Málo dobra z velkého povyku
2. 10. 2019
Od neděle 29. září, svátku sv. Michaela archanděla, hostí Náměstí sv. Petra v Římě u Berniniho kolonády nový monument. Nepředstavuje Ukřižovaného ani Pannu Marii nebo sv. Michaela, ale »Nevědomé anděly«. Monument realizoval kanadský sochař Timothy Schmalz na zadání podsekretáře dikasteria pro utečence a migranty, novopečeného kardinála Michaela Czerneho. Sochu inauguroval papež František k Světovému dni migrantů a představuje »skupinu migrantů z různých kultur a historických dob«. Papež toto dílo »chce mít na náměstí sv. Petra, aby všem připomínalo evangelickou výzvu k přijetí.«
Dílo je zhotoveno z bronzu a hlíny a představuje v přirozené velikosti stojící postavy nakupené na pramici a uprostřed trčí vzhůru dvě křídla, která mají »sugerovat přítomnost svatého mezi nimi«, jak čteme ve Vatican News. O jakého svatého se má jednat, když zobrazení představuje postavy nejrůznějšího vyznání, muslimy, židy, křesťany, bezvěrce...? To zřejmě není důležité pro dnešní církev, která od 2VK jakoby aplikuje: věřící, nevěřící, všichni budou spaseni skrze relativistického boha lidí jediné církve, který je tak milosrdný, že vůbec nezná spravedlnost.
Nikde v evangeliu není zmínka o tom, že by emigrace Židů do Egypta byla dobrá věc, když Jakub s dvanácti syny opustili Kanaan a usadili se na severu Egypta, kde se z jejich potomků stali otroci a po 400 letech otročení je Bůh Izraele vyvedl z této země a vrátili se podle knihy Exodus v roce 1400 před Kristem do zaslíbené země Kanaan, což se zde popisuje jako zázračná událost ve světle spásy a nesmírné radosti z návratu do vlastní země, k vlastním kořenům.
Dnes je pro Františka masová emigrace krásný a dobrý fenomén a národy prý mají přijímat migranty bez ohledu na tíži kriminality a zločinné lobisty, kteří jsou podporováni OSN, a duchovní a morální zkázu, která proniká do života osob, vyjíždějících z vlasti (málo je skutečných utečenců, více těch, kteří jdou za ekonomickým štěstím, pokud to nejsou přímo zločinci a teroristé). Papež se vůbec nezmiňuje o spáse duší skrze Krista Vykupitele, nýbrž jen o globalistickém přijímání, které nepočítá s tím, co si mají domácí národy počít, protože sleduje jen politické a ekonomické zájmy.
V Angelus prohlásil šalomounskou větu: Nikdo ať není vylučován ze společnosti, ať už je to starousedlík nebo nově příchozí. Jeho řeč postrádá logiku, protože nerespektuje možnosti zemí, jako je Itálie nebo Řecko, které nemají reálné možnosti přijímat všechny bez sociálního, pedagogického a pracovního kritéria a jsou prostě vystaveny nadvládě mas.
Podle vatikánských pramenů se má sledovat úryvek z listu Židům, kde se praví: Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili (Žid 13, 1- 3). Pohostinství je zajisté součástí křesťanské lásky, ale dobro je třeba konat pro dobro, katolické dobro není nikdy něco nazdařbůh, ani sledování politiky vzdálené od Božích principů, jak je tomu v těchto případech globalismu a emigracionalismu.
V roce 2013 Benedikt XVI. k Světovému dni migrantů a utečenců vydal poselství navíc přejaté od biskupů černého kontinentu, kteří se dnes pokoušejí vyvrátit iluze mnoha lidí, podvedených od těch, kteří těží ze situace a posílají oběti do nového otroctví: V sociálně politickém kontextu více než právo emigrovat je třeba zdůraznit právo neemigrovat, tj. být schopen zůstat ve vlastní zemi. Tato myšlenka je součástí křesťanské tradice a byla převzata od Pia X. (v době, kdy se Italové masově stěhovali do ciziny). Převzal ji Jan Pavel II., když řekl: První právo každého člověka je žít ve své vlasti: právo, které se stává účinným, jen když jsou pod řádnou kontrolou faktory, které podněcují k migraci. (Projev na Světovém kongresu o migraci 1998).
Masová migrace ani invaze nejsou nikdy dobré, pro nikoho. Bl. Giuseppe Allamano (1851-1926), Anděl ‚vědomý‘ jako byl sv. Pavel a mnoho světců kristocentrické lásky, který se velmi zabýval evangelizací jako zakladatel misionářů a misionářek Konsoláty, říkal: Dobro dělá málo rozruchu: mnoho rozruchu působí málo dobra. Dobro působí dobře i bez hluku;a ještě: Nemůžeme prostě jenom konat dobro: musíme je konat pečlivě tím nejlepším způsobem.
Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana
