Posedlá a vysvobozená
Tereza Piccoli u Panny Marie Quadalupské
Podstoupená sexuální zneužívání, okultismus jako „cesta úniku“, potraty a ďábelská soužení jejích dětí. Jihoameričanka Tereza Piccoli prošla těmito bolestnými fázemi, než za pomoci kněze exorcisty a klinického psychologa, (odborníka v oboru posedlosti) dosáhla osvobození. Svůj hořký příběh vyprávěla pro National Catholic Register, . »Navenek jsem vypadala jako vzorná matka a manželka. Uvnitř jsem byla zlomena – a co horšího, myslela jsem, že si to zasloužím«.
Její kalvárie začala v 6. a 7. roce života sexuálním zneužíváním, ale neměla sílu, aby to přiznala rodičům, a pak ve 13 letech, když byla opakovaně znásilněna jedním mužem a otěhotněla . Na rady zlých přátel se uchýlila do světa okultismu. Účastnila se různých sedánek a pak v 18 letech hazardovala se sestrami v praktikách „stůl Ouija“ , po kterých se dělo v domě mnoho záhadných věcí, samovolné spouštění vodovodu, přemísťování nábytku apod.
»Můj zájem o okultismus vzrostl a začala jsem s horoskopy a návštěvami kartářek. I když jsem se vrátila do církve před svým sňatkem, nikdy jsem se z toto nezpovídala. Myslím, že jsem to tehdy nepokládala za hřích. .Mezitím jsem jsem skončila v další propasti, když jsem bez vědomí rodičů podstoupila potrat. Jedno zlo přitahovalo druhé. Po potratu jsem prožívala bulimii, sexuální promiskuitu a stále jsem byla vázána na okultismus.
V další letech, stále neprovdaná, porodila čtyři děti. Prožívala vnitřně velkou prázdnotu. Jako „pokání za potraty“ začala ve farnosti pomáhat jako dobrovolnice. Když nejmenší dětí začaly sužovat noční můry, odkázal jeden kněz rodinu na diecézního exorcistu. Jednoho dne při mši objevila, že je kanálem pro démonické sužování svých drahých.
Její život navenek vypadal jako normální. Nebylo to nic z toho, co bývá ve filmech z této oblasri. Její oči nikdy nezrudly, nikdy se jí netočila hlava, neprožívala žádné psychózy. To, co prožívala, se odehrávalo v jejím nitru. Prožívala velký neklid při mši, její tělo se třáslo, ale nikoliv do té míry, aby vyvolávala scény.
Déle než 18 měsíců podstupovala jednou týdně slavnostní exorcismus. Sezení trvala až tři hodiny. Při těch příležitostech se účastnila mše svaté spolu s exorcistou a skupinou laiků, kteří ji modlitbou i fyzicky pomáhali snášet proces osvobozování. Po mši svaté se modlili společně Korunku k Božímu Milosrdenství. Tu se Tereza nedokázala modlit a byla obtěžována ďábelskými pokušeními.
Po dalších modlitbách vedl exorcista Terezu a skupinu laiků k modlitbě litanií ke všem svatým. Přitom se démoni, kteří ji ovládali, začali hlasitě projevovat. Když se démoni takto prosazovali, i posedlá osvědčila sílu, která překračovala její možnosti. Její hlas se měnil. Cítila se uvnitř rozpolcená. »Zpočátku jsem z toho měla strach, ale postupně jsem se uklidňovala vědomím, že se neděje nic, co by nedopustil Bůh. Dokázala jsem uklidnit své myšlenky a modlit při sezení k Pánu Ježíši a Panně Marii a svatým.
Tereza sdělila , že si stále více uvědomovala, co se vlastně děje a po prvních sezeních se stále více svěřovala Bohu. Boj za osvobození byl velmi tvrdý duševně i fyzicky. Byly momenty, kdy se jí zdálo, jakoby někdo trhal její tělo. Ale přes všechno ďábelské násilí Bůh byl tak dobrý, že vždy dokázala zlým odporovat. Jednou po prožití šoku z toho, co se dělo, soustředila se na kříž, a i když zavřela či, dívala se na něho dále ve své mysli.
Bolestné životní zkušenosti ji přivedly k úsilí mít pod kontrolou všechny situace, ale zdálo se jí, že nemůže dosáhnou odpuštění, dokud se sama neodevzdala zcela do rukou Božích. Cítila, že boj o její duši je součástí něčeho mnohem většího. »Musela jsem spolupracovat s Ježíšem a přenechat mu všechno vedení. Bylo to velmi obtížné. Je to každodenní úkol, hodinu za hodinou nevzdávat se, ale svěřovat se Bohu«.
»Při boji proti posedlosti je velmi důležité odmítat všechno to, co mě oddělovalo od Boha. Není to žádným magický trik exorcisty, který pošle ďábly pryč. Je třeba zcela odmítat zlo a toužit po dobru. Bůh nás chce mít zcela obnovené«.
Tereze velmi pomáhala Panna Maria, andělé a svatí. »Jednou, jen jedinkrát jsem viděla sv. archanděla Michaela. Velmi zakoušela přítomnost Panny Marie. Jednou za velkého sužování jsem viděla její ruku, jak přitahuje do své náruče mé srdce«.
Ďáblové někdy sami jmenovali světce, které jsem pak spatřila. Tak tomu byl s Otce Piem. Viděla jsem také Jiřího Popieluszko a sv. Emu Galgani. Démoni ji nenáviděli a hanobili její obrázky a obrázky sv. Gabriela Possenti.
K úplnému osvobození z posedlosti došlo v roce 2017. Bůh jí svěřil poslání modlit se z kněze. »Jak sílil můj vztah Bohu, pochopila jsem roli, jakou mi svěřil: Bůh od nás očekává spolupráci, abychom bojovali na jeho straně. Totéž platí o církvi, Tělo Kristovo je zraněno a musíme je modlitbou uzdravovat a napravovat«.
La Nova Busola Quotidiana
