Nepostrádáme smělá slova, ale faktické činy
Kardinál Burke v Nouva Bussola quotidiana smělě prohlásil:
Interview s Eugenio Scalfarim během Svatého týdne překračuje všechny meze.
Jsou lidé, kteří obviňují z neposlušnosti ty, kteří vyslovili pochybnosti, otázky nebo kritiky toho, co provádí papež, ale náprava zmatku nebo chyby není neposlušnost, nýbrž akt poslušnosti vůči Ježíši Kristu.
Případ, kdy vyhlášený ateista si troufá vyhlašovat revoluci v nauce katolické církve, a přitom jménem papeže popírá nesmrtelnost lidské duše a existenci pekla, je nehorázné pohoršení nejen pro katolíky, ale i pro nevěrce, kteří respektují katolickou církev a její nauku, i když ji nesdílejí.
Navíc reakce Vatikánu na rozhořčené reakce, které přicházejí z celého světa, je ve značné míře nepřiměřená. Místo aby Vatikán jasně zdůraznil nesmrtelnost lidské duše a existenci pekla, omezuje se pouze na konstatování, že zveřejněná slova nepocházejí přímo od papeže. Není zde ani slovo o tom, že publikované texty jsou heretické ideje, že papež tyto ideje odsuzuje, protože jsou rozporu s katolickou naukou. Takové svévolné zahrávání s vírou a naukou na nejvyšší úrovni je nehorázný skandál pro pastýře i věřící.
Situace se navíc vyostřuje mlčením mnoha biskupů a kardinálů, kteří se podílejí spolu s papežem na péči o církev. Fantazírují o „novém paradigmatu“ pro církev nebo o radikálně nové pastorační praxi církve. Věřící, kteří tuto obtížnou situaci církve rozeznávají, cítí se opuštěni a dezorientováni.
Z toho vyplývá, že když papež svůj úřad nevykonává ke spáse duší, existuje nejen možnost, ale i povinnost papeže kritizovat. Po této kritice musí následovat bratrské napomenutí. Když však papež odmítá plnit svou úlohu nebo jedná nesprávně, musí se tak stát hlasitě před celým světem. To pak není akt neposlušnosti, nýbrž akt poslušnosti vůči Kristu, a tedy i vůči jeho náměstku na zemi.
Poznámka: Skutečnost je ovšem taková, že přes opakující se vážné závady ve výkonu pastýřského úřadu v současném pontifikátu, které jsou zřejmé již pět let, k ráznému a rozhodujícímu vystoupení biskupů a kardinálu nedošlo, a tak jen roste zmatek mezi věřícími i mezi hierarchií. Už jsou tomu plné tři roky, co kardinál Burke prohlásil pro redakci France 2: Postavím se na odpor.(viz) Dubia čtyř kardinálů pro Bergoglia žádný odpor nepředstavovala a t aké z jeho ostentativního ignorování tohoto pokusu nebyly vyvozeny žádné důsledky, takže Bergogliovo rafinované bourání církve cestou fait accompli nerušeně pokračuje.
-vu-
