Francesco d¨Erasmo:Obnovené vyznání víry
Prosím pokorně ty, kteří mají možnost maximálně rozšiřovat tento můj text, aby tak činili, a osvobozuji je od jakékoliv osobní odpovědnosti za jeho obsah, aby mohl opravdu dorazit k jeho adresátům, jmenovitě:
Jeho Svatosti Benediktu XVI., všem biskupům, věřícím laikům katolické církve a všem lidem dobré vůle.
Já, Francesco d’Erasmo, narozený v Miláně 29. ledna 1974, pokřtěný 10. února 1974, vysvěcený na kněze svaté Církve Katolické Apoštolské a Římské v La Storta 26. června 1999, bytem v Tarquinii na známé adrese, za plného stavu mých schopností, poté, co jsem dlouhá léta nesl břemeno toho kroku před Bohem a s plným vědomím důsledků, které může způsobit,
při obnově své víry, kterou vyznali moji rodiče a kmotři při mém Křtu, obnovené mnou samým při jáhenském a kněžském svěcení, při přijetí úřadu faráře v roce 2017, jakož i při veškeré službě Svaté Katolické Církvi, předchozí i následující, i působení písemně a veřejně,
upřesňuji výslovně, že obnovuji své vyznání víry závazně podle formule vyžadované při přijímání jakéhokoliv úřadu v Církvi podle norem a Kánonů,
zvláště obnovuji výslovně to, co je uloženo odpřisáhnout v Protimodernistické přísaze předepsané Piem X. 1. září 1910,
a výslovně upřesňuji, co je dále uvedeno jako neoddělitelná část mého vyznání víry.
Uznávám před Bohem, že nemohu setrvat dále v mlčení ani za okolností, jež dále vyložím, a žádám o odpuštění Boha a lidi, jestliže moje váhání až do tohoto okamžiku bylo zaviněné, třeba v dobré víře ze strachu z důsledků, jaké by to mohlo mít pro dobro církve, kdyby nebylo správné.
Nemohu dále mlčet o jistotě toho, co Bůh zjevuje mému rozumu a mému srdci, mému svědomí, jinak bych byl komplicem zla, které tím vzniká.
UZNÁVÁM A PROHLAŠUJI VEŘEJNĚ PŘED BOHEM A LIDMI
ŽE ten, který aktuálně sedí na Petrově stolci a udělil si jméno František, Jorge Mario BERGOGLIO, NENÁLEŽÍ DO SPOLEČENSTVÍ SVATÉ KATOLICKÉ CÍRKVE, JE V ANATHEMA EXKOMUNIKOVÁN, PROTO NENÍ PRAVÝM PAPEŽEM KATOLICKÉ CÍRKVE.
Jsem si vědom, že jen Bůh má autoritu sesadit papeže.
Připomínám proto, že kdokoli v církvi upadne do hereze, ztrácí tím svůj úřad.
Jorge Mario Bergoglio upadl do početných nejtěžších herezí až po samotnou apostazi od víry skrze prohlášení a dokumenty, které publikoval, prohlášení, která jsou mu připisována, ale která neodvolal; i když je neprohlásil „ex catedra“, zmátl těmito akty víru věřících, zneužil víru a poslušnost, jakou mají vůči Petrovu nástupci. Snášel, živil a podněcoval v církvi praxi herezí a hříchů proti katolické morálce, i pokud nejsou těžké, dospěly až k apostazi, a trestá nejednou ty, kdo se postavili proti.
Připomínám z nejposlednějších hříchů idololatrii ve vzdávání úcty pohanské modle praktikované v bazilice Svatého Petra za jeho přítomnosti, kterou nikdy neodvolal a neprohlásil veřejně, že odmítá tuto přetěžkou svatokrádež. Připomínám popření božství Ježíše Krista a pekla v interview zveřejněném v jeho jménu a nikdy neodvolaném. Připomínám veřejný akt popření, že Ježíš Kristus je jediný Spasitel, který byl dán lidstvu.
Děkuji Bohu, že mi dal jistotu o neodvolatelnosti toho mého aktu skrze fakta těchto dnů a dnešní liturgie, jak to nyní popisuji, nikoliv abych se ospravedlnil, ale abych pomáhal tomu, kdo chce poznat pravdu.
Podlé našeptávání, že existuje autorita, která může dispensovat věřící od velikonočního přikázání, je ve skutečnosti nikdy nevídaná modloslužba. Tím staví Boží autoritu pod svou vlastní autoritu v samotném srdci kultu, jaký je církev povinna slavit pro posvěcení věřících.
Člověk se tu povyšuje nad samotného Boha!
Tento hřích byl přítomen již v mnoha jiných skutcích Bergoglia, zvláště pokud jde o kázeň v přístupu ke svátostem a k církevním úřadům, ale vždy bylo možné pro toho, kdo chtěl, nespolupracovat osobně na takových svatokrádežích.
V tomto okamžiku jeho zneužívání autority svěřené Kristem samotnému Petrovi, aby utvrzoval věřící ve víře, představuje také fyzickou překážku pro věřící, aby mohli být poslušni přikázání a slavit Velikonoce, a to pod záminkou domnělé poslušnosti vůči politické moci, která nemá legitimní autoritu nad projevy kultu.
