Horoucí vzývání Ducha Svatého
Jako v prvním Večeřadle rodící se církve i naše srdce hoří touhu pozvednout se k vzývání Ducha Osvětitele, Učitele a Utěšitele, ať z tohoto velkolepého večeřadla stoupá hojně věrné, pokorné volání a vroucí modlitba k nebi: Veni Creator Spiritus!
Ó Duchu Stvořiteli, který ses vznášel nad vodami stvořeného vesmíru a obnovil tvář Země; ty, který jsi přinesl první hlásání pravdy a záchrany Římanům přítomným v Jeruzalémě, když poslouchali Petrovo kázání (Skutky 2, 10); dětem tohoto Říma, srdce světa, ve kterém Petr později svým životem apoštola a smrtí mučedníka musel dosvědčit pevnost své víry, neochvějnost své naděje a nesmírnost své lásky: „Obrať se, Pane, k nám, shlédni z výšin nebe a ujmi se té révy, zahrady, kterou tvá pravice zasadila“ (Ž 79, 15–16).
Sestup, Duchu Stvořiteli, jako jsi už sestoupil a jsi s námi; jsi blízko Kristově nevěstě, Ty jsi její život, její duše, její útěcha, její obrana v každém okamžiku, zejména v dobách tísně a bolesti. Vylij plnost svých darů, aby všichni Pastýři i stáda vyzařovali světlo své víry, pevnost své naděje, sílu své lásky ve světě.
Skrze tebe, Duchu Osvětiteli, Duchu rady a síly, křesťanské mysli za všech podmínek, pokořujících i povznášejících, chápou a pociťují nejen mimořádnou tíhu, ale také závažnou odpovědnost přítomné hodiny, ve které starý svět tone v bolesti a rodí se nový. Rozjasni pro všechny, kteří na čele nesou Kristovo jméno, úzkou cestu ctnosti, která vede ke spáse, aby setřásli spánek lhostejnosti, vlažnosti a nerozhodnosti a rozhodli se vymanit z neuspořádaných pozemských záležitostí.
Skrze tebe, Duchu Utěšiteli, nechť se nejen vrátí oživení po rezignaci, ale především živá síla důvěry v nesčetných srdcích, která sténají a kterým hrozí, že se zlomí, zhroutí se pod tíhou potíží a námahy, obětí a nespravedlností, útlaku a degradace. Buď odpočinkem v únavě, osvěžením v horlivosti, teplem v mrazu, úlevou v slzách. Buď otcem sirotků, obráncem vdov, pokrmem chudým, podporou opuštěným, úkrytem a ochranou pronásledovaných, obranou bojujících, osvobozením pro vězně, balzámem pro zraněné, lékem pro nemocné, útočištěm pro hříšníky, pomocí pro umírající.
Uspořádej a znovu sjednoť ty, kteří se milují s čistým srdcem a které rozdělily současné těžké události. Nechť tam, kde hlas lidské útěchy oněměl, promluví úsměv a nastoupí ruka křesťanské lásky; nechť jejich zrakem zazáří víra, úsvit dne nechť jasně zazáří a nikdy nezklame, dostaví se tvá nevýslovná odměny podle slov Apokalypsy: „Bůh jim setře každou slzu z očí, nebude již smrt ani zármutek, nebude více nářek a žádné výkřiky, žádná námaha, protože co bylo, pominulo“ (Apok. 21, 4).
Skrze tebe, Duchu Učiteli pravdy, nechť se šíří v lidských srdcích a intelektu nikoliv strach z oběti, ale vůle k morálnímu probuzení, intenzivní touha po míru, spravedlnosti, umírněnosti a moudrosti, míru, který ze své podstaty v hloubi svého naplnění nezapomíná na tvá varovná slova: „Žádná moudrost, žádná rozumnost ani obezřetnost nic nesvedou proti Hospodinu“ (Přísloví 21, 30); a s tímto mírem jim zároveň vlij vědomou vůli, která neodmítá nepostradatelné předpoklady, základní linie vývoje, který následuje. Učiň, aby se vládci národů povznesli a zaměřili své myšlenky, své ambice a výhody nikoliv podle délky svého meče, ale podle životních práv svých národů a podle svaté normy Boží vůle a jeho božského zákona,
Ó Stvořiteli, navštiv mysli svých věřících a naplň jejich srdce svou milostí; a dokud tato doba zkoušek trvá, s plností a všemocí svých darů, strážci Kristova stáda, dej nám a těm, kteří budou naslouchat Našemu hlasu, aby byli schopni naplnit a podporovat s pevnou vírou, radostnou nadějí a horoucí láskou spásonosné poslání Vykupitele, které nám zanechal slovy: Budete mými svědky! až do dne, kdy Církev odstraní plevel své nevýslovné bolesti a bude schopná vděčně a radostně zvolat před Bohem pokoje a Sluncem spravedlnosti: „Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vyprávět o Hospodinových činech (Ž 117, 17). Amen.
