Svátek Nejsvětější Krve
Svátek ustanovil pro celou církev papež Pius IX. a na slavnost 1. třídy ji pozvedl Pius XI. u příležitosti oslav 19 století od smrti Spasitele.
Připomínáme si přitom scénu na Kalvárii, kdy voják kopím probodl bok Ukřižovaného. Liturgie nás vede, abychom pronikli k významu a nekonečné hodnotě kalvarské oběti. Evangelium je stejné jako o svátku Nejsvětějšího Srdce, epištola je z Dominica Passionis: jsou to velká témata vykoupení, které nám zajistila nekonečná cena Krve a lásky Spasitele. Země, oceány nebe, vše bylo obmyto touto spásnou řekou.
Zpěv introitu slyšel novozákonní prorok Jan na hoře Pathmu. Bojující církev se k němu připojuje slovy žalmu 88, 2 Svou Krví jsi nás vykoupil z každého kmene, jazyku a národa a učinil jsi z nás našemu Bohu království (Zj 8,9 – 10).
Na věky budu opěvovat Boží milosrdenství, tvou věrnost budu hlásat svými ústy od pokolení do pokolení.
Orace: Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi ustanovil svého jednorozeného Syna za Vykupitele světa a chtěl jsi být usmířen jeho Krví, uděl nám, prosíme, abychom výkupnou cenu své spásy slavnostním kultem uctívali tak, abychom byli v přítomném životě chráněni její mocí a radovali se v nebi z věčného ovoce.
Úchvatná Pavlova epištola je vyňata z list Židům (9, 11 – 15). Na ni navazuje Graduale z 1. listu apoštola Jana: Ten, jenž přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus, nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev... Tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemi: Duch, voda a krev, a ti tři jsou jedno.
Dnešní Evangelium slyšíme několikrát za rok, když si připomínáme probodené Ježíšovo Nejsvětější Srdce, ze kterého vytekla krev a voda.
Také Offertorium připomíná kalich požehnání jakožto společenství Kristovy Krve.
Secreta se vrací k slovům epištoly a prosí o opětovné pokropení Krví, která mluví výmluvněji než krev Ábelova.
Preface je de Cruce jako v době postní.
Communio připomíná druhý Kristův příchod, jehož je přijímání předzvěstí. Kristus se ukáže k spáse těch, kteří ho očekávají (Žid 9, 28).
Závěrečná modlitba nám připomíná, že jsme s radostí čerpali vodu ze zřídel Spasitele a prosíme, aby byla pramenem tryskajícím do věčného života. (Iz 12, 4, Jan 4, 14)
Homilie sv. Augustina z Matutina dnešního svátku
Evangelista použil promyšlené slovo, protože neřekl: probodl mu bok, nebo zranil, nebo něco podobného, ale otevřel: aby nám ukázal, že se otevírá brána života, odkud svým způsobem vytryskly svátosti církve, bez kterých by nebylo přístupu k životu, který je jediným pravým životem. Ta krev, která byla prolita, byla prolita na odpouštění hříchů. Ona voda zahřívá nápoj spásy a je současně lázní i nápojem. To znamená řád, který stanovil Noe, když otevřel bok archy, aby nastoupili živočichové, kteří neměli zahynout při potopě a kteří představovali církev. První žena byla vyňata z boku spícího muže a byla nazvána matkou živých. Protože dříve, než spáchala velké zlo, symbolizovala velké dobro. Tento druhý Adam když zesnul na kříži, sklonil hlavu, aby byla utvořena jeho žena, který vystoupila z boku toho, který zesnul. Ó smrti, skrze kterou mrtví znovu získávají život! Co je čistšího než tato krev? Co je životodárnějšího než tato rána?
Lidé byli otroci ďábla a sloužili démonům; byli však vysvobozeni z otroctví. Přišel Vykupitel a zaplatil cenu; prolil svou krev a vykoupil svět. Ptáte se, co koupil? Pohleďte na to, co dal, a spatříte, co koupil. Kristova krev je toho cenou. Jakou má hodnotu? Co jiného než celý svět? Co jiného, než všechny národy? Mnozí jsou nevděční za tuto cenu. Mnozí jsou pyšní, když říkají, že je jí málo, když vykoupila jen Afričany. Nebo že oni jsou tak velcí, že byla vydána jen za ně. Ať se nechlubí, ať se nevyvyšují. To, co Pán dal, dal za všechny.
Měl krev, skrze kterou nás vykoupil. Proto použil krev, aby posloužila k tomu, že bude naším vykoupením. Krev tvého Pána, chceš-li, byla vydána za tebe. Ale jestliže nechceš, nebude za tebe vydána. Ale snad řekneš: Dobře, Bůh měl svou krev, aby mě vykoupil, ale on ji všechnu prolil, když trpěl: co mu ještě zbylo, aby to dal za mne? A to je ta veliká věc, že ji vydal jednou a dal ji za všechny. Kristova krev je tu pro toho, kdo ji chce, a je dosouzením pro toho, kdo ji nechce. Proč tedy ty, když chceš žít, pochybuješ, žes byl vysvobozen od druhé smrti? Od té budeš vysvobozen, když vezmeš svůj kříž a budeš následovat Pána; protože on vzal svůj kříž a vydal se hledat kříž otroka.
Tractatus 120 ad Ioannem
Dva hymny z Divinum Officium
Ad Laudes
Ad Vesperas
Ze všech těchto textů a celé koncepce jasně vidíme, že tématika tohoto slaveného tajemství je zcela specifická a přebohatá, odpovídala na široce založenou, teologicky odůvodněnou a v Písmu svatém podloženou úctu a bylo krajně necitelné a nepochopitelné utopit ji takřka beze stopy v slavnosti Božího Těla, jak to učinil Pavel VI. Navíc tento svátek byl také odpovědí na významné historické události, které by neměly upadnout v zapomenutí, ale naopak, je třeba je připomínat.
Apoštolem Nejdrahocennější Krve Ježíše Krista byl sv. Kašpar Bufalo
Viz také: Úcta k Nejdrahocennější Krvi Páně
