehož otázky a odpovědi si přepisoval do malého zápisníku. V této souvislosti je zajímavé, že sám Klaret chválil mnemotechnické učení katechismu a odvolával se na svou osobní zkušenost: jestliže v dětství skutečně nerozuměl některým větám, které si opakoval "jako papoušek", s postupem let se mu "ty velké pravdy", které se naučil nazpaměť, vrátily do mysli a on pochopil jejich přesný význam (Aut. 26).
V dopise z 16. července 1869 otci Josefu Xifré (generálnímu představenému a spoluzakladateli klarisek) ho světec nabádal, aby se zamyslel nad slovy: Catechizare parvulos, pauperes et ignaros (učit katechismu děti, chudé a nevědomé). Poté dodal, že je nutné, aby někteří bratři - počínaje Španělskem, kde je to potřeba a kde si to Pán a Panna Maria přejí - vedli školy pro děti, jako jsou lasalliáni, jejichž práci chválil ("Myslím, že právě oni v současné době dělají pro církev nejvíce dobrého a od nich je třeba si nejvíce slibovat"). V závěru svého poselství napsal: "S těmito školami se budou líbit Bohu i lidem, bez nich budou vždy pomlouváni zlými lidmi, kteří chtějí hřešit a neradi se nechávají kárat. Jak říká Gerson, při péči o dospělé se namáhaám dvakrát, a někdy zbytečně. Péče o děti je však jen jedna dřina, a to běžně velmi prospěšná a nadstandardní".
La Nuova Bussola Quotidiana - Ermes Dovico
