»Ano a tečka!«
Při zpáteční cestě z ostrova Lesbos odpovídal opět František na dotazy novinářů. Vybíráme z nich tyto dva:
Francis Rocca, Wall Street Journal:
Někteří tvrdí, že jste v oblasti kázně, kterou se řídí přístup ke svátostem u rozvedených a znovusezdaných, nic nezměnil, a tedy zákon, pastorační praxe a přirozeně nauka zůstávají nezměněny. Jiní tvrdí, že se mnoho změnilo a že je tedy mnoho nových možností. Ptám se jako katolík, který chce znát rozhodnutí: Jsou zde nové konkrétní možnosti, které před zveřejněním postsynodálního dokumentu nebyly, nebo nejsou?
František: Mohl bych říct: Ano, a tečka. Ale to by byla strohá odpověď. Doporučuji vám všem, abyste si přečetli prezentaci, kterou učinil kardinál Schönborn, který je velkým teologem. Je členem Kongregace pro nauku víry a zná dobře nauku církve. V této presentaci se nachází odpověď na váš dotaz.
* * *
Jean Marie Guénois z Le Figaro:
Nemůžeme pochopit, proč jste napsal tu slavnou poznámku v Amoris laetitia: poznámku 351. Proč věc tak důležitá je v takové malé poznámce? Předvídal jste odpor, nebo jste tím chtěl říct, že tento bod není tak důležitý?
František: Jeden z dřívějších papežů, když mluvil o koncilu, řekl, že jsou koncily dva, jeden, který se konal v chrámu Svatého Petra, a druhý jako „koncil médií“. Když jsem svolal první synodu, bylo velkou starostí většiny médií: Budou smět znovusezdaní k přijímání? A protože nejsem světec, trochu mě to znervóznilo a trochu zarmoutilo. Myslím si totiž: Ale když to toto médium říká, neznamená to, že je to veliký problém? Neznamená to, že rodiny na celém světě jsou v krizi? A rodiny jsou základ společnosti. Není zřejmé, že mladí se nechtějí ženit a vdávat? Není zřejmé, že porodnost v Evropě je k pláči? Není zřejmé, že nedostatek práce a málo možností pracovat vede k tomu, že otec i matka chodí do práce a děti vyrůstají samy a neučí v dialogu s otcem a matkou? To jsou velké problémy. Nevzpomínám si na tuto poznámku, ale pokud něco takového v poznámce je, pak to jistě bylo řečeno v Evangelii gaudium. Zaručeně! Musí to být citát z Evangelii gaudium, nevzpomínám si na paragraf, ale jistě je to tak.
* * *
Papež František si ani týden po zveřejnění nevzpomíná na klíčové místo Amoris laetitia. To se nachází v kontroverzní osmé kapitole o otázce připuštění znovusezdaných rozvedených ke svátostem, konkrétně § 305.
V důsledku polehčujících podmínění či faktorů je možné, že v objektivní situaci hříchu, která není subjektivní nebo plnou vinou, je možné žít v milosti Boží, je možné milovat, a je možné také růst v životě milosti a lásky a dostávat za tím účelem pomoc církve.
Zde je vložena poznámka (351): V některých případech by mohlo jít také o pomoc svátostnou. Proto „kněžím připomínám, že zpovědnice nemá být mučírnou, nýbrž místem Pánova milosrdenství, které nás podněcuje ke konání možného dobra.“ (Evangelii gaudium, 44).
Ať už si papež František v improvizované tiskové konferenci vzpomněl na poznámku 351 nebo ne, na otázku novináře, zda se skrze Amoris laetitia „otevírají nové konkrétní možnosti k přijímání svátostí u znovusezdaných rozvedených: ano, nebo ne“, odpověděl slovy: Mohu nyní říci: Ano, a tečka.
Giuseppe Nardi, katholisches.info