Lumen de Lumine

Martyrologium Romanum:

Dnes slavíme památku všech věrných zemřelých. Když Církev jako společná a dobrotivá Matka oslavila důstojnou poctou všechny své děti, které se již v nebesích radují, chce svými mocnými přímluvami u svého Pána a Ženicha přispět všem duším, které ještě strádají v očistci, aby co nejdříve dospěly ke společenství nebešťanů.

Podnět k zavedení zvláštní památky duší v očistci dal benediktinský opat Odilo z Cluny, když nařídil, aby se ve všech clunyjských klášterech po nešporách 1. listopadu konaly církevní hodinky za zesnulé a následující den aby řeholní kněží obětovali mši svatou ze všechny věrné duše v očistci.

Pius X. povýšil liturgicky Den věrných zemřelých a doplnil v tom smyslu denní modlitbu církve. Papež Benedikt XV. udělil všem kněžím právo v Den zemřelých slavit 3 mše svaté. K tomu účelu byly sestaveny trojí mešní texty.

Láska k duším v očistci je plodem živé víry. Svatý František Saleský v ní spatřuje souhrn všech skutků milosrdenství v těch nejčistších formách.

Milujeme duše v očistci, protože jsou to budoucí svatí, které miluje Bůh. Usilujeme ukrátit dobu jejich očistcového vyhnanství, abychom rozmnožili Boží slávu. Z našeho vtělení do mystického těla Kristovy Církve vyplývá mystická jednota mezi církví vítěznou, bojující a trpící. Je to útěchyplné dogma o společenství svatých, že zásluhy a přímluvy jedněch je možno uplatnit ve prospěch druhých především prostřednictvím modlitby Církve, která mši svatou, odpustky, almužny a oběti obětuje Bohu spolu s nekonečnými zásluhami Ježíše Krista za své trpící údy.

* * *

V mešních textech se nikde nepoužívá doxologie Sláva Otci a vypouští se 42. žalm ve vstupních modlitbách. Odpadá žehnání vody při obětování i závěrečné požehnání věřících. Všechna pozornost a plody se sousteďují k duším v očistci.