Vánoční parabola v čínské omáčce
Jak jsem obdržel, tak publikuji tuto vánoční parabolu v čínské omáčce.
Měl jsem požádat na čínských úřadech o povolení, abych směl sloužit mši sv. o Vánocích.
Úřady trvaly na tom, že 25. prosince je ve středu a ne v neděli, a nepovolily konat veřejné bohoslužby.
Musíme je chápat, moje ateistické přátele z velké strany...
Stanovili nám na 40 let, že přijímají neděli jako den, kdy křesťané mají mít dovoleno jít do kostela.
Teď jim říkáme, že chceme středu.
„25. prosince křesťané chodí na mši, jako by to byla neděle,“ - řekl jsem.
Přítel za stolem, při jídle, protože takový je obyčej, mi odpověděl:
»Ano, a co budete chtít potom? 15. srpna? 1. listopadu? Známe vás, vy křesťané.
Když vám dovolíme jít do kostela, tak s tím nepřestanete.
Dříve nebo později budete chtít hned tři dny, počínaje čtvrtek večer. My vás známe, jistě.
Protože Vánoce, to je pro vás sváteční den. Je to událost, revoluce.
My máme s revolucemi zkušenosti. Začneme, a pak se neví, kdy přestat. Vaše Vánoce se mi nelíbí.«
Ponořil své hůlky do zvláštní horké polévky, vytáhl z ní kousek skopového, krátce se zamyslel a pak ho unuděně polkl. Pokračoval:
»Začnete se dvěma písničkami v obchodě. Skončíte, že chce pečovat o sirotky a handicapované.
Čtyři lampičky a vánoční Dítě na dveře.
A skončíte, že chcete milovat jednoho zraněného na ulici.
Známe vás, vy křesťané.
Začne se se stromkem na dvoře. Skončíte, že chcete odpustit nepřátelům.
Začnete s místními zvyky: bábovky, irské bonbony, francouzské dorty, polské sušenky. Pak se postíte, abyste odčinili hříchy.
Postavíte tři sošky – říkáte, že je to starý západní zvyk – a přijdete s tím, že už nechcete potraty.
Jedna hvězda na nebi, a nutíte nás, abychom mysleli na duši.
Dvě pohlednice s přáním, a předhazujete nám důstojnost každé lidské bytosti.
My vás známe. Všechny vaše výmluvy jsou dobré na to, abyste se snažili nás spasit.
Kdybyste jenom nechali vaše Vánoce v krabici v supermarketu, bylo by to tak jednoduché.
Ale ne. Vy chce doprostřed postavit Boha.
A naléháte, že Bůh, když jednou přijde, tak už neodejde.
Ale co přijde po vánočním Bohu?«
Zvedl sklenici a nabídl mi brindisi. Nebylo první.
»Letos vám dovolíme číst mši ve středu.
Ale nechoďte sem už s dalšími nápady!«
Tak hovořil jeden ateistický přítel o těchto Vánocích 2018.
„Veselé Vánoce!“
DM
Od jednoho tajného čínského kněze.
* * *
Myslím, že každý komentář je zbytečný.
Stilum Curiae