V této situaci je zřejmé, že biskup v bílém se nachází v roli Nabuchodonozora vůči třem mládencům, a vytváří ve svědomí věřících bezprecedentní zmatek.
Toto je ohavnost zpustošení. Není možno ji hodnotit jinak než jako velkou apostazi od Pravdy a víry, ke které dochází na přímou odpovědnost toho, na koho se dívá svět jako na Petrova nástupce a Náměstka Kristova.
To znamená popírat, že jen Ježíš Kristus je Cesta, Pravda a Život, a tedy popírat, že Ježíš je Bůh, Syn Boha, který přišel v těle.
Podporovat a domnívat se, že tak podporuje zdraví a respekt k politickému řádu (a snad chránit před nebezpečími, která tajně ohrožují lid Boží, který o tom neví), nebude nikdy důležitější, než chránit věřící před neposlušností vůči Bohu!
Takto Bůh nepřikazoval. Kdo nedává Bohu, co je Božího, nemůže dávat ani císaři, co je císařovo. Dává císařovi, co je Boží.
Ježíš takto nejednal!
Jsem si vědom, že takovou situaci je obtížné řešit. Není mou věcí, abych takové řešení hledal, k tomu nemám autoritu.
Připomínám tomu, kdo tuto autoritu má, že „u Boha nic není nemožného“.
Připomínám rovněž, „budou-li tito mlčet, kamení bude volat“. Některé kameny již volaly, ale hierarchie církve, jak se zdá, je v mnoha svých údech hluchá.
Věřící, kteří uznávají pravdu, kterou tvrdím, ale jsou zmateni z důsledků, připomínám, že Bůh slíbil, že nikdy svou církev neopustí.
První, kdo nám oznámil příchod těchto událostí, je Ježíš v Evangeliu, a celý zbytek evangelia nám říká, že mezi námi povstanou nepřátelé pravé víry.
Upřesňuji, že svátosti, které jsou poskytovány v rámc katolické církve, jsou platné, jako jsou platné ty, které jsou poskytovány po staletí v některých jiných církvích, i když se netěší plné jednotě s legitimním Nástupcem Petrovým. Tak také akty vlády, i když nejsou platné, mohou být sanovány a obecně napraveny jinými akty.
Svatá Církev je založena na víře Apoštola Petra, a tato víra nesmí utrpět!
Jestliže někdo, kdo má autoritu, aby zasáhl, by mohl být zdržen pro strach z důsledků pro věřící, jak se to stalo až dosud mně, připomínám svědectví tří mládenců v peci, nebo Zuzany, nebo všech světců, zvláště mučedníků: »Lépe je pro mne, abych byl zabit, než abych hřešil proti svému Bohu«. Praví katoličtí věřící mají ještě tuto vytrvalost, často i dnes, ve skrytosti, praktikují ji za velkých obětí, až k obětování samotného života. Necítí se opuštěni, ani když se jejich těla nacházejí v moci těch, kteří je mohou zabít, ale cítí se opuštěni od pastýřů, jestliže jejich víra je vystavena zvůli satanovy lži.
Připomínám znovu sobě i všem křesťanům slova Apoštola Pavla k nebezpečí být komplici velké aktuální apostaze: »Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Co jsem řekl, opakuji ještě jednou: hlásá-li vám jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! (Gal 1,6-10).
Sám Petr, jehož roli Bergoglio zneužívá, řekl nejvyšším kněžím v synedriu: »Sluší se více poslouchat Boha nežli lidi«.
Před dvěma roky jsem napsal jeden článek, a odvolával jsem se na slova Daniela před Zuzanou, přiložil jsem obrázek Madony s krvavými slzami z Civitavecchia a zveřejnil na internetu www.mt715.simplesite.com, aby byly pro všechny viditelné. Byl to pokus dosvědčit to, co tvrdím, nejnázornějším způsobem, přesvědčen, že se varuji škodlivých následků, které by to mohlo způsobit církvi.
Nyní nastal okamžik říct otevřeně to, co jsem chtěl tehdy naznačit:
„Jsem nevinen krví této ženy“.
Daniel řekl, že není skrze mlčení spoluviník na vraždě nevinné Zuzany.
Nechci být spoluviníkem svým mlčením o krvi Katolické církve, protože krev má cenu života, života katolické církve a její víry v Ježíše Krista. Na svatém obrázku pláče Madona krvavé slzy. Je to krev Ježíše Krista, jejího Syna, jak Ona sama vysvětlila. Proto Krev církve je krev mystického těla jejího syna, krutě mučeného a zabitého odpadlictvím od Jeho Víry a Pravdy.
Já František d´Erasmo jsem nevinen krví této Ženy!
Tak věřím a tak vyznávám před Bohem Otcem všemohoucím a Ježíšem Kristem, jeho Synem a naším Pánem, který přijde, aby soudil živé i mrtvé a svět skrze oheň, před Svatým Duchem Pravdy a Pannou Marií, Matkou Boha a Církve, Královnou nebes, před jejím Neposkvrněným Početím, svatými Apoštoly Petrem a Pavlem a všemi nebeskými zástupy Společenství Svatých, a přede všemi lidmi dobré vůle.
Ať mi pomáhají svatí Andělé.
Amen.
Francesco d´Erasmo
Diecéze Civitavecchia-Tarquinia, 1. dubna 2020
Pramen: Stilum Curiae
