Lumen de Lumine

První izraelský prorok Eliáš (9. století př. n. l.), sídlící na hoře Karmel, měl vizi příchodu Panny Marie, která se jako malý obláček zvedla ze země směrem k hoře, přinesla déšť a zachránila Izrael před suchem. V tomto obrazu všichni křesťanští mystici a exegeté vždy viděli Pannu Marii, která v sobě nesla Boží Slovo a dala světu život a plodnost. Skupina poustevníků, „Bratří Blahoslavené Panny Marie Karmelské“, postavila na hoře Karmel kapli zasvěcenou Panně Marii. Karmelitští mniši zakládali kláštery i na Západě. 16. července 1251 se Panna, obklopená anděly a s dítětem v náručí, zjevila prvnímu generálnímu otci řádu blahoslavené Simone Stockové, jemuž darovala „škapulíř“ s „sabatním privilegiem“,

Viz také Omilostnění Karmelu [ zde ]

Co to znamená –

Oddanost Marii na Karmelu – spojená s historií a duchovními hodnotami Řádu „bratří Panny Marie Karmelské“ (karmelitáni) – je vyjádřena prostřednictvím „karmelitského škapulíře“ – neboli „šatičky“ ( označované také jinými jmény podle různých míst) - a je jednou z nejoblíbenějších pobožností mezi Božím lidem.

Zdá se, že rozšířené šíření je třeba vysledovat zpět k tradici vize Madony, doložené přinejmenším na konci 14. století. Je to prastará zbožnost, která si však zachovává veškerou svou platnost, je-li chápána a žita ve svých autentických hodnotách.

Škapulíř z Karmelu

Rozhodnutí zasvětit se Marii vychází z volby vůle, pohnuté vírou a láskou. Je to tedy intimní, osobní akt, který zapojuje schopnosti duše. Může se však projevit navenek pomocí rituálu nebo znamení, která spadají pod zkušenost smyslů a mohou být vnímána ostatními.

Používání citlivých výrazů je plně v souladu s přirozeností člověka, který komunikuje s vnějším světem pouze prostřednictvím smyslů. Žijeme ve světě tvořeném hmotnými skutečnostmi plném symboliky: světlo, oheň, voda.

V každodenním životě se objevují i ​​prožitky vztahů mezi lidskými bytostmi, které vyjadřují a symbolizují hlubší věci, jako je sdílení jídla (znak přátelství), účast na masové demonstraci (znak solidarity), společné oslavy národního výročí (symbol identity). Ježíš je velký dar a znamení Otcovy lásky. Ustanovil církev jako znamení a nástroj své lásky. I v křesťanském životě existují znamení. Ježíš je použil: chléb, víno, voda... k tomu, abychom pochopili nadřazené skutečnosti, které nevidíme a kterých se nedotýkáme. Při slavení mše svaté a svátostí (křest, biřmování, smíření, sňatek, řád, pomazání nemocných) se symboly (voda, olej, vkládání rukou, prsteny ...

 Kromě liturgických znamení existují v církvi další znamení, spojená s událostí, s tradicí, s osobou. Jedním z nich je karmelitánský škapulíř.

Zasvěcení Panně Marii prostřednictvím škapulíře se projevuje především ve velkorysé snaze ji napodobit.

Je to výzva proniknout do tajemství jeho vnitřního života, jeho láskyplné služby a trvalého spojení s Kristem Ježíšem.

Pravé napodobování Panny Marie investuje veškerý život, vnitřní dispozice a vztahy s druhými, vede nás k tomu, abychom dělali všechno tak, jak by to udělala ona.

 Správně chápáno, toto zasvěcení nevede ani k „důvěrné“ oddanosti, která tvrdí, že se v Božích očích stává „krásnou“ tím, že zanedbává bratry a zapomíná, že „jsme spaseni společně“; nemůže ani vést k obvinění z toho, že „umístil Ježíše Krista na druhé místo“.

Co je Marii ve skutečnosti nejvíce na srdci, když ne to, že v našich srdcích vládne její Syn? Církev, která si je dobře vědoma této pravdy, nám i nadále navrhuje napodobování Marie, prohlášené za „první křesťanku“, ideál každého člověka, který si přeje žít vztah přátelství a lásky s Bohem naplno.

„Maria je uznávána jako nejznamenitější vzor církve v řádu víry, lásky a dokonalého spojení s Kristem, to jest vnitřního rozpoložení, s nímž církev, nejmilovanější snoubenka, úzce spojená se svým Pánem, vzývá ho a skrze Něho uctívá věčného Otce“

Zasvěcení Panně Marii také vyžaduje pracovat na její počest.

Její věrní se jako milující děti snaží, aby ji ostatní poznali a milovali, a spolupracují na šíření jejího kultu způsobem, který nabízely okolnosti.

Je to tedy oddanost, kterou je třeba prožívat do hloubky; oddanost, která je vložena do struktury křesťanského života, jako důvod k naději a jako podnět k větší věrnosti ve službě Bohu a církvi.

Ten, kdo obléká Škapulíř, se zaváže k úctě Krista a Marie, jak je chápána a prožívána podle charismatu karmelitánského řádu.

Členové karmelitánské rodiny prožívají své závazky různými způsoby: v důvěrném vztahu s Bohem, v bratrském životě, v apoštolátu, ve společenském životě. Tato „úcta“ nabude konkrétní podoby * v životě jako „bratři“ nebo „sestry“ Marie ve společenství s Karmelem. To znamená závazek prohlubovat jeho ducha, žít jeho ideály a dějiny, modlit se a spolupracovat s ním, aby ve věrnosti svému charismatu a svému povolání odráželo ve světě Marii, která všem dává Ježíše.

A konečně, skutečná oddanost může Marii dávat stále více prostoru v životě člověka

- snaží se žít věrnost Pánu s duchem Panny Marie ve svém vlastním prostředí:

- napodobovat "modlící se Pannu", která "zachovala Boží slovo ve svém srdci" (srov. Lk 2, \ 9,51), a věnovat nějaký čas setkání s Bohem v modlitbě, účastnit se s vírou uctívání církve, zvláště v eucharistii, každý den recitovat několik liturgických hodin nebo některé žalmy nebo svatý růženec. Dbejte na to, aby se s ohledem na přítomnost živého Boha stal každý aspekt života modlitbou, dokonce i ve skutečnosti závazků a práce.

Škapulíř je znamením Mariiny lásky, zrcadlem dobroty a milosrdenství Nejsvětější Trojice. Oddanost života je odpovědí na tuto lásku a je plodem bohatství a duchovní energie vlévané do srdcí oddaných.

Chiesa e post Concilio