Úhlavní nepřítel víry
George Neumayr
The American Spectator
Papež František často přirovnává katolickou církev k "polní nemocnici". Je to vskutku podivné přirovnání, vzhledem k jeho zálibě v šarlatánství a nedbalosti. V jeho polní nemocnici jsou nejzdravějším pacientům odřezávány končetiny, zatímco ti nejnemocnější dostávají stále větší dávky léku, který nezabírá. Papežovo pojetí zdraví v těle Kristově je opačné než bylopojetí jeho předchůdců. Jestliže oni viděli absenci ortodoxie jako rakovinu v církvi, papež František vidí trvalou přítomnost ortodoxie jako jed.
Podle tohoto pokřiveného názoru krize církve nepramení z modernistické hereze, ale z neochoty katolíků se jí podřídit. Vycházeje z tohoto pohledu, věnoval velkou část svého pontifikátu tomu, aby zvrátil konzervativní redukci papežů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. po Druhém vatikánském koncilu. Když litoval neochoty církve přijmout "moderní kulturu", nepřímo kritizoval své předchůdce. Tam, kde se na liberálního "ducha" II. vatikánského koncilu dívali s obavami, on ho naopak vítal.
Na začátku svého pontifikátu si František posteskl, že se nenaplnil progresivní příslib II. vatikánského koncilu - "v tomto směru se udělalo velmi málo" -, ale že má "ambici chtít něco udělat".
Nyní papež ztělesňuje právě to rozdělení, které údajně odsuzuje. Rozděluje katolíky tím nejhlubším možným způsobem, počínaje samotnou katolickou tradicí.
Nedávné papežovo nařízení omezit tradiční mši je ústředním bodem této ambice. František si nedá pokoj, dokud se všichni katolíci nepodřídí jeho modernismu. V minulosti papežové zavedli přísahy proti moderním omylům. Tento papež naopak horlivě prosazuje přísahu ve prospěch takových omylů. Tím, že papež vyzývá biskupy, aby tradiční mši odsunuli na okraj, odhaluje hloubku svého pohrdání katolickou tradicí a touhu upevnit modernistickou zkomoleninu katolicismu.
Papež Benedikt XVI. mluvil o teolozích II. vatikánského koncilu, kteří chtěli založit nové náboženství od nuly, a nazval je anarchistickými utopisty. Řekl, že "po Druhém vatikánském koncilu byli někteří přesvědčeni, že všechno bude nové, že se vytváří jiná církev, že předkoncilní církev skončila a budeme mít novou,, úplně 'jinou'". Vytvoření další církve do značné míry vystihuje program jeho nástupce. Jeho dekret proti tradiční mši má za cíl skoncovat s předkoncilní církví. Přerušil všechny vazby mezi církví po II. vatikánském koncilu a církví před II. vatikánským koncilem, a umožnil tak modernistům monopolizovat vedení církve.
Ve snaze odstranit katolicismus z katolické církve a přeměnit ji v kvazináboženství, které není duchovní, ale politické, nemohou modernisté obstát v konkurenci s těmi, kteří jsou věrni Tradici. Protože hnutí pro tradiční mši sílilo, zejména mezi mladými lidmi (včetně mladých kněží), papež se rozhodl ho potlačit. Obtížná ustanovení mají za cíl nejprve starobylou mši znemožnit a posléze úplně zrušit. Církev, která se již nyní nachází v krizi povolání, tak ztratí ještě více povolání, protože ustanovení v podstatě říkají mladým milovníkům Tradice, že cenou za vstup do kněžství je nyní naprosté podřízení se papežovu modernismu.
Je zřejmé, že pro náboženství založené na tradici nemá potlačování tradice jako takové smysl. Pokud ovšem není cílem toto náboženství zásadně změnit.
"Jednotou" má papež na mysli všeobecné přijetí jeho projektu. Požaduje, aby se všichni katolíci nekriticky dívali na změny, které fatálně oslabily víru. Pokud to nedělají, jsou podle něho “rozdělující" !.
Je však zřejmé, že papež ztělesňuje právě to rozdělení, které prý odsuzuje. Rozděluje katolíky na nejhlubší možné úrovni, počínaje samotnou katolickou tradicí. Jednota zakořeněná v heterodoxii je fraška. Zatímco se modernistická církev potácí od skandálu ke skandálu, odvažuje se na ni ukazovat jako na vzor katolicismu, ke kterému by měli všichni směřovat. Jeho poslední akt církevní tyranie není ničím jiným než pokusem vyrvat z nejvěrnějších katolíků slib věrnosti této rozpadající se církvi.
Podívaná na papeže, který je neloajální vůči katolické tradici a vyžaduje loajalitu, je skandální. Tím, že Ignoruje autority předchozích papežů vymazává František i tu svou vlastní. Krizi neřeší, ale vytváří, aby mohl uskutečnit svou moder,nistickou revoluci. V minulosti katolíci věrní Tradici bránili papeže před nepřáteli víry. Nyní musí bránit víru před papežem, který se opakovaně projevil jako její a jejich nepřítel.
Zdroj: The American spectator.org
