SUPER EX: BENEDIKT SE BOJÍ, PŘEDEVŠÍM SCHIZMATU
30. 6. 2019
Benedikt – skvělý v myšlení, ale nikoliv v jednání
Strach dělá rekordy. Strach ze schizmatu. Strach, který se týká především německých prelátů a věřících katolíků, neboť jako Němci mají v paměti Lutherovo schizma.
Ten strach dnes svírá Benedikta XVI. A staví ho mezi potřebu říct pravdu a strach ze schizmatu.
Emeritní papež je jak na vlnách, jako loď v bouři, mezi jednou a druhou pochybností.
Tak jeden den vyšle uklidňují poselství, další den nemůže mlčet a připomíná kardinála Meisnera, velkého protivníka Bergoglia, chválí ho a říká upřímně to, co si myslí: Petrova lodička je »již skoro zničena«; stejným způsobem vydá jeden den dokument o pedofilii v církvi, který říká něco zcela opačného než Bergoglio a vyvolává světové pozdvižení, a další den se věnuje utišující operaci, jako je před dvěma dny rozhovor, který poskytl Massimo Francovi, kterého si drží jako hasiče.
Je to nerozhodnost, která ve své absurdnosti má jen jediný pramen: hamletovské pochybování, které zlo je horší: zda heretické nauky a triviální jednání Argentince, nebo světové schizma, které vyvolávají ti, kdo jsou unaveni touto autodemolicí církve skrze její služebníky?
Stejné pochybnosti jsou evidentní i vůči svědomí jeho sekretáře mons. Gaensweina, také on již několik let vydává prohlášení evidentně kritická proti novému kurzu, ale nápravná opatření se jeví jako bezvýznamná. Pugnantia te loqui non vides, říkali staří: nevidí Gaenswein, že říká věci, které jsou mezi sebou v rozporu?
A tak poznáváme Benedikta jako člověka: mírný člověk, který vždy věří, že může věci uspořádat, který nepoužívá svou moc k vedení, když ji má, kromě kroku podat demisi, když si uvědomuje, že nemít sílu znamená přenechávat vládu druhým.
Massimo Franco, čestný a rázný novinář, pochopil situaci, když líčil, že je mnoho biskupů a kardinálů, kteří se obracejí na Benedikta, aby se vybouřili kvůli tomu, co se děje v „Bergogliově církvi“.
Stačí číst mezi řády, a mluvit s některými z nich, aby člověk poznal, jaký dialog vede s těmito lidmi církve, aby pochopil, co se děje při těchto setkáních. Benedikt je povzbuzuje, aby zůstali pevní v nauce. Ukazuje, že i on sám mnoho trpí, ale pak vzdychá, on Němec, že cítí na bedrech tíži luterského schizmatu, a vyzývá k trpělivosti, aby netrhali církev.
Je možné, že Benedikt má pravdu; ale je také možné, že se mýlí. Když mu tolik lidí radilo, aby se rozešel s kardinálem Tarcisio Bertonem protože škodí celé světové církvi, člověk Benedikt zvolil cestu mírnosti a nevlády: nechal Bertoneho na jeho místě, dovolil mu ničit pontifikát a zařadit se pak jako volič Bergoglia.
Nedělá dnes člověk Benedikt stejnou chybu? Je možno zachránit jednotu církve mimo pravdu? Je Benedikt užitečnější pro jednotu církve, když pokračuje v tom, že ustavičně vysílá protikladné signály (viz stálé potlesky pro Müllera, evidentního antagonistu Bergoglia,ale neudělal by mnohem lépe, kdyby pozvedl hlas, který je všemi uznáván jako jako autorita, přiměl Bergolgia, aby přestal s bouráním, které den po dni demoluje tradici a prohlubuje propast mezi hierarchií a Božím lidem?
Je zbytečné říkat, že pisatel je pro druhou alternativu a dává přednost rozhodnosti jiného Němce, odvážného kardinála Waltera Brandmüllera, který jako velký historik zná rozkoly v minulosti církve, ale také ví, že dnešní situace nemá precedent. Jedná se totiž nejen o špatné mravy, o boj o moc, ani o pouhou herezi, ale stojíme před apostazí!
Super EX pro STILUM CURIAE
