Z homilie sv. Ambrože ad Lk 5, 17-26
Uzdravení tohoto ochrnutého není neužitečné ani nevýznamné, protože vidíme, že Pán začíná od modlitby; nikoliv proto, že by potřeboval pomoc, nýbrž aby dal příklad. Dal nám vzor k následování, nechtěl se modlitbou předvádět. Protože byli přítomni učitelé zákona, kteří přišli z celé Galileje, Judska a také z Jeruzaléma, je mezi uzdraveními jiných nemocných popsáno také uzdraven tohoto ochrnutého. Samozřejmě, každý nemocný má využít přímluvců, aby si vyprosil zdraví, neboť díky jim, dostává se nám ulehčení a naše opakující se pochybení jsou napravovány nebeským slovem.
Jsou někteří lidé, kteří pozvedají lidskou mysl k vyšším věcem, i když je ochromena tělesnou slabostí. S jejich pomocí se člověk pozvedá a znovu pokořuje, a tak se ocitá před Ježíšem jako ten, kdo si zaslouží Boží pohled. Pán na pokoru shlíží, neboť shlédl na ponížení své služebnice. Když tedy viděl jejich víru řekl: Člověče, odpouštějí se ti tvé hříchy. Jak velký je Pán, který pro zásluhy jedněch odpouští druhým, a zatímco jedny napomíná, jiné uzdravuje z pochybení. Proč pro tebe tvůj druh nic neznamená, když u Boha i služebník získává zásluhu svou přímluvou a má právo zasahovat?
Ty, který soudíš, nauč se přehlížet. A ty, který stůněš, nauč se přimlouvat. Když pochybuješ o odpuštění těžkých vin, využij hříšníky, využij církev, kteří se za tebe modlí, aby ti Pán mohl odpustit, i když by ti mohl odepřít, co je třeba u tebe napravit. A i když nemáme pochybovat o pravdivosti tohoto příběhu, věříme, že u tohoto ochrnutého bylo skutečně uzdraveno jeho tělo, uznáváme u něho proto také uzdravení vnitřního člověka, jemuž byly odpuštěny hříchy. Když Židé tvrdí, že jen Bůh může odpouštět hříchy, jistě tím vyznávají Boha. Svým vlastní soudem však vyznávaní svoji nevíru: Božskou moc vyznávají, ale osobu popírají.
