Z homilie sv. Ambrože ad Lk 4,38-44
Když Pán začal svá dvě uzdravení v sobotu, znamená to, že chtěl začít se stvořením nového člověka ve stejný den, kdy ukončil své dávné tvoření: ukazuje od počátku, že je Boží Syn a není podřízen žádnému zákonu,, ale je nade všemi zákony, že zákon nerušil, ale naplňoval. Svět nevznikl skrze zákon, ale skrze slovo, jak čteme v žalmu: Pánovým slovem byla učiněna nebesa. Zákon se tedy neruší, nýbrž naplňuje: tak se také obnovuje padlé lidstvo. Proto Apoštol říká: Odložme ze sebe starého člověka s odějme se v člověka nového stvořeného podle Boha.
Ježíš započal svá uzdravování v sobotu, aby ukázal, že je Stvořitelem, který řídí a spojuje svá díla a pokračuje v díle, které sám započal. Jako architekt, který chce obnovit dům, nezačíná starý bourat od základů, ale od střechy. Proto jeho ruka sahá tam, kde skončila, začíná od malých věcí, aby přešla k velkým. Osvobodit od démona mohou také lidé,. ale jen ve jménu Božím. Poručit mrtvým, aby vstali přísluší pouze Boží moci. Proto snad tato žena, tchyně Šimona a Ondřeje, byla postavou s naším tělem, která trpí různými horečkami svých hříchů stravována touhami vycházejícími z různých jejích vášní. Řekl bych, že nezřízený cit není o nic menší než horečka, která dává pocítit tělu svou horkost. Jedna pálí duši, druhá tělo. Naší horečkou je lakomství, naší horečkou je žádostivost, naší horečnou je rozmařilost, naší horečkou jsou ambice, naší horečkou je hněv.
