Nemůžeme se zříci mše kvůli viru
Mše je nebe na zemi. Nemůžeme se zříci mše, když koronavirus demonstruje individualismus společnosti. Tímto rozhodnutím jsem chtěl zdůraznit, že Bůh nás nikdy neopouští. Arcibiskup Juan Antonio Reig Pla, v Alvalá ve Španělsku odůvodňuje nutnost sloužit mši s lidem.
Excelence, proč jste rozhodl, že kostely budou otevřeny pro mše s lidem?
Jako biskup jsem rozhodl nechat kostely otevřené a zachovat obyčejný řád slavení mše svaté. Tímto rozhodnutím chci dát věřícím znamení, že církev nikdy neopouští toho, kdo potřebuje Boží pomoc a zvláště její svátosti. Při bohoslužbách zachováváme všechna opatření zdravotnických úřadů. Kromě toho ve 12 a 20.30 zvony zvou k modlitbě za pomoc v potřebách vyvolaných epidemií. Mezi osobními dobry (užitečná dobra, záliby, dobra morální atd.) má největší význam dobro duchovní spojené s věčným osudem člověka. To je důvod, proč nemůžeme zbavit věřící Božích darů a zvláště Eucharistie ani v této mimořádné situaci.
Je důležité zachovávat bezpečný odstup, ale není ještě důležitější podávat věřícím Chléb z nebe?
Nejenže zachováváme bezpečný odstup, ale dodržujeme všechny předpisy, abychom předcházeli nákaze: hygienu rukou kněze, dezinfekci dlažby, lavic a nádob. I když je to všechno důležité, nic z toho neuspokojuje konečnou touhu lidského srdce. Z těchto důvodů spolu s bezpečnostními opatřeními není možno zrušit přítomnost toho, co je specifickým dílem církve: nabídnout spásu Ježíše Krista skrze modlitbu, kázání slova a svátosti.
Jaký význam má každodenní mše? Je to nevyhnutelné?
Mše svatá při všech příležitostech, a o to více za situace, kterou prožíváme, je nebem na zemi a přítomností Krista v lidstvu; tedy bez svátostí člověk ztrácí svou duši. V situacích, jako je tato, ze spravedlivých důvodů můžeme dispensovat od nedělní mše svaté; není třeba odpírat Chléb z nebe těm, které z toho důvodu určí a zdravotnické autority mohou stanovit podmínky, jak navštívit mši, protože křesťan touží po Boží posile. Věřící se účastní svátostí a jsou si vědomi své odpovědnosti; obětují mši také za všechny osoby, které trpí pandemií.
Byl jste za to kritizován? Nejsou kritiky projevem toho, že se jedná více o zdraví těla než o zdraví duše?
Od věřících jsem dostal některé návrhy na zlepšení obřadů i některé dílčí kritiky. Přímou kritiku však žádnou. Naopak, dostal jsem mnoho projevů vděčnosti. Ostatně je pochopitelné, že i u věřících panuje nejistota. Vědomí, že duchovní dobro je dobro nejvyšší, kontrastuje s duchem světa, duchem, který může pronikat i do církve. V tomto směru jsou útěchou slova Páně: »Budete mít na světě soužení, ale důvěřujte: já jsem přemohl svět!« (Jan 16,33).
Nedělala na vás vláda nátlak, abyste kostel zavřel a zrušil mše? Jak se chová vláda k biskupům?
Díky Bohu, od vlády nepřišel žádný nátlak; Decreto de Alarm předvídá možnost účasti na náboženských obřadech se stanovenou mírou prevence. Podle okolností určujeme jejich potřebnou míru.
V Itálii máme situaci, že mnoho nemocničních kaplanů nesmí vstupovat do prostoru intenzivní péče: lidé tak umírají osamoceni. Jak to řešíte ve vaší diecézi: riskují kněží a nosí svátosti i umírajícím?
Situace v nemocnicích na teritoriu naší diecéze představuje zvýšený počet nakažených osob. Kněží mohou posloužit s rozumnou a stanovenou prevencí. Dosud jsme mohli vyhovět žádostem všech osob nebo příbuzných, kteří o to požádali. V intenzivních odděleních jsou zvláštní opatření a někdy není k pacientům možný přístup.
V jaké míře se koronavirus jeví jako Boží trest a očištění?
Pandemie nás přivedla do limitní situace. Ukázala jasně, jak prekérní může být lidská situace a demaskovala lži o individualismu, který přetrhává pouta s rodinou, tradicí a Bohem. Pýcha globalismu a technokratické společnosti utrpěla těžkou ránu. Musíme uznat svou křehkost a závislost na druhých, ale také na láskyplné moudrosti Stvořitele a Vykupitele. Západ potřebuje očištění a návrat ke křesťanské tradici, která nabízí pravou odpověď na otázky člověka a podporuje přiměřeně život v ctnosti. Toto je doba zkoušky a současně doba milosti. Jen Bůh může změnit tuto náročnou situaci pro lidské zdraví a lidskou duši.
Co chce tento virus říci dnešní církvi? A na co se církev ptá?
Tato situace se evidentně dotýká církve a vrací ji k základním otázkám o lidské spáse. Církev není jen lidská organizace. Ve svém nitru nese oběť věčné spásy, kterou za nás zaplatil Kristus svou krví, naléhá na věčné povolání člověka a zdůrazňuje Boží milost a obnovu lidských vztahů, přivádí k nadšení pro rodinu a křesťanské společenství i pro prostředky spásy. Proti ješitnosti individualismu a radikální autonomii je to příležitost pro přestavbu koncepce svobody, která není jen nezávislostí a přetrháním pout. Naše svoboda je stvořena pro společenství a láskyplnou závislost na Boží moudrosti. Objevit Krista, dát se obejmout jeho vykupitelskou milostí a naučit se žít ve společenství, to jsou výzvy, jak obnovit vztahy církve a společnosti.
Andrea Zembrano, Nuova Bussola Quotidiana
