Z první linie titánského boje Itálie s koronavirem
15.3. 2020
Opuštěnost, bolest a smutek, to jsou city, které ovládají Cremonu, město které se nachází v první linii titánského boje Itálie proti mikroskopickému Covid-19, protože sem, do místní nemocnice přišli velmi četní postižní a nemocní i z Codogno a Lodi.
Počty hovoří samy za sebe: I když byla učiněna okamžitá opatření, poslední úřední údaje, o kterých píši, udávají, že jen v provincii Cremona dosahují 1565 postižených a 12 mrtvých; ve stejném období v Lombardii je 11 685 postižených, 1865 během posledních 24 hodin, a obětí je zatím 966.
I když přichází konkrétní podpora od regionů, asociací, ekonomických institucí, naše zdravotnictví je v koncích, devastováno kvantitativně i kvalitativně. Každodenně rozvážejí ambulance pacienty do jiných struktur.
Ale to, co čísla neříkají a statistiky nevyhodnocují, je zděšení společnosti, která je bezbranná a bezmocná. Postižená jsou nejen těla, nakupená na nemocničních chodbách, kde pacienti leží sami, opuštění, vzdáleni od svých drahých a zraněni ve svých nejhlubších citech. Kdokoliv z nás může vyprávět o nemocných rodičích a příbuzných strádajících bůhví kde, často bohužel může vyprávět i o zemřelých. Právě jsem se dověděl, že zemřel mons. Vincenzo Rin, který byl tři roky šéfredaktorem týdeníku La vita Cattolica, známý jako národní vydavatel a předseda agentury Sir italské biskupské konference.
Kdo žije, žije bez svatého přijímání a svátostné posily. Jen velmi málo kněží je ochotných zpovídat a podstupovat boje s pořádkovými službami, které jsou často příliš horlivé v interpretaci restriktivních opatření a vyhrožují sankcemi.
Kdo umírá, umírá bez duchovního doprovodu a i po smrti zůstává bez obřadu. Nad rakví může být přítomen jeden, maximálně dva příbuzní. Poušť na ulicích je obrazem pouště v duších otřesených po letech militantního laicismu, náboženského indiferentismu a analfabetismu, duší neschopných jakékoliv naděje, protože Boha neznají.
Tato mizérie je tím větší, že je pro mnoho lidí zbavena smyslu, pro jejich neschopnost tušit obsah trestu a prozřetelnostního zásahu. Nezbývá než se modlit, ale samotná modlitba zde nabývá naprosto nového smyslu. Slova získávají nový obsah, pravdivý, hlubší, původní, nakolik zvou k následování Krista, který se nyní stává srozumitelnějším i pro ty, kdo ho dosud nepoznali a nikdy ho nevolali.
Nic nezůstává takové, jaké to bylo dříve. Ti, kteří přežijí, vyjdou zcela proměněni. Budou autentičtěji lidští. Hierarchie, která příliš dlouho zapomínala na pravé a vždy účinné hodnoty, se -věřme - navrátí k autentické pravdě, aby byla znovu schopná i za obzvláště tvrdé reality poskytovat smysl a naději, otevírat a přibližovat nespornou skutečnost a jistotu nebeského Otce.
Pramen: Mauro Faversani Corrispondenza Romana
