Dvakrát na stené téma
Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní! Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. Chci vám však připomenout, třebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid z egyptské země, potom však zahubil ty, kteří neuvěřili. Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvířata znají, v tom propadají zhoubě. Běda jim, neboť se dali cestou Kainovou a jako Balaám se nechali svést úplatkem a jako Kore zahynuli pro svou vzpouru. Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Bohem a jsou jako pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, divoké vlny mořské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž navěky je připravena nejčernější tma. Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s deseti tisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu. Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch. Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista, neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího. Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; zachraňujte je z hořícího ohně. Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem. Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.
- o -
Na českých mediálních sítích se mezitím objevil chomáč zmatených slov, která se pokoušejí hájit Františkovy skandální heretické výroky:
Společným jmenovatelem obou textů je pojem »nepravosti«.
To, co první text nazývá „propadnout nepravosti“, druhý eufemicky obměňuje na „změnit styl chování“.
Poslání apoštolů je vymezeno jednoznačně: učit všechny národy, aby zachovávaly všechno, co Pán přikázal. Není zde nikde řeč o „strukturách chování“, které by mohly nastoupit na místo přikázání, nýbrž z Ježíšových slov logicky vyplývá, že struktury chování se musí řídit podle Ježíšových přikázání, i v tom, jak je předávají apoštolové.
Skutečnost, že tři čtvrtiny svého listu věnuje sv. Jakub výstrahám a varováním před falešnými učiteli a hrozícími neúprosnými tresty zde na světě i na věčnosti, dokazuje, že již v samých počátcích Ježíšovy církve Satan nelenil a našel si spoustu falešných proroků, kteří nebezpečně ohrožovali spásu Božího lidu. Naší křesťanskou povinností je proto odhalovat tyto nepřátele, a nikoliv hledat eufemismy jako prostředek na „vyvanutí“ Božích přikázání.
Konkrétní výčet forem a způsobů, jak zvrhlí Kristovi nepřátelé a jimi svedení věřící porušují, co je svatosvaté, odbude takový falešný prorok tím, že je označí za „nehajitelné kletby“ a vytváří tak široké pole pro hříšnou zvůli zakuklenou pod maskou blíže nevymezené „svobody svědomí“ a „svobody náboženství“. Odvolává se přitom na koncilní dokument, ale velice prostým způsobem se můžete přesvědčit, že v této podobě se ona podvodná sousloví ve jmenovaném dokumentu vůbec neobjevují a patří do arzenálu pokoncilních deformací a svodů.
Zdravý rozum a střízlivý úsudek nám spíše radí, že je pro nás daleko spolehlivější a k Bohu uctivější opírat se o slova, která byla napsána spolehlivým svědkem Kristovým ne více než třicet let po jeho odchodu k Otci a která s odvoláním na Spasitele vyzývají k věrnému následování Krista, než přijímat žvásty nebezpečných náhončích, kteří mají tu drzost přirovnávat pro ně nepohodlné Boží slovo ke zkažené konzervě s prošlou lhůtou.
-vu-
