Kam to církev zabloudila?
Marcello Pera je první laik, který pochopil, jak riskantní zbloudění nastoupila katolická církev, když se otevřela dialogu s modernismem XXI. století, s úmyslem opustit šero sakristie, která potřebuje vyvětrat. Stal se první laikem, který se odvážil dialogu se zastánci sekularizace o tom, co to znamená vést dialog s modernismem „sociální spravedlností“ počínaje.
Marcello Pera byl předsedou italského senátu (2001-2006) a vynikající filozof, který se zabýval tzv. „otevřenou společností Karla Poppera a George Sorose“, kteří dnes církev nejen ovlivňují, ale přímo ovládají. Napsal spolu s Ratzingerem knihu Bez kořenů a po ní Proč se musíme nazývat křesťany. Stal se tak solí v oku laicistů a „novokatolíků“ .
Napsal knihu Lidská práva a křesťanství – Církev ve zkoušce modernosti. Je to lekce o morálních křesťanských hodnotách, předkládaná filozofem pokládaným za laika, který bušil na bránu „Nádvoří pohanů“, ale nebyl vpuštěn dovnitř, protože dal najevo, že začíná chápat tajemství vykoupení a velikost prožívané víry. Pohané, kteří jsou naopak přijímáni, musí umět zachovávat svou gnostickou identitu. Pera ve svém díle demonstruje velkou hodnotu tzv. lidských práv a dává odpověď na kantovskou otázku, kterou po svém předkládá ve své knize: »Proč křesťanství, které je eminentně náboženstvím povinností vůči Bohu, tvorů vůči Stvořiteli, dlužníka vůči Dobrodinci, dnes přijalo nauku o etice (právní a politické) „lidských práv“? (Máme zde na mysli to, co vzešlo 1789 z Francouzské revoluce a pak se svým způsobem přetvořilo v OSN.)
Odpověď by mohla znít: protože díky generickému konceptu špatně pochopeného Milosrdenství byly povinnosti přeformovány na „právo na spásu“ a byly vyloučeny jako zbytečné záslužné skutky. Když se odloučíme od záslužných skutků, zbavujeme se povinností a zbudou nám jen práva. Kniha vysvětluje cenu, jakou křesťanství platí za nauku o lidských právech, kterými znetvořuje křesťanské povinnosti, překrucuje je na požadavky ducha doby, zaměřuje se na projekt civilizace, která se odlučuje od Boha.
Jaká jsou ve skutečnosti nová lidská práva, která vyhlašuje OSN? (právo na potrat, eutanazii, gender...). Pera vysvětluje, že po 2VK první požadavky falešné svobody nárokované proti křesťanskému náboženství, se staly svatosvatými právy pro samotné křesťany přímo ve jménu Evangelia (není klasickým příkladem osoba Panelly?). Tak bioprávo si podmaňuje bioetiku, nová lidská práva (pod záminkou modernosti) vyhošťují církev, která je přijímá. Pera několikrát cituje Lva XIII. (Immortae Dei), umlčovaného proroka, a uzavírá svou knihu otázkou (jejíž odpověď přenechává čtenáři): »... když církev vede dialog s moderností a jejími institucemi, může si dnes myslet, že se stává humanitární, demokratickou, otevřenou, přijímající, radící, otcovskou, vlídnou. Mnozí její protivníci ji za to velice chválí. Ale je to to, k čemu církev vlastně existuje?«
Ettore Gotti Tedeschi, La Nuova Bussola quotidiana
