Drazí biskupové je zde lid, který čeká.....
Když se v církvi zabydlí hereze, vězte, že není jiného důkazu pravé víry a pravého křesťanství než Písmo svaté, proto ti, kteří se obrátí jinam, zahynou. ( Sv. Jan Zlatoústý, Homilie 49 ad Mattheum)
Žaloba jednoho kněze toužícího shromáždit hlasy Božího lidu, který se nehodlá vzdát a chce dodat odvahy vlastním biskupům, aby odložili strach...
Jsme si vědomi, že sotva můžeme očekávat něco od kněží, kteří, jakmile se angažují, aby zachovali Pravdu, ihned jsou umlčeni, degradováni a postihováni.
Dnes poprvé v dějinách vzniká dojem, že katolická církev už nemá síly, aby se bránila. Zkáza vyvolaná smutně proslulým 2VK dosáhla, jak se zdá, smrtonosné míry. Všechno se změnilo ve prospěch světa, od liturgie až k nauce a pastoraci. Viditelná církev už de facto není katolická v mnoha aspektech a je evidentně zcela v úpadku. Nejedná se o vnější útlak, ale mor v nitru církve.
Pánovo přislíbení, že brány pekla ji nepřemohou, je jistě stále platné. Je tedy naděje, že síly, které se zatím snaží vzepřít se zkáze uvnitř církve, mohou jednoho dne díky Boží milosti a pomoci znovu nabýt vrchu. I když nesměle, je třeba říct: je neuvěřitelné, aby tváří v tvář viditelnému úpadku, který se stále víc šíří, nenašel nikdo konečně odvahu poukázat na zdroj zkázy a prolomit tabu, které zastrašuje ty, kdo chtějí do důsledku demaskovat tento koncil jako pramen zhouby.
APEL NA KARDINÁLY
Vaše řeč budiž ano ano, ne ne. Co nad to je, je od Zlého (Mt 5,37)
Budou-li tito mlčet, kamení bude volat (Lk 19,40)
Jsme si vědomi, že jako věřící katolické církve nemůžeme pokládat dnešní situaci v církvi za normální. Božská ústava bojující církve stanovená nezměnitelným způsobem jejím Zakladatelem chce, aby měla jako princip viditelné jednoty jedinou hlavu; poslušnost každého člena církve vůči ní zajišťuje společenství všech s neviditelnou Hlavou, která ji řídí z nebe skrze svého Vikáře na zemi a s ním spojené biskupy.
Z Boží vůle papežský primát spočívá v plné, svrchované, bezprostřední a univerzální jurisdikci nástupce Petrova nade všemi pokřtěnými. Úřad římského papeže má tedy charakter jurisdikční, nikoliv svátostný: je udělován skrze kanonickou volbu a začíná od okamžiku jejího přijetí. Vzdát se jí je vždy možné, pokud je tento akt proveden náležitě, a pak znamená plnou ztrátu vykonávaného úřadu s tím, že z ní zůstává jen stav biskupa.
Z těchto neodvolatelných skutečností vyplývá, že stav emeritní papež se musí zakládat na určitém dogmatickém a kanonickém základě. Kdo se zřekne papežského úřadu, zůstává pouhým biskupem a ztrácí právo užívat jméno, oděv a znaky označující důstojnost spojenou s tímto úřadem. Podržet si je po abdikaci je zdrojem zmatku, především když příslušné prohlášení abdikace se má týkat jen aktivní služby a nastupuje od stanoveného data. Jestliže se tento stav týká jen určitého hypotetického aspektu úřadu, je taková abdikace neplatná pro zásadní chybu vlastního objektu. Úřad římského papeže svou podstatou, jak již bylo řečeno, spočívá v nejvyšší jurisdikci nad celou církví, proto ho není možno aktivně vykonávat, ani se zříci jeho vykonávání při současném podržení důstojnosti. Odlišný je případ vysloužilého biskupa, který se zřekl jurisdikční moci, kterou přijal jako papež (a proto již ji nemá), a zachovává si svátostný charakter, jaký přijal s biskupským svěcením. Pokud jde o abdikaci Benedikta XVI., je k ní absolutně nezbytné autoritativní vyjasnění.
V případě neplatné abdikace není možno konat volbu nástupce, která v tomto případě vykazuje navíc závažné pochybnosti z jiných důležitých motivů: konspirace, která vedla k volbě, veřejně dosvědčená jedním z hlavních aktérů, o které pojednává Konstituce Universi Dominici Gregis Jana Pavla II., podle které je uvalena exkomunikace latae sententiae na ty, kteří před konkláve uzavřeli dohodu, a na toho, kdo volbu přijal.
Dále je to procedurální neregulérnost samotné volby (kterou mocí stanovených norem činí Konstituce neplatnou; zjevná nepravověrnost kandidáta, která předchází nástup na Petrův stolec (Bula Cum ex apostolatus officio Pavla VI. vylučuje kandidáty heretiky). Všeobecné přijetí církví může sanovat procedurální neregulérnosti, nemůže však připustit a sanovat chybějící pravověrnost a stav exkomunikace některých volitelů i samotného zvoleného.
