Mé poslední Letnice
Modlitba k Duchu Svatému
V mystickém klimatu několik měsíců před deportací do Osvětimi zrodila se jedna z nejkrásnějších modliteb Edith Steinové: vnitřní zasnoubení duše s Duchem Svatým:
Kdo jsi ty, sladké světlo, které naplňuje a prosvěcuje temnoty mého srdce? Vedeš mě jako mateřskou rukou a ponecháváš mi volnost, jinak bych nedokázala udělat ani krok. Jsi prostor, který obklopuje mou bytost a uzavírá ji do sebe. Kdybys mě opustil, padla bych do propasti nicoty, ze které jsi mě pozvedl k bytí. Ty, který jsi mi bližší než já sama, důvěrnější než moje nitro, a přesto nepostižitelný a nepochopitelný, který dáváš propuknout tolikerému jménu:
Duchu Svatý – Věčná Lásko!
Nejsi sladká mana, která plyne ze srdce Syna do mého srdce jako pokrm andělů a svatých? Ten, který povstal ze smrti k životu, probudil také mne k novému životu ze spánku smrti, dává mi nový život každý den a jednoho dne mě jeho plnost zaplaví, život z tvého života – ty sám:
Duchu Svatý věčný Živote!
Nejsi paprsek, letící od trůnu věčného soudce, aby prorazil noc mé duše, která se nikdy nepoznala? Milosrdný a nevyčerpatelný proniká do nejskrytějších záhybů. Děsí se pohledu na sebe samu, přenechává prostor svaté bázni, počátku vší moudrosti, která přichází shůry a zakotvuje nás pevně ve výši, v tvém díle, které nás obnovuje,
Duch Svatý, neproniknutelný Paprsek!
Nejsi plnost Ducha a síly, s níž anděl rozlomil pečeť věčného Božího tajemství? Tebou podníceni cválají světem soudcovi hlasatelé a oddělují dvojsečným mečem království světla od království noci. A tak povstává nové nebe a nová země, tvým dechem všechno spěje na své správné místo.
Duchu Svatý, vítězná Sílo!
Ty jsi Umělec, který buduje věčný chrám, zvedající se ze země až k nebi. Skrze tebe se duše tyčí jako sloupy a zůstávají pevně stát. Poznamenány věčným jménem Boha zvedají se ke světlu a nesou klenbu, která uzavírá svatý chrám a korunuje ho, tvé dílo, které přetváří svět.
Duchu Svatý, stvořitelská Boží Ruko!
Nejsi ten, který stvořil jasné zrcadlo, které je nejbližší nejvyššímu trůnu jako křišťálové moře, ve kterém se božství s láskou shlíží? Skláníš se nad nejkrásnějším dílem svého tvoření a ono tě ozařuje tvou vlastní září, čistá krása všeho bytí spojená v rozkošném vzhledu Panny, tvé neposkvrněné snoubenky:
Duchu Svatý – Stvořiteli vesmíru!
Nejsi sladký zpěv lásky a svaté bázně, která věčně zaznívá kolem trůnu Trojice a snoubí v sobě čistý zvuk všech bytostí? Harmonie, spojující údy s hlavou, v níž každý šťasten nachází tajemství a smysl svého bytí, jásá, září a svobodně se vznáší v tvém proudění.
Duchu Svatý – věčný Jásote!
Svatá Terezie Benedikta do Kříže (Edith Steinová)
