K otázkám, které vyslovil kardinál Urosa
6. 10. 2019
Diagnóza Instrumentum Laboris od venezuelského kardinála Urosy výstižně postihuje zbloudilé stránky tohoto dokumentu. Problém však není v dokumentu, problém je v jeho duchovním otci. Odpovědi na otevřené otázky, které autor v této souvislosti klade, míří všechny do jednoho bodu, a tím je skutečný Bergogliův dlouhodobý záměr a cíl, který dává skutečný smysl svolané amazonské synodě: uzavřít definitivně dějiny dvoutisícileté církve jakožto v současném světě neúnosné a zahájit novou epochu, kdy ji nahradí stádo zcela autonomních volnomyšlenkářů s „desaterem ad libitum“. Teprve toto finále dává dokonale pochopit smysl všech jeho počinů, kroků a spisů za celou dobu jeho působení.
Jde o evidentně překotné formální nastolení nových nebes a nové země a uzákonění nepřístojného způsobu života, který byl v rostoucí míře praktikován již velkou řadu let. Ty, kteří nebyli ochotni akceptovat zpohodlněnou a zdeformovanou podobu křesťanství, dokázal vytěsňovat na periferii, zesměšňovat použitím jedovatých a jízlivých poznámek, očernit je a mocensky zbavit vlivu.
Svou rafinovanou dvojakostí vychází populisticky vstříc demoralizovaným a zvlažnělým zástupům katolíků, které mu za to vytrvale tleskají. Současně mlčí ke kdejakým zlořádům duchovenstva, takřka vítá všechny zlořády v liturgii a náboženské praxi a demoluje preláty a řehole, které prosperují a nepodlehly obecné demoralizaci.
Obratně využívá propasti nevědomostí současných věřících v oblasti základů víry a vyplňuje je svými výmysly a lží. Nyní by chtěl zaslepené davy oslnit jako objevitel „nového jedinečného zjevení, které situoval do amazonských pralesů, a tamní šamany a kanibaly prezentuje jako odedávné osvícené proroky nového božstva Otce Matky přírody. Tak se současně zavděčuje prolhaným globalistům, kterými prošpikoval současný Vatikán.
Realizuje tak vytrvale svůj dávný projekt, kvůli kterému se zmocnil papežského trůnu, na který poprvé i zasedl jakožto bezvěrec s vlastní pedopsychologickou konstrukcí marxistického stylu, která staví veškeré náboženství na hlavu. (Tímto svým osobním poblouzněním se potřeboval svého času opakovaně pochlubit zednářskému agnostikovi Eugenu Scalfarimu.)
Ke katolické církvi chová trvale neskrývanou averzi a setrvává v ní jen proto, aby ji zničil. Proto až zběsile nahání do Evropy hordy jejích úhlavních nepřátel a projevuje až nápadné sympatie a náklonnost jejím disidentům, jinověrcům a úhlavním nepřátelům církve; dává to veřejně najevo až nemístným objímáním a líbáním bez ohledu na jejich pohlaví. Postavy, které nade vše zbožňuje, jsou Jidáš a Luther.
Je to suverénní samovládce, který nesnáší nad sebou ždánoui autority a nesnese jakýkoliv odpor. Proto potřebuje takové „náboženství“, které mu poskytuje úplnou volnost prohlašovat a opět popírat, hlásat, co se mu zlíbí. Tímto novým jemu podřízeným nebem a božstvem je jeho nikým nekontrolovatelná amazonská fantazie. K tomu, aby mohl vyrukovat na veřejnost s oficiálním projektem bohopocty, který prakticky ignoruje Božího Syna, je zapotřebí inspirace a naprosté zaprodanosti Satanu a záštity jeho pozemských pacholků. Jde o přímou odevzdanost Nepříteli, která ani nepotřebuje masonského prostřednictví., protože to by omezovalo pocit jeho naprosté suverenity.
Když to všechno sečteme, mělo by nám být jasné, s kým máme tu čest.
-vu-
Pro oživení paměti:
Neklamené znamení: falešný prorok
Katolická morálka podle Bergoglia
Něco, co přesahuje všechny meze
Konverze k luteránství u papeže Františka
Velkými kroky k bergogliovskému univerzálnímu náboženství
