Modlitba svatého Efréma
Denním světlem svého vědění zaplaš, Pane, noční temnoty naší mysli, aby náš duch byl tebou osvícen a v nové čistotě ti mohl sloužit. Když slunce začíná svou nebeskou pouť, začíná lidem pracovní den. Ty, Pane, připrav v naší mysli místo pro tvůj den, který nezná konce. Dej nám, ať sami na sobě zakusíme život vzkříšení a nic ať nepřipraví naše srdce o to, čím ty nás oblažuješ. Pane, pro naši usilovnou snahu se ti přiblížit vtiskni do nás pečeť toho dne, jenž nezačíná pohybem a během slunce.
Ve tvých svátostech tě denně objímáme a přijímáme tě do svého srdce; dopřej nám, ať na sobě zakusíme vzkříšení, v něž doufáme. Milostí křtu máme v sobě ukrytý tvůj poklad; ať ho rozmnožuje účast na hostině tvých svátostí, dej nám, Pane, ať se radujeme v tvé milosti. Nosíme, Pane, ve svém srdci tvou památku z tvého duchovního stolu; kéž ji vlastníme v plnosti, až přijdeš všechno obnovit.
Kéž skrze duchovní krásu, kterou v naší smrtelnosti budí tvoje nesmrtelná vůle, poznáme, jak velká krása je nám dána.
Tvoje ukřižování, Spasiteli, bylo koncem tvého pozemského života; ať křižujeme svou vlastní vůli, aby se v nás rodil život duchovní. Skrze tvé vzkříšení, Ježíši, ať v nás stále roste duchovní člověk; ať ho poznáváme, když hledíme na tvoje svatá tajemství.
Náš Spasiteli, tvůj Boží řád spásy je nám obrazem duchovního světa; dej, ať v něm žijeme svůj pozemský život jako lidé duchovní.
Nezbavuj, Pane, naši mysl znamení své duchovní přítomnosti a neodmítej našim údům teplo své dobroty. Smrtelnost pronikající naše tělo je pramenem našeho porušení; oživující vláha tvé duchovní lásky ať smyje následky smrtelnosti z našeho srdce. Dej nám Pane, ať spěcháme do svého domova a jako Mojžíš na vrcholu hory ať duchovním zrakem spatříme, jaký domov jsi nám připravil.
(Sermo 3 de fine et admonitione 2 4-5) Liturgie hodin III.