Je pravda, že nepravověrnost toho posledního, i když byla známá, nebyla formálně prohlášena před volbou, ale následně ji jako zvolený široce prokázal a prokazuje.
Ze všech výše uvedených otázek se za současného stavu jeví nemožné vyvodit definitivní řešení. Je nicméně nesporné, že nauka Jorge Maria Bergoglia je neslučitelná s katolickou naukou: seznam těžce rozporných bodů roste den ze dne a vyvolává zmatek a ztrátu autentických věřících, kteří vidí tyto rozpory s předanou vírou a kontinuitou církve po tisíciletí. Laici i prostí věřící však nemají autoritu, aby na tomto poli zasáhli, ale mohou reklamovat a naléhat, aby tak učinili ti, pro které je to úkolem povinností, tj. biskupové a především kardinálové jako bezprostřední spolupracovníci papeže.
V případě evidentních bludů a naukových dvojznačností papeže máte nevyhnutelnou povinnost přísně ho napomenout a vyžadovat nápravu, jak tomu bylo v případě Jana XXII., když mezi roky 1331 a 1333 hlasitě i písemně vyjádřil heretické myšlenky o podmínkách zemřelých po smrti. Kardinálové ho přiměli k odvolání bludu dříve, než zemřel. V našem případě jich máme celé svazky.
Vaše astronomické mlčení spolu s anomální demisí Benedikta XVI. může být interpretováno jako dopuštění Boží, a tedy jako součást plánu, který směřuje k odhalení reálného stavu na úrovni víry a morálky části kléru a věřících, který až do Františka byl tutlán, ale nyní odkryl svou odpornou nezřízenost. Nyní se objevilo mnoho antikristů; oni vyšli z našeho středu, ale nebyli z nás. Z toho poznáváme, že poslední hodina je tady (1 Jan 2,18,19). Do jaké míry má svatý lid být podroben zkoušce, aby snášel nesmírné skandály, a kolik duší má být ještě vystaveno věčné záhubě pro nepravověrnost tolika posvěcených služebníků? Nestačí-li neschopnost biskupů napravovat heretiky a nemravy, proč se má připouštět vaše zanedbávání povinného nátlaku na toho, kdo ustavičně mate nauku a podporuje nestoudníky?
Jsme si vědomi, že přísluší Pánu, aby řídil dějiny, určoval doby a jejich trvání, ale víme také, že naše modlitba a naše konání jsou od věčnosti Boží vševědoucností předvídána, jsou zahrnuta do jeho vlády a mohou vést k urychlení událostí.
Čemu dáváte přednost, nejdůstojnější Eminence: mučednictví pro věrnost víře, ke kterému jste povoláni, abyste ji bránili, jak to symbolizuje purpur, do kterého jste oděni, nebo hanebné smrti jako trestu nebe, který vás může postihnout z rukou nepřátel církve? Důstojné výtce po příkladu sv. Pavla vůči tomu, kdo je pokládán za Petrova nástupce, i když to může způsobit vaše odvolání a pokoření, anebo civilnímu odsouzení, s relativním mediálním pranýřem, eventuálně vězením?
Je bohužel pravdou, že je tu už jeden z vás, kdo ztratil úřad nejen pro otevřené stíhání, ale dokonce pro prosté plnění povinnosti bdít nad naukou, a současně jako ten, kdo od nejvyšší odpovědnosti za ekonomiku Vatikánu byl předhozen šelmám v aréně v procesní frašce; nezapomínejme však, že současné svízele mohou být maskovány uměle vyvolanými skandály. A copak si nejste jisti, že Pán chrání ty, kteří se bez výhrad obětují v jeho službách a vydávají o něm odvážné svědectví?
Jestliže vaše víra není stejná jako naše, musíte se vzdát svého úřadu a vrátit se do soukromého života. Kdo nevyznává autentickou katolickou nauku a není ochoten odpřisáhnout svá bludná přesvědčení, musí odejít, protože není členem této církve, a tedy odejít také viditelně, nebloť jeho služba je nezákonná. Ať nám věříte nebo ne, Bůh bude od vás požadovat účty za vaše rozhodnutí a ztrestá vás, nebudou-li ve shodě s jeho svatou vůlí. Jestliže se však vzchopíte a prohlásíte silným hlasem pravdu, budeme vás s nadšením následovat a blahořečit Pánu a prosit ho, aby vás uchránil všeho zlého.
Všechen tento lid čeká jen na znamení, aby se dal do pohybu, ale potřebuje vůdce. Jsme věrní své církvi, proto vás nenecháme samotné. Uznáváme plně roli vaši i roli biskupů, nehodláme ji snižovat. Útoky, které podstoupíte, nám způsobí velké utrpení, protože milujeme Pána a ty, kteří ho představují. Je to víra v to, čím jste, a úcta, kterou vůči vám chováme, pro něž vás prosíme, abyste zasáhli. Vaše odměna bude velmi velká již zde na zemi, když Pán obnoví svou milovanou nevěstu.
Jestliže nebudete mít čas, abyste to spatřili, zemřete v pokoji s dobrým svědomím a budete přijati do věčné blaženosti, navždy připomínáni jako dobří pastýři.
Chiesa e postconcilio
