Kulminuje spiknutí proti církvi Ježíše Krista
Profesor Plinio Corrêa de Oliveira upozornil v roce 1977 na vznik nových kmenových proudů uvnitř katolické církve zaměřených na přetvoření pevné a vznešené církevní struktury, jak ji náš Pán Ježíš Kristus ustanovil a ta po dvacet století modelovala podobu církve.
Nová struktura má být amorfní, diecéze a farnosti bez teritoria, pevné náboženské skupiny s pevně stanovenou kanonickou autoritou mají být postupně nahrazeny převažujícími letničními proroky, kouzelníky a čarodějnicemi. Ve stejném roce vydal tento autor knihu »Indiánský kmenový systém komunisticko – misijního typu pro Brazílii XXI. století«. V této knize analyzoval 36 dokumentů o připravované nové progresivní misijní činnosti, která má infiltrovat strukturu církve.
Cílem nové zvrácené misijní činnosti má být hlásání nového kmenového systému a utopistického Božího království.
Problém těchto zmatků není v samotných misionářích ani domorodcích. Je třeba pochopit, že v lůně církve se zcela beztrestně rozvine nová filozofie, zaplaví semináře, deformuje misionáře a znetvoří misie. A to všechno s velmi silnou církevní podporou a dohledem.
Jak předvídal Plinio Corrêa de Oliveira již před čtyřiceti lety, vnikne do církve nová bláznivá teologie. Za pontifikátu papeže Františka se kmenový systém stává hybnou silou nové ekleziologie, která je fakticky vyložena v Instrumentum laboris k amazonské synodě, svolané na říjen do Vatikánu.
Proti hrozbě této skandální situace nastupuje nové významná akce. Institut Plinio Corrêa de Oliveira (IPCO) shromáždil veškerou nauku svého zakladatele, aby vyrukoval do boje a informoval náležitě všechny ty, kteří se legitimně zabývají zprávami týkajícími se blížící synody. IPCO, jehož předsedou je dr. Adolpho Lindenberg, spolu se Společností na ochranu Tradice, Rodiny a Vlastnictví ustavil
„Stráž nad pan-amazonskou synodou“
(http://panamazonsynodwatch.info/it/ -
síť informací a orientace, aby včas upozorňovala na hrozby, jaké synoda představuje pro západní civilizaci.
Na této síti je vynikající rozbor Instrumentum laboris (IL) od José Antonia Urety, který tento dokument analyzuje jako plán úplného zemětřesení celé hierarchické struktury Bohem ustanovené církve. Ve jménu „vtělení amazonské kultury“ IL vyzývá k úvaze o idei spojit jurisdikci (moc a vládu) ve všech oblastech (svátostné, jurisdikční a administrativní) v permanentní Svátosti Řádu (127). Je zcela nepochopitelné, že pracovní dokument synody si dovoluje dělat předmětem diskuze nauku víry, jakou je rozlišování struktury církve složené z kléru a laiků, a potvrzené 1. Nicejským koncilem a pak založené na zásadním rozdílu mezi obecným kněžstvím věřících a svátostným služebným kněžstvím kleriků, které má svůj základ v apoštolské posloupnosti a je obdařeno posvátnou mocí. Toto rozpuštění katolického kněžství do podoby protestantských pastorů je spojeno s požadavkem zvážit potřebu závazného celibátu (129 §2), a co horšího, požadavek, aby určitý typ „oficiální služebnosti“ mohl být svěřen také ženám (§ 3).
Domorodá teologie prosazovaná v IL není nic jiného než radikalizace odsouzené Teologie osvobození, která požaduje přetvořit církev na organizaci letniční a kmenovou v naprostém protikladu ke dvaceti stoletím křesťanství. Zastánci indiánské teologie osvobození, nebo prostě „indiánské teologie“, jak píše Julio Loredo, se již mobilizují v celé Latinské Americe a také v Evropě. Zahnízděni v různých biskupských konferencích a koordinovaní skrze média připravují schémata, základní texty a organizují mediální propagandu. Podobně si počínali progresisté v epoše 2VK.
